Whiplash

Hovorí sa, že najväčšie hviezdy svojho umenia sa najprv musia prejsť cez peklo, aby sa mohli stať jedným z najväčších. Ale niekedy ani to nemusí stačiť. Obzvlášť to platí pre muzikantov. Aby sa niekto dostal na nadpriemernejší (alebo na najlepší) úroveň, tak musí neustále a neúnavne trénovať, musí obetovať svoje iné záujmy (napríklad vzťah so slečnou) na úkor svojich aktivít, ale hlavne musí mať nekompromisne jasne definované svoje ciele. A ešte jedna vec! Keď náhodou narazí na „skutočného“ mentora, ktorý ho skoro psychicky a duševne zničí, tak aj napriek tomu by ho mal poslúchať. Dôvod? Pretože z neho dokáže dostať aj také veci, o ktorých ani nevedel, že ich má v sebe. To všetko obsahuje film Whiplash, ktorý je jedným z najzaujímavejších a najdôležitejších filmov z roku 2014. Celý príbeh je tak geniálne natočený (len za 19 dní !!!!) a herecky tak bezchybne zahraný, že ani nemá zmysel rozobrať jednotlivé scény. M. Teller je fantastický a mohol by sa živiť aj ako profesionálny bubeník. J. K. Simmon a jeho výkon je famózny. Jeho charakter by som popísal ako zmes charakterov Gny. Sgt. Hartman (R. Lee Emery z filmu Full Metal Jacket) a Dr. Housa (Hugh Laurie zo seriálu Dr. House). Suma k sumáru: zaslúžené nominácie na Oskara a získanie zlatej sošky vo všetkých kategóriách. Hudba je famózna, bezchybná a vďaka filmu som po dlhšej pauze opäť prejavil záujem poslúchať jazz. Aj tento film dokazuje to, že akú dôležitú rolu majú bubeníci (podľa mňa najdôležitejšiu úlohu v každej kapele). Stačí si spomenúť len na J. Bonhama (Led Zeppelin) alebo na N. Pearta (Rush). Záverečný song (Caravan), spoločne so sólom na bubnoch v podaní M. Tellera, už dnes patrí medzi najlepšie nahraných a natočených hudobných scén v dejinách kinematografii. Na záveru filmu nám nezostáva nič iné, len sa zvädnúť zo stoličky a tlieskať so svojimi rukami tak hlasne a tak rýchlo, ako to len dokážeme! Rýchlejšie!! Rýchlejšie!!!! Osobné hodnotenie: 100% (*****) (10.05.2015)

Film, ktorému to páli.... (12.05.2015)

Emočně nesmírně silný příběh určený zejména profesionálním hudebníkům, neboť my obyčejní smrtelníci ve většině případů nebudeme schopni jeho sílu a hloubku docenit. 80% (14.05.2015)

Možná slabší v příběhu, ale emoční vypětí silnější než u kdejaké přestřelky. (25.05.2015)

Despotické zvíře, J.K. Simmons, který by asi každého druhého dovedl na hranici duševního zhroucení na sebe logicky strhává velkou pozornost, ale naštěstí v míře precizně ukočírované. Psychologický souboj mezi Simmonsovou postavou učitele Fletchera a mladým studentem hudby Andrewem (stejně dobrý Miles Teller) parádně graduje i díky mistrovsky sestříhaným a ozvučeným hudebním pasážím a o až na krev vypjaté okamžiky tady skutečně není nouze. V souhrnu jde o precizně a nepředvídatelně vygradovaný psychologický souboj dvou osobností, tedy mladého, zprvu nejistého, v koncovce pak bezskrupulózního talentu vs. profesor, který ze svých studentů cedí krev s ambivalentně ušlechtilým cílem dostat alespoň jednoho za hranice nejen svých možností. O podobném přístupu si můžeme myslet cokoliv, ale Whiplash je i díky tomu tím nejintenzivnějším hudebně tématickým filmem poslední dekády, minimálně. 100% P.S. Když vidím ty zkoušky, tak jsem nakonec rád, že jsem na základce chodil jen na flétnu. (04.06.2015)

Začalo to jako zajímavý příběh chlapce, co má sen a jde si za ním, cesta je však trnitá, ale ... Trošku klíše. A dál? Strašně divný film. Stále jsem na něco čekala, že by tam něco mělo být, že tam něco bude.. něco něco něco a najednou byl konec.. Jako kdyby někdo nakousnul jablko, ale už ho nedojedl a začal jíst hrušku... (18.06.2015)

"Jazz is not for everybody!" To je naprostá pravda, ale i sebevětší odpůrce musí uznat jeho spontánnost, živelnost, energii a vášeň. Whiplash je toho jasným důkazem. Miles Teller a J. K. Simmons předvádějí své životní výkony a věrohodně představují jazzové muzikanty jako skutečné umělce, kteří jsou kvůli hudbě schopni vzdát se úplně všeho a kteří posouvají lidské hranice. Tomu říkám oddanost a pravé umění! O to více člověka mrzí, že podobní umělci v současné době nejsou moc vidět a jsou zastíněni směšnou mainstreamovou zábavnou kulturou, na jejíž vrcholu stojí výplody typu "Gangham style". Každopádně díky bohu za tohle dílo! Možná, že díky němu bude znát jazz (a Charlieho "Bird" Parkera) zase o něco více lidí. (05.08.2015)

Stoprocentní prožitek ukovaný ze špičkových hereckých výkonů, kamery a hudby. Tohle jsem prodýchal z plných plic. Nejde o obyčejný snímek, který lehce zapadne do zaprášeného průměru filmů s podobnou tématikou. Whiplash je od první sekundy filmem, který pustit nedokáže a každý detail v něm sedí a je naaranžován tak, aby netlačil na pilu moc, nebo málo. Mě osobně prozatím skoro neznámí J.K. Simmons vyrazil svým výkonem dech, do role dal všechno a abnormálně mu vizáž hudebního mistra sedla, oscar nejvýše zasloužený. Jak jsem již psal každý moment je vytvořen na takové vlně, aby i momenty, které by v jiném filmu vyzněli jako klišé tady byli emocionální a skvostné. Není co více dodávat. - 10/10 - (27.08.2015)

LCD, leden 2016 (03.01.2016)

Whiplash je ve svý podstatě hrozně pěknej film. Neni totiž nic hezčího, než dobře interpretovaná hudba, ať už se jedná pouze o instrumental, zpěv, nebo buhvíco. To, že si za vedlejší roli odnese Džej Kej Oscara muselo být jasný snad každýmu, protože toho čuráka zahrál opravdu nevídaně. Teller do těch bubnů taky mydlil jak kdyby byl na speedu, tudíž s herci jsem byl nesmírně spokojenej. Whiplash v podstatě ukazuje, jak krásně pomůže člověku k oběšení se v autě během dopravní nehody, když nad ním má moc pravděpodobně jedno z největších despotických hovad, co svět spatřil. Protože nic vás přece nemotivuje k lepším výkonům, než když po vás někdo hodí činelem a řekne vám, že jste zbuzlý kus hovna, který je totálně bezcenným zvratkem vašich ještě více bezcenných rodičů. Simmons tu bravurně střídá polohy milého plešouna a nasraného psycho plešouna a je radost na ten výkon koukat. Do poslední chvíle jsem se tetelil, že budu moct zas konečně pětikouli, jenže pak přišel ten nejstupidnější americký závěr, co jsem za poslední dobu měl tu smůlu vidět. (19.03.2016)

Bum bum 5 hvězd bum bum super (11.09.2016)

Celkom sranda to Fletcherove fuckovanie, škoda že je to tak umelo (extrémne) vyhrotené na efekt, rovnako ako aj ďalšie vykonštruované, vyhrotené scény (napr. Ako čo najľahšie vyhrotiť situáciu, no predsa autobus v prdeli, paličky v prdeli, ja v prdeli...paródia...bolo to treba?). Miestami to vo mne evokovalo Čiernu labuť, spoločný motív posadnutosti stať sa najlepším. "Otvorený" koniec, tiež dosť vykalkulovaní, mi veľmi nesadol... ALE... ak by som si veľmi nevšímal ten očividný kalkul je to dosť ok film. 75% (21.10.2016)

Pohádka o nezdravých vztazích. Náš mladý protagonista má nezdravý vztah ke svému učiteli, protože jeho jediným cílem je ho potěšit svým hraním na bicí. Dále má i nezdravý vztah sám se sebou, protože hraje až do krve. Tento učitel má zas nezdravý vztah k hraní na bicí, protože nesnese jedinou nedokonalost = je to psychopat, který vůbec neovládá své emoce a navíc je agresivní. Všichni ostatní ho přesto berou jako autoritu a skvělého lídra = jsou jeho umožňovatelé. Jak se tohle může tolika lidem líbit? To jsou všichni nemocný? Že by tolik lidí na světě mělo tak špatný životní hodnoty? To jako chtějí věřit, že je tohle normální? To chtějí věřit, že aby se člověk stal v něčem skvělým, tak musí obětovat úplně všechno a ještě trpět něčí tyranii? To byl totiž asi význam tohohle filmu a především jeho závěrečné scény, kdy protagonista přes veškeré vypětí a stres, konečně zahrál "skvělé" sólo. Tomuhle filmu se asi podařilo přesvědčit spoustu lidí, že člověk podává nejlepší výkony pod stresem. Je to obrovská škoda, protože skutečně je tomu naopak. Naše tělo a mozek podávají nejlepší výkony, když jsme ve stavu pohody. Ve stresu je přirozená tzv. "fight or flight" reakce = bojuj nebo uteč, ne hraj krásnou a sofistikovanou hudbu. Tenhle film rozhodně není o lásce k hraní na bicí a není to oslava jazzu. Jazz je přece o improvizaci a o zakomponování chyb. Jazz je o tom být cool. Tenhle celý film je spíš pohodlná záminka pro lidi, aby se v životě o nic nestarali, o nic se nepokoušeli. Jen žrali, čuměli na filmy, šoustali a zemřeli. (13.08.2017)

Hérák by ho dostal do rytmu nežbysmrk. (07.10.2018)

Maly film s velkym srdcem. (27.10.2018)

Hudobna drama,uplne nenapadna,no paradna,klobuk dole,diabolsky a nekompromisny J.K.Simmons ako ucitel versus neodbytny a bojovny Miles Teller ako ziak,to jednoducho musite vidiet a na konci filmu som mal zimomriavky po celom tele,genialne...:-) (19.12.2018)

Čů*áctví, který vám nedá usnout... (28.01.2020)

Originální téma, které jistě dokáže zaujmout i "nehudebné". Za mě to mohlo jít ještě více na dřeň, aby mě film donutil Andrewa litovat a učitele nesnášet. Tyhle pocity se u mě nedostavily. Každopádně Simmons výjimečný výkon! "Když já šel za bicíma do hu, do hu, kolem stohu, do hudebky, nehudební ťukali si na své lebky." (06.01.2015)

Pre niektorých hudobníkov, to už je jedno akého žánru a nástroju to musí byť skvelá motivácia na hudobojovníka :) Pre mňa určite ale teraz prejdem k hlavnému. Toto je jeden z mojich filmovo najväčších energických a emocionálnych zážitkov, ktorý budem zvestovať všade kde bude treba. K tomu ešte J.K. Simmons zahral po spidermanovi svoju životnú rolu A k Milesovi Tellerovi asi len toľko..two thumbs up !! (100%) (11.01.2015)

je, to....dobrý film, ale ten záver veľmi nepodarený. (12.01.2015)