Freedomfighters
Freedomfighters
Režie:
Vicente ArandaScénář:
Vicente ArandaHudba:
José NietoHrají:
Ana Belén, Victoria Abril, Ariadna Gil, Laura Mañá, Loles León, Jorge Sanz, José Sancho, Antonio Dechent, Antonio Iranzo, Miguel Bosé, Sergi Rubió (více)Obsahy(1)
Druhá polovina třicátých let 20. století. Ve Španělsku zuří občanská válka, která se načas změnila v sociální revoluci. Lidé se bouří proti všemu, co je po staletí utlačovalo – vládě, zaměstnavatelům, církvi. Hoří kostely, všichni jsou si rovni, lidé konají kolektivně. Mladá jeptiška Maria ze strachu před revolucí prchá v převlečení z kláštera. Osud ji však zavede nejprve mezi prostitutky, následně mezi revoluční anarchistky z organizace Mujeres libres, s nimiž zažívá všechny strasti i slasti – boj žen proti dvojímu útlaku - patriarchátu a kapitálu, boje v zákopech i ulicích, anarchistickou svobodu, lásku k bývalému knězi, protifašistickou frontu i zradu revoluce… Maria se tak postupně zbavuje v klášteře naučené podřízenosti, aby konečně uskutečnila jedno rozhodnutí sama za sebe. (eraserhead666)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Vyděšená jeptiška Maria musí opustit klášter, který obsazují komunisti - anarchisti - levičáci, volající po smrti farářů. Roztřesená klepe na první dveře, jež zdobí zbožný obrázek. Ocitá se ovšem v bordelu, a než se naděje, leží pod vyžraným biskupem. Naštěstí do nevěstince včas vpadnou radikální feministky s puškami, aby odhodlaně přesvědčovaly prostitutky, že je nutné osvobodit se! ...Než se nadějeme, Maria umí na zpaměť pasáže z Bakunina a Kropotkina; zatímco dříve tiše drmolila verše evangelií, nyní křičí uprostřed španělské občanské války: "Vojáci armády, která povstala proti lidu, vy jste lid! Umíráte, abyste chránili zájmy generálů a milionářů. Váš nepřítel stojí za vámi, ne proti vám. Pozvědněte své pesti a zvolejte: Svobodu! Bratrství!" Kristus byl socialista, rebel a levičák. S Kristem nemají nic společného vypasení biskupové, prahnoucí po polnostech, nemovitostech a moci. Kristovo učení znamená solidaritu, všeobjímající svornost a rovnoprávnost. Společnost ale na tak nádherné ideály není ještě připravena. Revoluce zrazuje, a vlast nakonec požírá svoje nejlepší děti. Revoluce je nejdříve dojemně humorná. "Lidi z odborů nám dali dům, abychom se v něm usadily. Je to lepší než dřív, protože už nejsou pasáci. Staly jsme se družstvem a založily jsme výbor. Jsem pokladnice a Julie je sekretářka. Milicionáři nám tu vylepili plakát, který říká: Respektuj ženu, kterou si vybíráš. Mohla by být tvojí sestrou nebo matkou!" Potom pozorujeme první ideové deformace. "Dali nám čepici a brašnu a udělali z nás průvodčí v tramvaji. Hloupá práce, zvlášť když lidi jezdí tramvajema a neplatí, což je správné. Nepatří snad tramvaje všem?" A nakonec, nikoli poprvé v hostorii, čeká nejupřímnější levičáky brutální smrt. ()
8 let, to je doba, po kterou jsem chtěl tento film vidět. Nakonec jsem se dočkal - a čekání nelitoval. Snímek Libertarias režiséra Arandy nás přivádí na počátek události, která do dějin vešla pod názvem Španělská občanská válka. Probuzení revoluce můžeme sledovat skrze mladou Marii, jeptišku, jejíž klášter obsadili milicionáři a ona s několika málo mincemi utíká do své rodné Zaragozy. Cestou narazí na anarchistku z Mujeres libres Pilar, která spolu se svými kolegyněmi Marii otevře myšlenkovou cestu mimo její dosavadní rámec. Ve Španělsku je občanská válka, konflikt sám o sobě dost spletitý. Boj mezi nacionalisty a republikány není ale jedinou frontou, své emancipační požadavky mají v rámci subhnutí i ženy. Film tuto linii znázorňuje velmi dobře a uvěřitelně. Obecně téma osvobození, vymanění se z hierarchických vztahů je silným motivem tohoto filmu. Marie se pozvolna dostává z tenat církevních dogmat, byť v nějaké bazální rovině v ní zůstávají. Necituje už evangelia, ale s podobnou urputností se upne k Bakuninovi a Kropotkinovi, v nichž se snaží najít bod směřující k uprázdněnému místu po odchodu z kláštera. Libertarias (česky uvedeno i pod názvem "Volné a svobodné") se mi líbily. Film citlivě zachycuje euforii z propukající revoluce, což dobře demonstrují zejména masové záběry (pálení církevních symbolů, atd.) a i hudební doprovod. Španělská občanská válka je konflikt, který je podle mě občas trochu v pozadí jako jakási předehra pro druhou světovou válku. Vzhledem k následnému politickému vývoji, je i akcentace přítomnosti československých dobrovolníků téma, které podle mě nebylo u nás dostatečně pokryto. Pro španělskou kinematografii válka dodnes představuje velmi citlivou záležitost, která navzdory relativní krátkosti svého trvání hluboce rozdělila tamní společnost. Proto oceňuji, že snímek se nesnaží o přehnanou glorifikaci některé ze stran (byť anarchistické ideály mu úplně cizí nejsou), ale leckteré situace (vražda kněze) problematizuje. ()
Drsný a syrový pohled na 60. a 70. léta v konfliktech zmítaném Španělsku.Výtečný vyprávěcí um vytváří ojedinělou podívanou na příběh dvou přítelkyň v čele osvobozenecké revoluce.Vincent Aranda,známý svými poněkud tvrdými a nekompromisními zásaha do ženské psychologie režijně zválá na jedničku a trochu nenápadně poukazuje na "Las cosas de mujeres" v minulosti,které jsou ale právě ty záležitosti tak spjeté s dnešní dobou.Mistrovská práce. ()
Filmový počin z řady děl, věnovaných letům Španělské občanské války, konkrétně z rozsáhlejší skupiny děl, zaměřených na vykreslení (zkreslení) republikánské strany: Země a svoboda, Dotek motýla, 13 růží, Guernica, Gernika. Tento konkrétní kousek se zaměřil na anarchisty, primárně na organizaci autonomních anarchistek Mujeres Libres (Svobodné ženy), zasazujících se krom všeobecných sociálních cílů i o práva žen, které dle nich muži (anarchisté/ne-anarchisté) ignorují. Film lze vnímat dvojím způsobem. Lze se zaměřit jen na jeho tvůrci předkládaný obsah a na formu, jakou je prezentován. V této rovině spokojenost - povedené hlavní postavy, s osobitými charaktery; nejen vážné, drsné scény, ale i scény humorné, dovádivé. Soustředit se pouze na tuto rovinu, nelze se ubránit a skupinka anarchistek (mužské postavy mi přijdou jen jako kompars) si získává sympatie. Jenže je tu druhá rovina vnímání obsahu tohoto filmu, ta kde jste si vědomi, že sledujete snímek typu „Bylo, nebylo“, ve kterém je vám servírován pokřivený obraz „dobra“ a „spravedlnosti“. „Bylo, nebylo“ ... za nevím kolika řekami a horami se mladičká jeptiška Maria, po svém vynuceném útěku z kláštera, který má být vypálen, setkává se skupinkou revolučních anarchistek z Mujeres Libres. Pohádkový příběh pokračuje - neboť nebylo-li by dílo pojato jako pohádka, skončila by životní pouť jeptišky velmi záhy. Takto, díky předkládané slušnosti filmových anarchistek, které se zběsilého pronásledováním církve republikánskou stranou neúčastní, se může jeptiška Marie připojit k revoluční skupině a spolu s ní se vydat z Barcelony (kde bylo protirepublikánské povstání potlačeno) na bojiště - do zákopů, - do pouličních bojů a dál. Jenže vy víte, že křik, který se ozývá hned zpočátku filmu „smrt kněžím“ byl republikány surově realizován. Od přepadávání klášterů, vypalování a drancování kostelů, přes ničení obrazů, soch, znesvěcování hrobů, po mučení a vraždy duchovních i laických věřících. Film, snad aby se pokusil předstírat objektivitu ukáže vraždu biskupa, připustí znesvěcování liturgických předmětů (revolucionáři navlečení do církevních rouch, střelba na sochy, na kostelní zvon, strhávání křížů), přizná primitivní chování vůči kulturnímu dědictví Španělska, především vůči dědictví jakkoli spojenému s církví (hořící hranice s obrazy, sochami, knihami; vypalované kostely); zkrátka my – proletariát – proměníme Španělsko v trosky, ale ty trosky budou naše. Při sledování, pokud nejste levicový fanatik, vás nemůže nad filmem předkládaným korektním jednáním anarchistů s představiteli duchovenstva, jímat než smutek – u vědomí, jakých zvěrstev se republikánská strana na představitelích Církve a věřících dopouštěla. Pochopitelně - dnes se toto stále častěji omlouvá; i ve zdejších komentářích - duchovní byli zabíjeni (že byli před smrtí většinou brutálně mučeni, o tom se taktně pomlčí), ale oni si to zasloužili, protože „z kostelních zvonic stříleli do lidí“. Na filmu bych ovšem ocenila humor. Dále možné chápat jako SPOILER. Humor záměrný - zapálený proslov o svobodě žen pro prostitutky: „Láska musí být svobodná. Ne kupovaná.“ „Co říká?“ „ Že jsou taky děvky, jenom za to nechtěj prachy.“ Nechtěný humor, kdo zná rétoriku komunistů, tomu už úvodní scény zavání absurdním humorem. (Nicméně zde se možná zapojil i překlad - titulky od anarchismus.org): „V Barceloně a Madridu je armáda poražena díky hrdinskému úsilí pracujícího lidu.“ „Svébytná vůle lidových mas, které mohou dokázat vše, pokud jsou sjednocené a pozvednuté rozhodnutím zvítězit.“ () (méně) (více)
Opravdu neznámí snímek, který jsem shlédnul ve „squatu“ Truhlářská. Takže inspirativním prostředí pro dané téma filmu. Snímek ukazuje nepříliš známou válku z ještě méně známého pohledu. Vesměs se všude zmiňuje o účasti republikánů a stalinistů, nebo komunistů, o to méně však o podstatné úloze anarchistického hnutí kolem CNT. A tento film tuto danou problematiku nastiňuje z ještě méně známého podhledu. Z pohledu bojovnic ženského pohlaví. Je pravda, že se ve snímku objevují občasné historické chyby a celkově člověku neznalému konfliktu tento film španělskou občanskou válku zrovna dvakrát nepřiblíží, ale i tak se jedná o velmi povedené dílo o činech jediné svobodné ideologie v této válce. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Španielsku v rozmedzí od 17. apríla do 21. októbra 1995. (MikaelSVK)
Reklama