Toowikseu

Nikdy se mi nestalo, abych toho tolik nabrečela u prvního dílu seriálu. Bála jsem se, že budou takhle ubrečené všechny díly, ale nebyly, zato byly opravdu napínavé. Ne všemu se dalo uvěřit, některé nehody a náhody byly trošku přehnané, ale člověk to až tak nevnímal a nebylo to tak bijící. Záporné postavy jsem neměla ráda už od samého začátku kdy vlastně ještě nebylo jasné zda budou záporné. Soo Jin (Min-gi Jo) byla báječná a strašně roztomilá, to právě ona mě tak dojímala a zároveň rozveselovala. Hodně mě zajímalo rozuzlení, pouštěla jsem si díly jeden za druhým a nedovedu si představit, že bych musela čekat než se odvysílají. Úžasné drama, které se jim opravdu povedlo. Flashbacky byly na tom to nejlepší, všeobecně ve všech doramech zbožňuji pohled na minulost, v určitých chvílích cítím nostalgii za krásnými vzpomínkami či bolest kterou prožili a jsem naplno vtažena do děje, postav a jejich vztahů. (11.01.2016)

Chvílema jsem měla pocit, že sleduju Lenku Bradáčovou, jak nahání Alexandera Hemalu.. :-))) Ne, tak teda vážně. Byla to krásná pohádka o tom, jak dobro zvítězilo a zlo skončilo v kriminále. Celý to bylo nadprůměrně akční, hlavně první polovina, kvůli který jsem dva dny v práci usínala u stolu. Prostě to nešlo přestat sledovat, ačkoliv už bylo hodně po půlnoci. Právě tu akci jsem si přála a za ní bych dala pět hvězdiček. Proč dávám jenom čtyři? Především kvůli neskutečně otravným scénám s absolutně neuvěřitelně přemoudřelou a přesladkou holčičkou. To není vina tý kouzelný malý herečky, ale blbýho scénáře. Druhý důvod, proč ubírám hvězdičku, je opět neuvěřitelná proměna hlavního hrdiny v drsnýho borce s abnormálním IQ. Opět - za to nemůže Jun-Ki, ten byl tradičně skvělej. Na vině je zase přiblblý scénář. Nicméně, těšila jsem se na akční seriál, a toho se mi dostalo měrou vrchovatou. Určitě si taky zapamatuju tu suprovou písničku, co hrála vždycky na konci plus LJK s fousama. Asi první chlap, kterýmu podle mě ty fousy vyloženě sluší. Dorama rozhodně doporučuju. (09.11.2013)

Opět rozporuplný seriál jež drží nad vodou převážně slušná dávka napětí. Bohužel dojíždí na nelogičnost a slabé herecké výkony mnohých postav. Předně samotná zápletka je absurdní – od kdy si mafián dává schůzku se senátorkou před svou milenkou v jejím domě? Bože, fakt nechápu. Pokud jde o tu transplantaci, tak já fakt nevím, ale zahájit léčbu když nevím, zda bude dárce za 14 dní živej , zdravej, použitelnej a vůbec k dispozici zní dosti absurdně. Navíc holčička je v aseptické místnosti a maminka s ní může být, navíc bez roušky? Aigoo. Park Ha-seon sice v roli královny v Dong Yi nepůsobila špatně, zde z ní mám bohužel dosti tragický pocit – dobře se na ni kouká, ale herecky naprosto nevýrazná a slabá, leč takových postav by se našlo více. Pokud jde o vývoj děje, ten by ještě docela šel, ač v druhé půli již autorům dochází invence a dějí se neskutečné věci, zejména v samotném závěru už byla logika zadupána hluboko pod zem, nejen policisté se chovají jako úplní pitomci. Emotivní stránka věci též neupoutala, zkrátka jsem si ty „dojemné“ scénky se Soo-jin nedokázal nějak připustit k tělu. Takže v součtu jen slušně rozjetý kousek jež má v druhé části už jen sestupnou tendenci. (18.05.2020)

První polovina pro mě byla jako droga, od které jsem se nemohla odtrhnout. Kousek po kousku se odhalovala minulost a já fakt nutně potřebovala vědět, co přinese budoucnost. Jenže zhruba v polovině, kdy byla většina faktů odhalena, mě to začalo místy docela nudit. Některé scény mi přišly zbytečně natahované a ohrané. Vždycky se ale objevilo sluníčko jménem Soo Jin a okouzlení bylo zpět. Pochvala samozřejmě patří i JG a ostatním hercům, věřila jsem jim to. 4* (28.10.2013)

Two weeks mi přišlo jak kombinace tří: Uprchlíka, 24 hodin a IRIS. Z prvního se nechal inspirovat příběhem, z druhého si vzal formát a ze třetího vzal příklad, jak to udělat, aby se tam narvalo co nejvíc nelogičností. Jasně bavilo mě to. Bavilo mě to hodně. Hrál tam Jun Ki. Ale některé věci mi mozek nepobíral. Třeba police by se tu mohla učit, jak se to dělat nemá. Oni někoho obviní z vraždy a v tom okamžiku jsou se vším hotoví. Tady teda asi minutu po nalezení mrtvoly. Vyslýchání případných svědků přišlo na řadu, až když jim obviněný dokázal, že opravdu není vrah. A takových blbostí tam byla hromada. Osudové náhody, až se začínám cítit osudem sama opomíjená. Zase na druhou stranu jsou tu i věci, které oceňuji. Třeba nahrazení klasických romantických melodramatických chvilek za "rodičovské" melodramatické chvilky. OST mi tu taky hodně sedl. Osobně bych se asi nebránila podívat se na to znova, protože zábava to určitě je a celou dobu to i pěkně odsýpá. (29.09.2013)