Toowikseu

První polovina pro mě byla jako droga, od které jsem se nemohla odtrhnout. Kousek po kousku se odhalovala minulost a já fakt nutně potřebovala vědět, co přinese budoucnost. Jenže zhruba v polovině, kdy byla většina faktů odhalena, mě to začalo místy docela nudit. Některé scény mi přišly zbytečně natahované a ohrané. Vždycky se ale objevilo sluníčko jménem Soo Jin a okouzlení bylo zpět. Pochvala samozřejmě patří i JG a ostatním hercům, věřila jsem jim to. 4* (28.10.2013)

Nikdy se mi nestalo, abych toho tolik nabrečela u prvního dílu seriálu. Bála jsem se, že budou takhle ubrečené všechny díly, ale nebyly, zato byly opravdu napínavé. Ne všemu se dalo uvěřit, některé nehody a náhody byly trošku přehnané, ale člověk to až tak nevnímal a nebylo to tak bijící. Záporné postavy jsem neměla ráda už od samého začátku kdy vlastně ještě nebylo jasné zda budou záporné. Soo Jin (Min-gi Jo) byla báječná a strašně roztomilá, to právě ona mě tak dojímala a zároveň rozveselovala. Hodně mě zajímalo rozuzlení, pouštěla jsem si díly jeden za druhým a nedovedu si představit, že bych musela čekat než se odvysílají. Úžasné drama, které se jim opravdu povedlo. Flashbacky byly na tom to nejlepší, všeobecně ve všech doramech zbožňuji pohled na minulost, v určitých chvílích cítím nostalgii za krásnými vzpomínkami či bolest kterou prožili a jsem naplno vtažena do děje, postav a jejich vztahů. (11.01.2016)

Two weeks mi přišlo jak kombinace tří: Uprchlíka, 24 hodin a IRIS. Z prvního se nechal inspirovat příběhem, z druhého si vzal formát a ze třetího vzal příklad, jak to udělat, aby se tam narvalo co nejvíc nelogičností. Jasně bavilo mě to. Bavilo mě to hodně. Hrál tam Jun Ki. Ale některé věci mi mozek nepobíral. Třeba police by se tu mohla učit, jak se to dělat nemá. Oni někoho obviní z vraždy a v tom okamžiku jsou se vším hotoví. Tady teda asi minutu po nalezení mrtvoly. Vyslýchání případných svědků přišlo na řadu, až když jim obviněný dokázal, že opravdu není vrah. A takových blbostí tam byla hromada. Osudové náhody, až se začínám cítit osudem sama opomíjená. Zase na druhou stranu jsou tu i věci, které oceňuji. Třeba nahrazení klasických romantických melodramatických chvilek za "rodičovské" melodramatické chvilky. OST mi tu taky hodně sedl. Osobně bych se asi nebránila podívat se na to znova, protože zábava to určitě je a celou dobu to i pěkně odsýpá. (29.09.2013)

Nezačala jsem se na to dívat, protože by mě zaujalo obsazení, ani protože by mě zaujalo to, o čem to je. Začala jsem na to koukat, protože to u nás začalo být populární – hlavně díky ainny, která to překládala. Šla jsem do toho tedy s čistou hlavou, ničím neovlivněnou. Na začátku jsem postavu Jang Tae Sana neměla moc v lásce, přišel mi hrozně patetický. Ale časem se zlepšilo (ovšem chvíle, kdy plakal a prosil, jsem bytostně nesnášela). Což mi připomíná, že se tady hodně pláče (ostatně v kterém melodramatu z Koreje ne?). Akce ušla, ale nic výjimečného. Hudba byla fajn, někdy dokázala člověk provést scénou mnohem lépe než samotný herec. Příběh zajímavý, promyšlený; velmi se mi líbilo, jak na konci každého dílu ta malá prdelka odškrtává dny, které jí zbývají do operace. Byly tam scény, které napínaly, vtáhly diváka do děje, hezky ho dojaly, ale zároveň tam byly scény, které byly pusté, prvoplánové, zbytečně moc tlačící na divákovu duši (žádné hezké dojetí, jen mi vyskočilo moje cynické já a vysmálo se tomu) a scény, co obsahovaly různé nonsensy. Pro mě průměrný napínavý seriál, ale věřím, že pro spoustu lidí to bude něco nadprůměrného, protože oni dostanou to, co mě se nedostalo – chytnutí za srdce, souznění. Seriál mi totiž vůbec nezabrnkal na citovou strunu. I tak s klidem doporučím, pokud hledáte seriálový „krimi thriller“ s roztomilou holčičkou a pěknou maminou. A samozřejmě pokud jste fanda Lee Jun Kiho, tak je to nutnost! :-D Přeloženo. (27.09.2013)

Ode mě se v tomhle případě moc objektivity asi nečeká. A i když jsem celou dobu byla seriálem nadšená, tak úplně čistých 5* to není. Mě prostě nebavili Moon a senátorka Jo. Jejich dialogy byly suché a bez života. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Naštěstí všechno okolo mi sedlo. Děj, reálie, hlavní hrdinové a muzika. Lee Joon-gi jistě odpustí, ale i když odvedl opět skvělý výkon a vývoj své postavy ztvárnil skvěle, tak nebyl středem mojí pozornosti. Jeho Jang Tae-san na konci byl úplně jiný, než ten na začátku. Ale i tak byla mojí jedničkou jeho malá "dcerka" Soo Jin. Ta byla prostě úžasná (a to děti ve filmech obecně moc nemusím) a já jsem se na její scény vždycky těšila jak krtek na lízátko. Prostě už teď se úplně klepu na projekci v telce a finální korektury. Moc ráda si to užiju znovu od začátku. 4,5* (28.09.2013)