Banda pro sebe

Příběh dvou poněkud tupějších mladíků, kteří chtějí ukrást peníze v domě, kde bydlí jako holka pro všechno poněkud prostodušší Odille. Je to natočeno ve stylu U konce s dechem, ale rozhodně to nedosahuje kvalit zmiňovaného. Pro mě dosti průměrný film z období francouzské nové vlny. (05.12.2006)

Na úvod zdůrazním to, co už řekl "Lavran": Zbytečně podceňované, stejně jako je U konce s dechem - s ohledem na zbytek Jean-Lucovy tvorby - přeceňované." Film nejen ryze godardovský, ale i ryze francouzský: s francouzským šarmem, vtipem, ironií a poťouchlostí. A přitom stojí v opačném gardu vzhledem k těm promyšleným, na všechny eventuality připraveným, časově sladěným a lidsky spolehlivým vloupačkám. Hra může být hrou, i když jde o peníze, končí však, když dojde na střelné zbraně. A pro toho, kdo přežije je to zase jen hra. (19.08.2014)

U konce s dechem 2, ale v "komediálním" ladění, ve kterém ale Godard měl málo dobrých nápadů, takže to není příjemně absurdní jako Bláznivý Petříček, ale mdlé, nevtipné a divné (v špatném slova smyslu) jako Pěstuj si pravačku. Taky to celé jde odněkud nikam, stejně jako U konce s dechem, takže mě to díky tomu nebavilo o to víc. A jestli si za půl roku vzpomenu aspoň na tu taneční scénu, bude to myslím úspěch. Trochu to zachraňovaly některé hlubší dialogy, díky kterým to není jenom samoúčelná experimentální prázdnota, ale i tak je to ten typ Godardových filmů, který mě prostě nebere, nebaví mě a nic z nich nemám. Ještě se mi teda líbily USA posedlé hlavní postavy, ale jen samy o sobě, jelikož se tu s nimi nijak nepracuje a všechny pokusy o vtip na to směřované prostě nefungují. 2* (20.04.2022)

Přiznávám, že mám Godardovi filmy rád, stejně jako jeho poetiku obyčejně neobyčejných dní (nebo naopak, chcete-li)... I Banda má své nezapomenutelné okamžiky - minuta ticha,tanec, Louvre... (11.12.2006)

Ve filmu, literatuře má každý detail význam pro celek příběhu. Když například Bogart ve filmu někam jde, tak má pořádný důvod tam jít. V životě outsiderů je jedno kam jdou a co dělají. Mohou sice na chvilenku zažít jakousi slast ze života, jakýsi pocit souznění a výjimečnosti (tanec ve třech, běh Louvrem), ale za pár vteřin se zase nuda hlásí o slovo. A zločin? Trapnost nad trapnost a že by to byla nějaká slast...Tři hrdinové žvaní a žvaní, zatímco odtažitý vypravěč nachází ty správné věty z "vysoké" literatury (viz četba pí učitelky), chlapi si přehrávají scény z filmu (začátek), zatímco dívka vlastně nemá nic ráda, a hledá něco, něco, ale neví co./ Bohužel Godard vypráví o svých outsidrech velice nezajímavě, bez jakékoliv umělecké formy. Jistě, byl to záměr, točit na ulici, v plném provozu, mezi lidmi (dialogy doprovází reálný hluk ulice či hospody), ale výsledek je nudný. Forma nemusí být odrazem duší hrdinů. (27.11.2009)

Príjemný film s niekoľkými skutočne originálnymi nápadmi. Len som mal občas chuť zavrieť hlavnú trojicu do cely bez okien a dverí a nechať ju tam :-) (29.11.2006)

Vydržel jsem do 3/4 filmu a hledal o čem to je, chce to něco říct, chce to vyslat někam nějaké poselství? Nepřišel jsem na to. Godarda mám rád kvůli Pohrdání, bohužel kvůli tomuhle spíše nerad. (17.06.2008)

Narážka na Billyho Kida a Pata Garetta. Brasseur na asfaltu zastřelen teatrálně umírá. Slavkovské slunce nad Bastilou. Klasické rovná se moderní, v jazykové škole. Doba, kdy si muž nemohl a nechtěl sundat kabát, protože neměl sako! Překlad ze Shakespeara (v titulcích) nic moc. Učitelka čte Romea, Brasseur je v Hamletovi. S tím účesem Odile měl pravdu, byl nemožný. Ona pak bojácná, nezkušená, snadno manipulovatelná. Průvodní slovo až směšně vznešené. O loupeži se mluví mimoděk, nezávazně, konverzačně. Peněz je hodně, tetička Victorie je udržovaná žena a pan Stolz tajemný. Černá kronika v novinách barvitá. Zajímavý popis situace ve Rwandě, Hutové a Tootsiové, historie se v obměnách stále opakuje. Všichni tak trochu lžou a tak trochu se přetvařují. Hrají škatule hejbejte se kolem stolku v kavárně. Minuta mlčení trvá ve filmu strašně dlouho. Ten příšerný tanec ještě déle. „V metru se pořád lidi tvářej smutně a nešťastně.“ Dnes bych dodala ještě naštvaně. Odile je typ mladinké Jany Brejchové. Za bláznivou jdou do Chaillot. Film je plný narážek na umění. Na Jacka Londona, na Corota. Vtip o Delouittovi blbý. Stejně jako úprk Louvrem. Loupež čím dál tím víc k smíchu. Druhý den už méně. A závěr – velmi, velmi překvapivý. (26.09.2008)

Já mám pro Godarda prostě slabost:-). Zajímalo by mě, jak to udělal, že jsem hned od začátku (s Odille) fandil tomu pravýmu. (10.05.2008)

Film, který je zdánlivě o ničem a nikam nevede, ale Godard opět předběhl svou dobu (a zjevně inspiroval Tarantina). Narážky na umělecká díla, humor, nadsázka, krimizápletka, to vše tady je. Navíc dostaneme několik nezapomenutelných scén, opět nádhernou a okouzlující Annu Karinu a moc hezkou kameru. Ale přesto si myslím, že v některých momentech mohl pan režisér trochu víc přitlačit na pilu, aby byl celý film svižnější. (26.04.2011)

Příliš surrealistické na to, abych to mohl brát jako běžný film. A když jsem ani zápletce nevěřil, zbylo mi ke koukání jenom šedesátkové oblečení herců a Paříž. A samozřejmě běh Louvrem - to je klasika. (27.02.2014)

Lepšie byť bohatí a šťastní ako chudobní a nešťastní. Kamera je kvalitná, herci sú výborní komedianti, dialógy prirodzené, svižné a nezáväzné, doba je zakonzervovaná výborne od športových áut po architektúru. Inovatívnosť cítiť v dialógoch alebo polminúte ticha. Zdanlivá bezdejovosť slúži na prepájanie fikcie a reality a prekvapuje každým okamihom. Cítiť slobodu, hravosť a chuť do života. Vitalita však nestačí, keď chýba hlbšia charakterizácia postáv. (22.02.2020)

První setkání s mistrem Godardem nedopadlo nejlépe. Ostatně, když člověk čeká zázrak, bývá zklamán. Z Bandy na mne dýchla zajímavá snaha o experimenty na různých úrovních (literární vypravěč, minutové mlčení, dlouhá statická scéna tance, běh Louvrem), těžko na ně budu zapomínat. Ale ve výsledku jsem byl svědkem lehce groteskné líně plynoucí podívané, kde jen tak mimochodem přijdou o život tři lidé. (29.11.2006)

Sám sebe se občas ptám, co mě na těhle filmech zajímá, proč mě baví, co z nich mám. A pořád to nevím. Takovou atmosféru jen tak jinde neuvidíte, okouzlující Anna Karina, Godardova režie a celá tahle nová francouzská vlna je to co od filmu očekávám. Svůj styl, postavy v situacích každodenního života, hodně keců, a dělat si to po svojem. A taky jsem musel vidět běh Louvrem. Film má pár scén, které prostě ve filmografii už mají své místo. A to Godardovi už nikdo neveme. (09.09.2014)

Být, či nebýt na Tvých ňadrech, to jest, oč tu běží. (23.10.2008)

Francouzský režisér Jean-Luc Godard, který se u tohoto filmu podepsal i pod scénář, je považován za duchovního otce filmové "nové vlny" (která ve své specifické podobě filmově proslavila i Československo), filmového stylu vymezujícího se vůči hollywodskému pojetí. Jedním z typických zástupců tohoto žánru je slavný snímek "Banda pro sebe". Ve filmu jako takovém se toho zase až tak moc neděje. Pokud k němu budeme přistupovat jako k řadové "krimi" (což má koneckonců i vzáhlaví na ČSFD), tak budeme asi zklamáni. Jakási pseudokriminální zápletka tu sice je přítomna, ale ani zdaleka netvoří kostru filmu. Ta totiž sestává z několika scének, které se dost diametrálně odlišují svoji atmosférou, žánrovým zacílením, apod. Celé je to podáno velmi hravě, nápaditě. Z plejády drobných subzápletek vyniká zejména "minuta ticha", slavný běh Louvrem (který je poté citován ve filmu Snílci) a legendární taneční scéna (foto výše). Někomu celý film může přijít jako bohapustá nuda a zmatená režisérovo tápání, nicméně "Banda" je jedním z těch snímků, které se nesledují kvůli nečekanému rozuzlení, trikovým efektům, apod., ale kvůli filmovému kumštu jako takovému. Snímek je tak trochu i zrcadlem své doby, doby plné nejistoty, snad i útěků od problémů, apod. Dobré by asi bylo se zmínit i o hercích, z nichž skutečně relevantní je jen titulní trio - Sami Frey, Claude Brasseur a zejména Anna Karina (tehdejší manželka Godarda). Mně osobně se film moc líbil, skvěle se mi trefil do nálady a dokázal jsem se bavit nad režisérovými šprými, dlouhými záběry, Shakespearem, i komentářem na pozadí. Být, či nebýt na Tvých ňadrech, to jest, oč tu běží. (26.08.2014)

Je to takové trochu odnikud nikam. Některé scény působí až komicky, i když nemají. (Nevím, zda je to dáno věkem filmu a hereckým zpracováním, nebo mou subjektivitou) Avšak pokud máte rádi filmovou klasiku, rádi hltáte stáré francouzské prostředí a atmosféru a chcete si zhlédnout epickou, famozní a v podstatě nejsilnější scénu v bistru/kavárně/baru, kdy se trojice baví ( i když se najde minuta, kdy je spíše hrobové ticho:) ) excelentním tancem na hudbu, při níž můžeme navíc slyšet myšlenky postav, musím doporučit. Pro mě byla tato scéna umocněna atmosférou kina Ponrepo a myslím, že se v ní Tarantino při tanci v Pulp Fiction našel správně. (26.11.2015)

Jednoduchý příběh o loupeži v ironickém stylu, ve kterém je prostor a čas v převráceném stavu. Gangsterské snění a parodie, která se odehrává ihned ve dvou úrovních reality s působivým množství vizuálních a zvukových prvků. Kontrastní vykreslení a opuštěnost prostředí mimořádně citlivě zachycuje černobílá kamera. Nenápadná, přesto nápaditá komedie, která je v rámci Godardovy filmografie snadno dostupná a poměrně lehko přijatelná, což jednoznačně nelze prohlásit o celé jeho tvorbě. (18.12.2021)

já prostě nevím. mě bavila ta kamera, stálé černobílé pošmourno.... i takové ty absurdity typu "minuta ticha" ap. scéna s tancem mě zvedla ze židle (teda křesla) - perfektní! atak - mnoho míst bylo vynikajících. celkový dojem byl ale mdlý (nebo ne?), povrchní (nebo ne?) s poněkud zvláštními bezbarvými postavami (nebo ne?). obrazově nadstandart, obsahově... já nevim. sakra. co s tím? jo a eště: ten komentář k tomu..l.. uf, to snad ne. (10.12.2008)

Nuda. Nic jiného tenhle film není. Kdyby to bylo celé myšlené jako romantický film, tak by to dopadlo lépe. Jako krimi je to úděsné - nezáživné, nenapínavé a celkově rozplizlé. Jedním z mála světlých momentů je pasáž v kavárně. Hlavně díky ní alespoň ty dvě **. (20.06.2010)