Pompeje

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)

Takhle zmrvit film! A já se tak na film těšil. Panebože, ještě že jsem na to nešel do kina, asi bych se oběsil. Čekal jsem více katastrofický film a ne 40 minut do konce padající kamení a polorozbořené budovy. Takové efekty umí i THE ASYLUM. Navíc, historické filmy nesnáším.....Ještě ať mne zklame Noah a už opravdu skočím pod vlak.... (04.05.2014)

Jakožto výplachový blockbuster Pompeje obstávají celkem bez problému. Jediné, co filmu výrazně ubližuje je uchcany PG-13 rating, který bolí hlavně proto, že většina děje se odehrává v gladiátorské aréně. Navíc, kdo se trochu vyzná v historii, tak ví, že Pompeje byly něco jako hardcore verze Sodomy a Gomory ... smolík. Ale jak říkám, pořád se tu někdo řeže nebo to tu digitálně vybuchuje, takže ani "minimalistické" herectví Kita Herinka (který je vlastně jen o něco starší verze Taylora Lautnera) moc neruší.... Prostě a jednoduše, blbost tu jede na celé čáře, tečka. (31.07.2014)

I přes pár nedostatků, které film má, jsem si Pompeje překvapivě velmi hezky užil. Nahoru to táhne velmi sympatické love duo a impresivní vizuální efekty, které měly šťávu. Tempo je slušné, od začátku se něco děje, nechybí fighty, které sice trpí nedostatkem krve, ale přesto mě zaujaly a závěrečný 40 minutový chaos se Andersonovi velmi povedl. Bavil jsem se. 70% (16.05.2014)

Předskokan Gladiátora. Trapné kulisy, slušné souboje, specielně s přihlédnutím k PG13, ale těch odkazů a podobností je tam příliš mnoho a jsou příliš nešikovně reprodukované na to, aby se dalo souhlasně pokývnout hlavou. Herecky je to v podstatě o ničem a scénář je jeden velký patos a matlanina všeho klišé dohromady. Takže zbyde solidní vizuál a tím to hasne. (07.09.2014)