Fair Play

Cieľ tohto snímku je rovnaký ako pri megalománsky úspešnom - "Hoříci keř". Jediný rozdiel je vo forme spracovania a téme. Kým prvotne spomínaný zasiahol všetky emocionálne bunky, tento mu nesiaha ani po otlak na palci ľavej nohy, ktorú prevažne všetci používame na podopieranie. Nie že by bol "Fair Play" zlým filmom ( to ani náhodou ), ale neustále sranie na socializmus a jeho praktiky ma už unavuje. Lebo "demokracia" v tomto období, ktorú si všetci aj tak vysvetľujú po svojom, "vôbec nie je" väčsím svinstvom, ako si všetci skorumpovaní, zapredaní herci z divadiel na čele s Kňažkom či zajakávajúcim sa Havlom, s kľúčmi v rukách štrngajúc - mysleli. (29.08.2014)

Ročně v našich končinách vzniknou dva až tři filmy, které jsou opravdu dobré (hlavně v porovnání se zbytkem domácí produkce). Fair Play je jedním z nich. Silný příběh o bezmoci v dobách socialismu, o zastrašování, vydírání a manipulaci skrze nekompromisní režim, tu byl zpracován u mnohokrát, ale nikdy v souvislosti se sportovní tematikou. Režie je velmi přesná a čistá, nechybí smysl pro detail a propracované dialogy. Pochvalu si zaslouží i Judit Bárdos v hlavní roli talentované sportovkyně, Aňa Geislerová jako její maminka a Roman Luknár v roli přísného trenéra. Spokojenost. (11.07.2014)

Velmi smutný film z šílené doby. Je dobře, že i toto téma - doping vrcholových sportovců - někdo převedl na filmové plátno. Kolik asi bylo takových sportovkyň a sportovců co nechtěli nic brát, ale museli... Příběh Anny je o to smutnější, že na její matku už režim něco měl a mohl tedy vesele vydírat vyškrtnutím ze svazu a znemožněním odjezdu na olympiádu... Kolik sportovních ,,lékařů'' za cenu navýšení výkonu vědomě svým svěřeným vytrénovaným ovečkám pumpovalo do žil chemické sajrajty? Ačkoliv film tak nějak zvolna plyne jako celá ta osmdesátá léta v Husákově půlnočním království a nejsou v něm žádné vyhraněnější scény (snad kromě budíčku STB), přesto na diváka plně dopadá celá ta zrůdnost režimu. Herecké výkony byly vynikající ať už se jedná o matku Anny Aňu, opravdu skvěle odporného Bareše a samozřejmě hlavní hrdinku zahranou Judit Bárdos. Ta je navíc velmi pekná baba :-). Jinak ty osmdesátky byly znázorněny naprosto dokonale i s celou tou svou šedí a opadanými omítkami na domech. Žádné barevné Vyprávěj, ale opravdickej hnusnej socík. Říkám stejně jako u Pout: Tfuj, ještě že už je to pryč ! 4 ampulky béčka * * * * (15.10.2014)

SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. (05.03.2014)