Keoma
Odplata
Desperado
Režie:
Enzo G. CastellariKamera:
Aiace ParolinHrají:
Franco Nero, William Berger, Olga Karlatos, Orso Maria Guerrini, Woody Strode, Antonio Marsina, Joshua Sinclair, Victoria Zinny, Alfio Caltabiano (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Keoma, indiánský míšenec, se vrací po občanské válce domů. Jeho bratři jej však kvůli jeho původu nevítají právě s otevřenou náručí a spiknou se proti němu. Keoma se bude muset vypořádat nejen s nimi, ale i s bandou desperátů, která terorizuje celé okolí. A jeho pomsta bude řádně krvavá! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (113)
https://www.youtube.com/watch?v=S7VjsOgDd9M tohle je pro mě best of the best asi proto, že je to tak neučesaný a přitom vrcholně stylizovaný, to není film mistra, to je film obdivovatele všech filmových mistrů (Leone a Peckinpah jsou jen záminky), tady se citují třeba Bergmanovy Lesní jahody, a to ve chvíli, když Keoma vstoupí do svých vzpomínek tak, že vidí sám sebe a své bratry, tady se cituje bible v těch nejsilnějších momentech a samozřejmě se tu cituje esenciální freudovská otázka vztahu mezi otcem a synem, tohle je jako Casablanca westernu, kde kýč překonává a transcenduje sebe sama až k popření, a tedy podle Hegela k syntéze všeho umění...aniž ji ovšem může někdy vůbec dosáhnout, proto ten film působí současně roztříštěně i jednotně, směšně i vážně, pateticky a ironicky...sem Lyotard klade svou rozepři. ()
Vkusný western s netradičním nádechem, přesto stále žánr tak, jak ho známe - písek v přízemním větříku, vzduchem svištící kulky, málo slov a delší scény... Soundtrack podmanivý, ačkoliv nevidět Keomu, nepustil bych si ho. ()
Perfektní hudba! ()
Málo známý, ale hodně povedený spagheti western. Film má fantastickou kameru a kompozici jednotlivých scén (souhlasím s Douglasem, že v tomto směru se jedná o malé umělecké dílo, navíc když uvážíme dobu vzniku a žánr), vynikající hudbu bratří Angelisů, především ústřední píseň, Franco Nero je špinavej drsňák se lví hřívou, kterej když na někoho namíří ukazovák, může si dotyčný rovnou vpálit kulku do hlavy a nakonec je tu správně neutěšená a místy mystická atmosféra. Výborná je přestřelka před finálním zůčtováním, myslím že strčí do kapsy spoustu současných akčňáků. Film to rozhodně není veselý, dal by se přirovnat k Velkému tichu. Abych jen nechválil, chyběla mi krev po zásazích, prostřední část byla trochu natahovaná a chyběl pořádný charizmatický záporák na kterém by se Keoma i divák uspokojil (tím myslím že by ho Keoma rozstřílel na cucky a divák by udělal spokojené ááách). Kdysi jsem to měl pučené na kazetě a jak tu někdo zmiňoval, obraz byl šeredně ořízlej, dvd je jiné kafe. ()
Příšernost, vše co se paroduje na westernech, všechna klišé naleznete zde, nelogičnosti, hloupý děj a nesmrtelného hrdinu, který každého zabije v děsivé spomalovačce. ()
Prečo som dal 40%? tak si to rozoberme : 1, otravná skladba, ktorá sa nesie celým filmom a s ktorej ma ešte teraz bolí hlava. 2, nevhodný hlavný predstavitel. 3, stupidné a zle zostrihané flashbacky z minulosti. 4, matematika nepustí alias prestrelka v meste ( v Caldwellovej bande je 25 mužov, napriek tomu je zabitých alebo inak zneškodnených 34 mužov a ešte ich 8 zostane a chytia Keomu.) Tak to máme 25 - 34 = 8 ()
Hlavní melodie je docela povedená, i Nero se opravdu snaží, ale jinak mi tam chybí vtip i pořádný padouch. Stará žena s vozíkem, co se tam vždy mihne a pronese nějakou větu atmosféru nezachrání. Na spagetti western je to natočeno poměrně pozdě, 1976 zlatá léta už minula, ale pro fandy žánru určitě stojí za vidění. ()
Dabing na YouTube (VAPET): https://youtu.be/qEH22dXJYWs ()
Spoustu postřehů tady už napsali jiní, já tedy připojím pár subjektivních pocitů: skvělá muzika, charismatický Franco Nero, nevýrazní záporáci, otřesné zpomalené záběry... ()
Obecně mám rád ve filmech obrazovou stylizaci a osobitost. Tady je jí až až, ale to je asi tak všechno, čím mě Keoma zaujal. Zbývá upachtěná dějová kostra, matné obsazení a nad tím se vznášející osudovost přetěžující film až na hranici parodie. Zpomalené záběry, dlouhé detaily Nerovy zarostlé modrooké tváře, srdceryvná hudba, to všechno je zkrátka moc zarputile vážné. Škoda, vizuálně to mělo docela slušně našlápnuto. Ale odtud je k Sergiu Leoneovi ještě sakra daleko. ()
Uhrančivý pohľad Franca Nera, skvelá kamera a kulisy zaprášeného mestečka-to sú klady. Slabí záporáci, hudba, zjavujúca sa baba zase mínusy. Celkovo radím medzi ľahký nadpriemer v rámci westernu. ()
Asi poprvé se mi u westernu stalo, že jsem opravdu tápal o co vůbec jde. Keoma (Nero) se vrací z války domů a setkává se se svým otcem a nevlastními bratry, ve flashbacích se mu vynořují vzpomínky na dětství... Do téhle chvíle to bylo vcelku zajímavé, pak se ale už děj nijak nerozvíjel a zůstaly jen přestřelky... ()
Franco Nero vrhající šikovně nožíky se nám změnil k nepoznání, vida jeho dlouhé pačesy a vousy, působí spíš jako běžnou délku porostu hlavy překročící hippík, než indiánský míšenec. Patrně jej taky dost znervózňují, jelikož se ocitá více než často v depresi, nevěda, jaký je jeho účel v životě, proč tu vlastně oxiduje a co si počne... Doma ho ovšem čeká přes všechno optimisticky naladěný na bílo natřený Willy Berger coby otec a k tomu tři velmi milí bratříčci. Keoma je založení humanistického, odhodlán pomoci všem místním lidem ocitajícím se v nouzi uprostřed morové nákazy a přes všechen odpor záporáků dopravit léky a pomoc. A zachránit těhotnou ženu! Ať se však snaží, seč může, na každém rohu ho znervózňuje velice nepřátelská stará vědma prorokující zkázu a evidentně Franca velmi deprimující. Není divu, být osamělý hrdina v takovémto zkorumpovaném místě světa není nic veselého. Naštěstí má k ruce zkrachovalého Woodyho Strodea, svého otce a místního doktora plus onu ženu blížící se stále více ke svému dni. Ale proti němu Donald O'Brian? Nevýraznějšího záporáka, aby pohledal, není sice na scéně moc, ale prakticky ani když je, nezapůsobí. Ne tak bráchové, v lánech obilí kující velmi nehezké pikle nejen vůči vlastnímu bratrovi, ti se právoplatně řadí mezi hnusnou elitu. Zpomalené záběry tak trochu přehnané, zato velmi neobvyklé flashbacky dokonalé. Moc veselý film to není, městečko řádně časem zdevastované, přesto to není tak depresivní a v skvělém Eastmanově scénáři možno najít i zajímavé konotace (zastřelil Bena a Charlieho, heh :) Duo de Angelisových tomu dodává podivný nádech, po chlapovi pyšnému na svůj neposlouchatelný chraplák v Mannajovi (ovšem zazní i tady) tentokráte žena pyšná na svůj znepokojivý ječák a vzbuzující dojem, že každou chvíli porodí. Krásné záběry, fajn příběh, žádné přehnané násilí, opět takový milý tradiční kousek vzbuzující velký smutek z toho, že když už to měli autoři tak dokonale vypracované, skončili v tom nejlepším. A on kousek, kde místo hudby při závěrečné akci křičí rodící hrdinka, ani nemůže být tuctový. ()
Nekompromisní špágeťáckej vyhlazovací masakr, samozřejmě v rámci ušlechtilých myšlenek. Zajímavý slad s hudbou a obrázky z minulosti.Stěží někdo dokáže spočítat všechny mrtvé bandity :) ()
Hrůza. Debilní děj. Debilní hudba. S té mi běhal mráz po zádech. A když se zrovna nestřílí, tak Keoma pronáší velmi nesmyslná moudra ... no, na prdel western ... ()
Ježiš Kristus s puškou robí poriadky v rodnom meste a hraje mu k tomu pochmúrna muzika . Mne to úplne stačí . ()
Jeden z nejlepsich westernu co jsem videl.Franco coby Keoma nemel chybu.A ta hudba?Tohle proste musite videt... ()
Takhle nějak si představuju kvalitní western. Klaďas Franco Nero, který vypadá jako zvíře, svým protivníkům neprokazuje ani špetku soucitu. Divoký západ je zde zobrazen jako opravdu nehostinné místo k životu. Píseň, která se táhne celým filmem mu dodává sílu. ()
Tento film má solidních 73 procent, zatímco výborný Old Shatterhand jenom 69 procent? To se Vám tak líbí "Rambo na Divokém západě" nebo zastřelení padouši lítající vzduchem? Za mě je Keoma poměrně zábavný western, který má však jen pobavit. Nerealističnost snímku je k vidění od začátku do konce, podle něho jsou filmové mayovky mnohem realističtější a většinou i lepší. Apropos tento rok má vzniknout pokračování filmu, tedy po 48 letech...To jako fakt? Obávám se, že film Keoma rises bude strašná blbost. ()
Keoma je pro mě kvalitativně dost ambivalentní. Některé prvky mi přijdou špatné, jiné nedotažené a dalších si naopak cením. Výsledný dojem tedy nebyl příliš uspokojivej: Ocenit lze především kameru, choreografii a způsob snímání. Kamera je poměrně dynamická (někdy jakoby tvůrci měli handheld) a občas zabírá postavy skrze sympaticky zabordelařené prostředí. Pokud se na to divák zaměří, může tím být zaujat. Rovněž lze ocenit nějaké ozvláštňující vizuální perličky. Kupříkladu postavy při zásahu často padají ve zpomalených záběrech, což připomíná Peckinpaha, v jehož podání to nepůsobilo toliko jako manýra - navíc neopomenul krev (bullet hit squib), takže z jeho postav po zásahu prskala krev, což je samozřejmě komplikovanější na výrobu, ale rozhodně se to vypatí. Zde ona absence zamrzí, protože akce má jinak predispozici dobře šlapat. Toto ji však učinilo poměrně bezzubou. Alespoň pro mě ano. Osobně mi vůbec nesedla hudba, která ponížila řadu scén tak, jako je jiná hudba v jiných westernech povznesla. Main theme totiž má něco ze sedmdesátkovýho rocku, něco z operní rozmáchlosti a něco ze zvůků, které si s westernem pojíme. Výsledek na mě ale působí melodramaticky a pateticky. Pokud by na to člověk koukal v původním znění - tedy italštině, tak by to možná seplo více, ale mě ten přeromantizovanej verbální projev sere, takže jsem raději koukal s českým dabingem. I původní znění je beztak nahráváno post-synchroně (jak už to u spaghetti westernů bohužel bývá), takže dabing jako dabing. Čeština je však jazyk, který (nejen) pro svou míru tvrdosti velmi šlape v oblasti slovních útoků, projevů buranství, dissu či výsměchu. Proto je v ní radost číst třeba Bukowskiho nebo sledovat nejrůznější parodie. No a tenhle film obsahuje kupříkladu scénu, v níž se černoch postaví do cesty bílému banditovi, který na něj pohlédne a praví: "Negře, tys mi nikdy neměl zkřížit cestu. To byla pěkná hloupost. Zůstane tu po tobě smrad. Musim ho spláchnout." Následně se mu vymočí na nohu a pak ho ještě sundá k zemi. To je asi nejlepší scéna z filmu - rozhodně má nejoblíbenější. Někdo z těch scénáristů měl cit pro tyhle projevy zduřelé maskulinity, egoismu a agrese - často humoristicky spojené s nadstřelením vlastních schopností: Poté co Keoma zastřelí 3 nepřátele před tím, než čtvrtý stihne vůbec vytasit, tak následně daruje poslednímu kulku s jeho jménem a pošle ho za záporákem s tím, že na něj čeká. Střih na záporáka, který pronese: "Čeká na mě, jo? No tak to je naposled, kdy musí čekat." Následně nasedne na koně a odjede se svými desítkami banditů do městečka, kde samozřejmě hrozně pojebe. Rovněž se mi líbila velmi cynická reflexe Občanské války a amerického společensko-kulturního směřování: Navrátivší Keoma se ptá svého otce, k čemu ta válka vlastně byla. Otec odpoví: "Nevím to jistě. Myslím, že když jsme zmasakrovali všechny Indiány, tak jsme chtěli udělat něco šlechetnýho a tak jsme dali svobodu černochům. Teď se cítíme dobře a můžeme vyřídit zbylý Indiány." Film rozhodně má kvality v jednotlivostech, ale ve svém celku příliš nesepne. Příběhově to prostě není dostatečně tematicky prokreslené, díky čemuž si film diváka náležitě nevede a divák tak neprožívá to, co postavy. Jakž takž se ale baví z důvodů výše jmenovaných. ____Žánrově se jedná a revizionistický spaghetti western. Někteří film zařadí do tzv. twilight období nebo pod acid western, ale bych se takto neunáhloval. Je pravda, že western se koncem 70s již poněkud vyčerpal, ale zatěžko mi je mluvil takto zpětně o stmívání v roce 1976, když můžeme vzít v potaz, kolik dobrých westernů stále vyšlo poté. Pokud bychom to brali tematicky podle motivů vystřízlivění, melancholie a zklamání, tak ty se objevují už v různých post-westernech už od začátku 60s. Keoma sice obsahuje prvek mystiky a větší míru symboliky, ale oproti Krtkovi nebo Uzenáčovy Chýše je to stále dost přímočaré, čitelné a málo psychedelické. Franco Nero sice vypadá jako hippík, ale to je dáno tím, že hraje míšence mezi bělochem a indiánem, je zarostlej, aby připomínal Ježíše a celkově vychytal pro roli blbej kostým. Neustále odhalená hruď v kombinaci s pozérským výrazem válkou traumatizovaného muže, který se momentálně objevuje v celém řadě filmů, působí zkrátka směšně. () (méně) (více)