Slídil

Nejlepší date movie pro bulvární novináře. Zároveň ale film, který odkvétající televizní zpravodajství využívá jen jako základny k tomu, aby s hořkým cynismem zpracoval univerzálnější témata - ideologie sebezdokonalování, vyhrocený individualismus a kariérismus v podmínkách tržního kapitalismu (který velí udílet významně znějící názvy nejen bezvýznamným pracovním pozicím, ale třeba i vraždě). Také díky tomu, že Gyllenhaalova noční šelma se „zeligovskou“ schopností splynout s libovolným prostředím postrádá stálou identitu (ne náhodou jeden z posledních záběrů cituje finále Obvyklých podezřelých), výborně funguje jako zrcadlo prohnilé společnosti. Od začátku chladnokrevně a bez jakýchkoliv morálních zábran (zřejmě ani neví, že něco jako morálka existuje) napodobuje druhé. Rychlou cestu k velkému úspěchu sám nevymyslel, ale odpozoroval a odposlouchal (mj. z televize a internetových kurzů). Pochopil, že nejlépe prodává průběžně přikrmovaný strach, že každý člověk a každá nešťastná událost mohou být zpeněžitelným zbožím. To, co chce, si prostě vezme. I kdyby kvůli tomu měl vraždit. Případně vytouženou skutečnost sám vytvořit. Znamenitě odstupňovaný vývoj Louových úprav reality před kamerou považuji za přednostní kvalitu tohoto návratu k osmdesátkové estetice (z níž podobně čerpá Michael Mann) a vypravěčské přímočarosti. Od přeuspořádání fotografií na ledničce a zatajování některých fakt cesta plynule pokračuje k přemísťování mrtvol a lžím, které mohou zabíjet. Celé Los Angeles se pro Loua stává počítačovou hrou (GPS mapa, plnění misí v časovém limitu), kde lze bez zásadních konsekvencí (pro viníka) spáchat cokoliv. S tím souvisí další nadčasová rovina příběhu – ztráta schopnosti rozlišovat ve světě žijícím skrze média mezi reálným a zprostředkovaným (Louova poznámka, že pozadí v televizním studiu vypadá tak reálně, jeho snaha komunikovat s reportérem na obrazovce). S touto hranicí mezi fikcí a realitou si pohrává samotný film, když i v záběrech, které nejsou točeny televizní kamerou, přejímá „akční“ způsob zpravodajského snímání a v podstatě nechává protagonistu, aby se stal režisérem toho, co vidíme. Kromě neschopnosti rozlišovat, co je skutečné a co jenom jako, se však Lou od lidí, kteří žijí jen pro kariéru, až tolik neliší. Díky tomu by Slídil mohl vyvolávat nepříjemné mrazení i dlouho poté, co bude televizní zpravodajství vytlačeno tím internetovým. Nebo něčím ještě horším. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, castor, Vančura, maddy, andrii (02.02.2015)

Očividný důraz na výrazná místa nočního L.A. mi okamžitě evokoval GTA V. Nedivil bych se, kdyby režisér s kameramanem byli fanoušci. Ten film je nesmírně originální. Podobnou hlavní postavu jsem nikde neviděl a ten real shit feeling ze špinavých ulic jsem naposledy zažil tak možná v Patrole (zase Gyllenhaal :) Jeho postava, abnormálně cílevědomej vyhublej slizák, s mluvou, jak z příručky pro začínající podnikatele, je skvělá. Není to sympaťák a rozhodně ne dobrák, ale odhodlání mu nikdo vzít nemůže. Hrozně se mi líbily ty intenzivní honičky v autech. (08.03.2015)

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude. (20.12.2014)

Odporný, desivý film s nechutne bezútešnou atmosférou chladného mesta, ktoré vás v sekunde bez milosti - a upozornenia - zabije (a ktorá mi veľmi pripomenula obdobne depresívny, negatívny Voľný pád). Surové scény, surové dialógy a surovec ako hlavný (anti)hrdina. Druhý raz to už nechcem vidieť. Malo to niečo do seba, ale za najväčší plus by som pokladal práve atmosféru. Scenár, réžia, či herci ma neoslovili. (22.03.2017)

Česká kinematografie má svého pana Kopfrkingla a Američané mají Lou Blooma. Podle jednoho českého vědce neúspěšní psychopaté plní věznice, ti úspěšní se stávají šéfy nadnárodních společností, průmyslových konglomerátů a šéfy ctihodných institucí. Lou stojí někde mezi těmito světy. Bez formálního vzdělání, zato s vysokým odhodláním a naprostou absencí morálních zábran a emocí. Na začátku je představen jako absolutní loser, aby se záhy chopil příležitosti a zahájil vlastní byznys v oblasti prodeje videí, na které novináři s etickými zábranami nemají žaludek. Neubráním se srovnání s úspěšným Fincherovým dramatem Zmizelá, které přes nesporné řemeslné kvality režiséra mi přišlo jako poněkud umělé zboží, navíc z oblasti, kde už v minulosti bylo téma značně vytěžené. Zmizelé jsem story nevěřil, Slídil má nepříjemně realistické podhoubí a ani na okamžik nepochybuji, že lidé jako Lou jsou mezi námi a čekají na svou příležitost. Jake Gyllenhaal je spolehlivý herec a odvádí přesně to, co jeho postava vyžaduje. Režie je svižná a kamera dělá divy. Návštěvy kina jsem ani v nejmenším nelitoval. Snad jen scénář se mohl trošku krotit, je znát, že Dan Gilroy chtěl svého antihrdinu vykreslit v co nejodpudivějším světle a ty nástroje, které pro to používá, jsou trošku přímočaré. Na druhou stranu, podobné filmy často sklouzávají k tomu částečně sympatizovat s podobným týpkem, což v tomto případě naštěstí neplatí. Celkový dojem: 90 %. (01.02.2015)