Běž, chlapče, běž

První záběry- zbědovaný chlapec v cárech hadrů bičovaný vánicí- byly tak silné, že mě napadlo, jestli to budu schopen dokoukat. Na(ne)štěstí to (příliš) brzy polevilo. Stalo se to stravitelným, ale vytratila se z toho ta prvotní síla. Místo ní přišla přehlídka černobílých figur- hodná, zlý, zlý, hodný, zlá... A heroické výkony chlapečka daleko za hranicí toho, čemu jsem ještě ochoten uvěřit. Rodilý Němec by neměl točit filmy o nacistické genocidě Židů. Zmítán výčitkami příliš tlačil na pilu. Ale herecké výkony obou hlavních dětských představitelů (jednovaječná dvojčata) bravurní. Chlapci si museli "užít". Skoro si až říkám, jestli by takové filmy měly děti vůbec točit..? Ze třetiny dostali kluci zabrat jako předloha Srulík. (04.03.2017)

Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. (16.10.2015)

Holocaust a útěk jednotlivce před jeho mašinérií jsou, při vší ústě k této tragédii, naprosto neoriginálními tématy. Pepe Danquartovi se přesto podařilo natočit velmi sympatický film. Přes tíživost obsahu velmi příjemně překvapuje jeho poetičnost. Je něžný, ale nevydírá citovkami a nemačká z diváků slzy za každou cenu. I tam, kde je smutku víc než dost, nikdy úplně nezhasne jiskřička naděje. (05.07.2014)

Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) (11.12.2020)

Běž, chlapče, běž je ďalším z celého radu filmov, ktoré nás vracajú do udalostí spred 70 rokov. Nebudem mudrovať nad tým, či má zmysel nakrúcať ďalšie filmy z tohto obdobia, ale pýtal som sa samého seba, v čom je ten film iný, v čom sa líši od iných, v čom spočíva jeho prínos. A pretože argumenty pre a proti remizovali bolo to podľa mňa na tri hviezdičky. Dvojičky to zahrali výborne, presvedčivo, exteriéry si kameraman užil, hudba bola skvelá, prostredie bolo dosť nepriateľské, aj keď práve nešlo o Nemcov, len príbeh bol chvíľami málo uveriteľný. Deväťročný chlapec nie je Bear Grylls, aby prežil v lese dlhšiu dobu, osobitne v zime. Dôsledkom menšej uveriteľnosti bolo, že som sa na film pozeral ako na príbeh, ku ktorému som nenadobudol významnejší emočný vzťah. Napriek tomu si na otázku zo začiatku príspevku odpovedám kladne, pretože si naozaj myslím, že téma II. svetovej vojny a jej odraze v životoch jednotlivcov i celých národov ešte nie je vyčerpaná a každé nové dielo prináša kamienok do mozaiky ľudských osudov v ťažkej dobe. (04.03.2016)