Dogma - Rodinná oslava
Festen
The Celebration
Rodinná oslava
Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrají:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Bjarne Henriksen, Gbatokai Dakinah (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (352)
Těžkotonážní dánské drama, jak jsem si už zvykla. Nádech hodně černé komedie a sarkasmu to celé odlehčuje, jinak by se na to jeden nedokázal dívat. Nevím, proč jsou Dánové tolik pronásledováni incestem. Výtečné herecké výkony. ()
Už mi je jasné, čím sa inšpiroval Trier pri písaní (a točení) prvej kapitoly filmu MELANCHOLIA. Spočiatku idylické vzťahy aristokratickej rodiny ukážu svoju pravú, zhnitú podstatu počas jednej dlhej, predlhej noci; predsudky a nepríjemné pravdy vychádzajú na povrch cez nespočetné množstvo oficiálnych prípitkov, súkromných rozhovorov či navonok nevinných činov. Groteskné scény, dramatické momenty ticha či ohlušujúce hádky - všetko to Vinterbergovi šlape na 100%. Čo sa týka Dogmy, myslím, že radikálnosť ´desatora´ je trochu prehnaná - je to vidno aj na fakte, že FESTEN, hoci je to prvý film patriaci pod hlavičku Dogma 95, hned niekoľko pravidiel porušuje (prídavné osvetlenie, atď.). Navyše, pozor, to vyhlasované bezprostredné, autentické poňatie neznamená nevyhnutne odpútanie diváka od formálnej stránky, minimálne vo filme FESTEN ho na to niekedy schválne upúta, napríklad pri rýcho strihaných pohľadoch z idúceho auta či chaotických indoorových pohyboch kamery po vertikálnej osy a náhlych prestrihoch. Tento formát je však aj tak tou najväčšou devízou filmu, pretože sa na základe inak obyčajného scenára dokáže zaryť hlboko do psychologickej stránky postáv bez prítomnosti melodramatických scén či akčných sekvencií. Samozrejme, v tomto prípade za to môže nie len Dogma, ale predovšetkým Vinterbergerove režijné schopnosti. ()
Tak tohle byla velice silná káva, navíc dosti autentická, takhle by to klidně mohlo vypadat, tleskám.. ()
Ach tá nešťastná Dogma 95! Tento film je pre mňa miestami prakticky nepozerateľný. Škoda, lebo téma je to silná, psychologicky veľmi dobre rozvinutá. Keď som si ale ako tak zvykol na tú prekliatu roztrasenú kameru, nemohol som už od filmu odtrhnúť oči a bol som v neustálom napätí, čo príde ďalej. Dokonca som v tejto psychologickej dráme trochu cítil svojho obľúbeného Bergmana. Herecky ma najviac zaujal Ulrich Thomsen (Christian), ale všeobecne herecké výkony sú na vysokej úrovni. Avšak s ohľadom na tú kameru, ktorá sa mi silou mocou snažila pokaziť umelecký zážitok, nemôžem ísť vyššie ako na 3 hviezdičky. To, že som mal často pocit, akoby som sa pozeral na domáce video z oslavy starého otca, asi nebude úplne v poriadku. Mimochodom, ďalší dánsky film, už sa mi ani nechce rátať koľký, o nejakom perverznom dánskom hoväde. To už aby som sa bál vkročiť na dánske územie. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Tátovi šedesátiny jsou příležitostí, kdy je načase poděkovat rodičům za jejich lásku. ()
skvelý film a to po všetkých stránkach! túto lahôdku si jednoducho nesmie odoprieť žiaden filmový gurmán. a ja som si teda pochutil! ()
Vinterberg, aby mohl sám sobě udělit pečeť Dogmatu, musel napsat písemné přiznání, že v jedné ze scén nechal kvůli osvětlení zakrýt okno, čímž se zpronevěřil pravidlům manifestu. Jestli je to chyba, tak je to jediná, kterou ten film má. Ne, vážně. Festen je opravdu úžasný film, který na vás zanechá mocný dojem - a přitom se naprosto obejde bez citové agresivity Trierových Idiotů, se kterými je často srovnáván. Velký zážitek. ()
Vinterberg zvolil k podání podobenství vizuál, který s tímto nadžánrem obvykle nebývá spojován a dokonce s ním ostře polemizuje. Nadneseně lze říci, že nás formální zpracování snímku vede k bedlivému zkoumání tématu a jednotlivých linií a zabraňuje nám kochat se jím samým - tedy obvyklými vizuálními vychytávkami, které v RODINNÉ OSLAVĚ takřka absentují (výjimkou mohou být snad pouze snové sekvence a noční hra světel ve scéně tanečního "chill-outu" dvou sourozenců a jejich partnerů při svíčkách). Formální stránka filmu je tu tedy přítomna jen proto, aby odváděla pozornost od sebe samé. Vinterberg do svého opus magnum vměstnal nejenom téma dětských traumat, ale brilantně a s podivuhodnou lehkostí podal vyčerpávající obraz celého světa, resp. soumraku civilizace. Jeden z filmů, z nichž mrazí. ()
Nejdřív pomalé vrzání dveří skříně a pak jen chřestění kostí. A že jich je. Klidně a pomalinku, hlavně slušně a s noblesou, nás následujte přímo do pekla. ()
Taky bych chtěl mít jednou takovou oslavu. Ale teď vážně, chudák fogy, dal dal dětem veškerou svou lásku, miloval je vším co měl, a ti nevděční parchanti ho nenáviděj? Pche! Co by za to jiní dali. ()
Opět jeden silný snímek ze Skandinávie. Moje počáteční pochyby se velmi rychle rozptýlily, mistrné rodinné drama v kontrastu s ostatními víceméně netečnými hosty. Snad jen "dramatická kamera" mi občas spíš vadila, ale jinak můžu jenom chválit. ()
Oslava jak má být! Spousta chlastu, milostné pletky, rasistické písně a celková rodinná pohoda. Ale i aristokratická rodinka má své kostlivce ve skříni. K jejich vytažení slouží jako katalizátor smrti jednoho s potomků oslavence. Strýčka příhody Helgeho, který má sve jubilejní šedesátiny. Lásku k rodině projevoval snad až přespříliš a jeden ze synů má k tomu co říct. 70% ()
Po celou dobu to pro mě byl místo oslavy spíš boj. Boj o to, abych film vůbec dokoukal. Tady mi totiž ta severská surovost výjimečně nesmírně vadila. Možná je to tím, že má jejich nátura k té středoevropské přece jen daleko, možná tím, že jsem se do jednotlivých postav prostě nedokázal vžít. Jejich nelogické chování a místy nesmyslné dialogy jsem ale prostě nerozchodil. Natočené je to zajímavě (byť další filmy podle Dogmy 95 vyhledávat nebudu), ale jinak je pro mě Festen pouze jedním z nejlépe hodnocených filmů, který mě totálně minul. ()
7/10 ()
Celý tento snímek mi přišel takový ,,divný". A to nemyslím ve smyslu: Film byl nudný. Že jsem při tom spal a modlil se k bohovi ať konečně skončí. Ale ve smyslu: Film mě bavil a připadá mi jedineční svým zpracováním. Sice jsem se někdy ztrácel a trošičku nudil ale to mohu prominou. Musím také pochválit výborné herecké výkony. Na tento film se rád ještě jednou podívám. Za krásný filmový zážitek dávám 92% ()
Není to film na uvolnění, rozstřesená kamera, konflikty, syrová sonda do mezilidských vztahů, kde se to na povrchu blyští a vespod hnije. Dcera, která zachytila pár okamžiků běžícího filmu, se na mě obrátila s tázavým výrazem: "A na tohle se díváš, mami?" ()
Hmm... tak to byla síla. Svým názorem na Dogma 95 si nejsem tak úplně jist, nicméně tady ty zákonitosti měly smysl, hlavně způsob, jakým je to natočené. Co se týče děje... tak prvních dvacet minut nic moc, ne, že bych se vyloženě nudil, spíš jsem byl zmaten (moc jsem se nevyznal v postavách a unikal mi význam některých scén), ale od chvíle, kdy si taťka vybere zelenou a synek začne s proslovem, je z toho neskutečně hutné drama a já každou jeho sekundu hltal a chtěl jsem vědět, co bude dál. Navíc ty lehce matoucí scény ze začátku začnou dávat smysl. Ke konci jsem si sice ještě párkrát říkal: "Vážně by ti lidé reagovali takhle?", ale po většinu času byly reakce pravděpodobně mnohem realističtější, než by byly třeba v klasičtějším, hollywoodském filmu, takže... v pohodě mohu udělit krásných 9/10 ()
Rozhodně mě to příjemně překvapilo a film věru cením. Přesto nemůžu říct, že jsem se perfektně bavil. Objektivně to zas taková paráda nebyla. Prvních 30 minut je poměrně nudných, ale od synova přípitku to šlape náležitě. Škoda jen, že příběh o rozesrané rodině nebyl ještě o něco více obsahově rozvrstven a jednotlivé psychologické profily a interakce mezi postavami nebyly ještě košatější a bohatší. Rád bych viděl remake - prostor tu je. Dějový potenciál byl vyšší, avšak i takto je to velmi originální a dobré. 90% filmů, co jsem kdy viděl, nedosáhne ani sem. Ač obraz je vyloženě hnusný, protože technická forma je po vzoru manifestu "Dogme 95" zcela očištěna. Film je tedy natáčený na starou ruční kameru a bez užití speciálního nasvícení (krom jiného). Na druhou stranu je přítomná skvělá syntéza formy s obsahem. Ono to opravdu působí jako nějaké amatérské video z rodinné oslavy. Přesto jsou však kreativně využity možnosti volného pohybu díky dynamice, jež tento způsob natáčení umožňuje. ()
(1001) Bohužiaľ pre mňa najslabší Vintetberg ale na druhú stranu dráma je silná ako vždy u neho až zarážajúca. Ako inscenácia to funguje, ako divadlo určite no ako film to na mňa nezaposobilo. ()
Dogma č. 1. Příběh jedné rodinné oslavy je zcela pohlcující od začátku do konce a i při rozpočtu něco přes 1 mil. dolarů je vizuálně efektnější než řada stonásobně dražších filmů. Zajímavé je, že ani referenční dogma se nevyhlo několika prohřeškům vůči manifestu (viz "confession" Thomase Vinterberga), namátkou: úprava osvětlení (zakrytí okna závěsem), použití kostýmů (pořízení několika obleků na oslavu) nebo třeba nedodržení pravidla ruční kamery (připevnění kamery na mikrofon) v jedné scéně. ()