Lancelot od jezera

Tentokrát (téměř) bez komentáře. Přestože je Lancelot du Lac hodnocen na csfd jako Bressonův nejhorší (ovšem u mých oblíbených má přesto 90%), považuji tento film za skutečně nevšední filmový zážitek - filmovou delikatesu. Viděl jsem ho už dvakrát, a podívám se na něj znovu s každým, kdo mě o to požádá. Bressonovy filmy jsem zatím nekomentoval, po prvním shlédnutí by se mi to zdálo příliš ukvapené. Obecně mám pocit, že ten, kdo má Bressona Lancelota rád, viděl už spoustu filmů a má pro ně cit (šestý [filmový] smysl). (20.09.2017)

člověk na to kouká jako osel. přál by si, aby film skončil. ptá se tedy: "už tam budem?" film zakroutí hlavou, odpovídá: "ne." člověk se po pěti minutách - pocitově hodině - táže: "...už tam budem?" lehko odhadnout, co film odpověděl. //// Bresson zkrátka není pro každého.  zpomalenému (ne)dění bez akce i bez herectví zcela jistě nepomáhá malá obrazovka. filmovědci můžou jásat nad sémantikou, ale já bych radši jásala nad tím, že ten film je aspoň pocitově, když už ne časově, krátký. (12.08.2021)

Moje první setkání s Bressonem skončilo zklamáním. Já nevím, jestli jsem už natolik ztratil iluzi o době, ve které se příběh odehrává, nebo viděl moc dalších (a lepších) tématem podobných filmů, ale první věc, která mě při pokusu vystihnout tento snímek napadla, byla obyčejnost. Několik pohledů na mrtvoly v lese (přičemž první useknutí hlavy mě svojí trikovou nedokonalostí skoro až rozesmálo, stejně tak později gumový šíp v koni), jinak skoro ani trochu toho (jak píše Pohrobek „zprofanovaného brutálního zabíjení“ plného) špinavého středověku (když už, tak se kamera úmyslně dívá jinam), jen zidealizovaná podoba (ctnost, čest a spousta planých řečí). Netoužím se dívat na to, jak 5 rytířů totožně nasedá na koně (stejné opakování/variace při vlajkách, rozjezdech koní atd.) a třeba při turnaji marně čekat na záběr přímého střetu v souboji (a místo toho dostat až ležícího chlapa v brnění, který vypadá, že si zde dal šlofíka už před řádnou dobou). Takže ve výsledku Lancelot od jezera nabízí pouze nadprůměrný začátek a konec (ten má svoji sílu), vše mezi tím je nasáklé všedností (a ne, možná mám malou citlivost k tomuto filmu, ale žádné přesahy, o kterých se zmiňují jiní spolukomentující, jsem zde nenašel). (30.11.2012)

Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků... (20.08.2014)

Poněkud náročnější, ale prvotřídní variace na téma legend o rytířích od kulatého stolu, tentokrát nezvykle vážně s mnohými tématickými přesahy. Hledání svatého grálu - snad symbolizující pátrání po Bohu - dopadlo neslavně, především pro svou násilnou formu a sebevědomí těch, kteří se tohoto, tak nesnadného, úkolu pokoušeli zhostit. Pro vyčerpaného Lancelota po návratu v blízkosti Artušovy královny začíná těžké dilema a trápení. Láska, kterou možná ukradl, kterou možná zradil, kterou možná použil pro zradu, mu přinese snad vykoupení nebo také zatracení. Myšlenkově neuvěřitelně bohatý snímek, s neopakovatelnou hloubkou prožitku. Režijně hodně spolehlivé, Bresson mimojiné dokázal, že oplývá obrovskou imaginací a trochu zprofanované středověké brutální zabíjení umí podat svěžím způsobem, při němž však zároveň tuhne krev v žilách. (30.09.2006)