Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mefisto
Mephisto
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrají:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (více)Obsahy(1)
Chce hrát za každou cenu, svou tvář přitom ztrácí na jevišti i v životě. Je nepopiratelné, že filmem Mefisto, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, syna Thomase Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó jeden z vrcholů své tvorby. Vypráví příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, které obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Marně se klame iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil… Film získal Oscara za nejlepší zahraniční film. A na XXXIV. MFF v Cannes 1981 obdržel Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI, kromě toho mu patří řada dalších prestižních uznání. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Na filmu je pozoruhodná kamera Lájose Koltaie, pracující se světlem ve stylu německého expresionismu, i režie, stavící na dynamickém tempu, v němž rozehrává scény plné napětí a na působivém vedení hereckých představitelů. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klaus Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (142)
Mefisto je dílo vskutku velkolepé. Nikoliv však velkolepé na výpravu apod, ale zejména na komplexní sdílnost. Höfgen je do hloubky propracovaná postava, a my, díky nesčetným dialogům, můžeme pozorovat její odkrytí až do hlubokého nitra. Tvůrci rozhodně dialogy ve scénáří nešetřili, ale výsledkem je útvar, z něhož doslova tečou myšlenky, poselství a dojmy. Stačí zachytit jen pár z těchto sdělení a zážitek je velkolepý. Režisér se inteligentně vyhnul škatulkování a žádnou z postav není možné snadné posoudit. Zejména konání Höfgena je i přes jeho kolaboraci nejednoznačné, špatně čitelné, za to však realistické. V závěru však je patrné, že i nerozhodnost, či tolerance jsou podpůrným pilířem čistého zla. Brandenauer opět předvádí nestandartně kvalitní výkon. Hraje si s rolí Höfgena a vnáší tak do osobnosti herců, zajímavé otazníky, ohledně upřímnosti a jiných vlastností. Snad jediným nedostatkem filmu je bídný německý dabing maďarských herců, který mírně kazí celkový skvělý dojem. ()
Skvost nemeckej kinematografie? Nie, nie... skvost svetovej kinematografie a neskutočne uhrančivý, dychberúci zážitok. To čo tu predviedol K. M. Brandauer som ešte vo filme nevidel - majstrovské, nesmrteľné herecké umenie. Nevedel som z neho spustiť oči a každú jednu sekundu jeho majstrovstva som si užíval plnými dúškami. Viac nie je treba písať, treba vidieť. ()
"Čo odo mňa chcú?, ja som iba herec..." Spočiatku som si myslel, že príbeh bude podobný filmu Garderobiér s R. Finneym, dokonca sa ich odohráva vo vojnovom období. Mefisto je ale o niečom inom. V prvom rade o hercovi, človeku mnohých tvári, človeku, ktorý má rád lesk a slávu a je mu celkom jedno, že sa z neho postupne stáva nacistický poskok. Moje prvé stretnutie s Istvánom Szabóm a jeho dvorným hercom K.M. Brandeurom dopadlo dobre. Vytkol by som iba niektoré zbytočne dlhé ukážky z divadelných predstavení a tanečných vystúpení. Minútou by režisér bohate vystihol atmosféru i myšlienku a preto nie je nutné, aby som pozeral na päť minútové vystúpenia. Film to zbytočne natiahlo o nejakých 20 min. a zaniká tak možnosť príbeh zdramatizovať. Najsilnejší moment: "Vypadni komediant!". Inak spokojnosť a Oscar zaslúžený. 80%. ()
Chcete-li opravdu poznat povahu člověka, postavte ho před misky vah. Na jedné váze se bude pohupovat možnost beztrestně stoupat v moci i za cenu obětování morální integrity či potopení lidí v nejbližším okolí. Na druhé misce poté bude ležet čisté svědomí za cenu utrpení, strastí a osobního neúspěchu. Až teprve v tomto okamžiku popadají na zem všechny masky a před vámi se zjeví nahá skutečnost v celé své kráse... Nebo v nezměrné ošklivosti? ()
Neopakovatelný stylistický prožitek. Szabó inscenuje záběry zdánlivě konvenční metodou, ale jejich vnitřní dynamika je zkrátka úžasná a vyprávění se napříč velice krátkými a intenzivními scénami posouvá v ohromném tempu, přestože tomu interiérový komorní rámec na první pohled vůbec nenapovídá. Dialogy jsou často utnuty v jejich průběhu a kompozičně přeneseny do další scény, čímž nás film nutí přemýšlet a neustále udržovat pozornost, což se mu daří opravdu po celou dobu, nehledě ještě na to, jak jsou dialogy samotné neskutečně chytré a vtahující. Také významově snímek plně dostává své legendární pověsti, když hrozivou nemorální mašinerii popisované doby vztahuje k divákovi prostřednictvím rozpolcené a průběžně obměňované osobnosti titulní postavy, zpočátku bohémské, poté naivně idealistické a nakonec zcela zhrzené, díky čemuž se mu daří hutně smazávat i ve scénáři několikrát zmiňovanou propast mezi "publikem a jevištěm". Přestože nepropukly naplno deprimující události, v jejichž příchod jsem tajně doufal, knedlík v krku jsem i tak soustavně pociťoval a během vynikající závěrečné scény mě vyloženě zamrazilo... A to je správný ;) ()
Galerie (25)
Zajímavosti (3)
- Režisér István Szabó se objeví na konci filmu jako host na narozeninové oslavě v divadle, hovořící o přílišných nákladech na ni. (Kulmon)
- Postava Hendrika Höfgena (Klaus Maria Brandauer) byla inspirována skutečnou osobností, hercem Gustafem Gründgensem, tak silně, že jeho syn vymohl v roce 1966 zákaz publikování. (sg.sysel)
Reklama