Decibely lásky

"Lidi většinou mluví o optimismu, když jsou jednou nohou v prdeli." Nehodlám se účastnit mistrovství světa ve flusání jedovatých slin na tento film, nadávání na Michala Davida a obviňování z nesmyslného děje. Já jsem ten film totiž viděl a jelikož nejsem zcela retardovaný, tak jsem věděl, do čeho jdu. Zkrátka jsem žádný zázrak nečekal a on se ani žádný nekonal, ale přesto z toho sálala jistá pohoda, vyblbla se přitom spousta nepříliš okoukaných tváří, zaštěkalo si v tom pár veteránů showbyznysu a mě nejvíc bavil oranžáda Ota v podání fotbalového šoumena Horvátha. (16.02.2017)

Ačkoli první Discopříběh nesnesu, pro dvojku mám docela slabost (v rámci perverzních filmů první půlky devadesátek). Proto jsem okamžitě nad Decibely lásky nezlomila hůl. Různé podivné návraty kdysi populárních filmů ve stylu Sněženek a machrů po 25 letech mohou být vcelku slušný materiál pro otrlého diváka. Ale tady se setkáváme s filmem, který by býval byl rád Discopříběhem 3, ale nebylo mu to dopřáno. Absence Jardy Soukupa a Ládi Potměšila zamrzí nejvíc, různé omyly by člověk i přešel, ale kde není ani náznak scénáře a řemeslo šlo na procházku, tam to nevytrhne ani Janžurka, ani celá Gottovic famílie. A přitom stačilo tak málo, vzít klasické kýče Michala Davida, dát příležitost ke comebacku Hrušínskému nejml. a pozvat starou partu. Anebo skutečně napsat cosi nového jen s Davidovým písničkovým soundtrackem, leč ani na to neměl nikdo ze zúčastněných talent. (10.01.2022)

Cca desítka postav se pohybuje po plátně, občas žvaní, občas zpívá a občas někdo s někým interaguje na téma "láska". Dělají to vskutku atraktivně, jelikož druhý den po vidění nevím, kdo do koho zasunul nebo jak skončil. Vlastně si už ani nejsem jist, kdo všechno tam byl... Každopádně trapně beztvaré figurky by se daly tvůrcům odpustit, kdyby za něco stály písničky a choreografie tanečních vystoupení - měl to být muzikál, ne? Nebudu to moc okecávat, za řeč tu stojí přesně NIC. NIC! Kdyby mi bylo sedm, ocenil bych počmáraný popelářský vůz. Tenhle film je tak strašně prázdný ve všech ohledech, že o jeho existenci víme jen díky řečičkám o následníkovi Discopříběhu. Ten měl alespoň příběh jedné dospívající postavy, v níž se mohla tehdejší mládež identifikovat, skvělého fotra v Potměšilově podání a pár hitů Michala Davida, schopných unést označení "chytlavé". Decibely mají jen stádo lidiček a písniček tak slaboučkých, že by jim dala do držky i průměrná plzeňská kocovina. (10.01.2017)

Film se jmenuje Decibely lásky, ale tahle skladba v něm nezazní. Myslím, že tahle zmatenost mluví za vše. Musím se přiznat, že na rozdíl od Baarové jsem se nenudil - od začátku do konce jsem měl nasazený tupý a nevěřícný úsměv, jak blbě jde napsat scénář, který postrádá náznak zápletky a je v něm snad několik desítek unikátních postav, které si nejde zapamatovat. V kontrastu s tím podivně bohatá výprava a režisér, který si myslí, že je kříženec Michaela Baye a Orsona Wellese a musí s kamerou pořád dělat "věci". Opravdu bizarní kus, který jde doporučit s flaškou něčeho tvrdšího. (11.02.2016)

Hladíkova režisérské premiéra a nejspíš i derniéra si ke mně našla cestu v den, kdy jsem byl podobnému výplachu slušně nakloněn. Kdykoli jindy bych jeho vyprávěcí metody poslal ještě o patro níž, takhle jsem se chtě nechtě smál u výstupu Pavla Horvátha, pár hereckých výkonů mi přišlo téměř fajn a hlavně - filmu, kde v hlavní taneční scéně zcela nepochopitelně zazní nesouvisející Oh, Mandy, zkrátka odpad dát nedokážu. Na druhou stranu by si ho objektivně plně zasloužil. Vyprávěcí postup je totiž zvolen tak, aby divák téměř až do konce pouze hádal vztahy mezi jednotlivými postavami a správná teorie, zda někdo je nebo není něčí potomek, se rovnala radosti z uhodnutého vraha u nejmazanější detektivky. Jedna optimistická hvězda tak zůstává pouze do té chvíle, než začnu příliš rozebírat pohled scénáře na ženské postavy jen jako na trofeje, prostředky odplaty nebo nástroje pokání. (02.11.2021)