Jako ty

"Členové Zdraví a bezpečnosti zpacifikovali dvě osoby, které se dopustily pohlavního styku. Obě byly převezeny na oddělení Deformované emoční neuropatie DEN, kde jim budou v detenci podána emocionální supresiva." Už se těším na dobu, kdy se mi bez zabudovaného čipu nezvedne ani záchodové prkénko, budu idiotům ze zkumavky děkovat za kritiku a nařízení EU mi zakáže provozovat či snít o sexu. To bude tak skvělé a vyrovnané. Snad budou alespoň v kinech promítat filmy o zákazu emocí. Já už jsem jich viděl poměrně dost, ale žádný z nich mě nedokázal tak skvěle ponudit jako tento. (15.02.2017)

Jakápak antiutopie? Vždyť tohle je utopie! Neexistují konflikty, všichni se mají dobře, spolupracují, společnost někam směřuje (do vesmíru), umění je rozvíjeno a podporováno, každý dělá to, co mu jde a co má rád, neexistují prakticky žádné zákazy ani příkazy, protože každý dělá a chce dělat to, co je správné. Daní za to je holt absence neformálních sociálních kontaktů a intimností, což ale vadí pouze nemocným jedincům - a proto společnost usiluje o vyvinutí léku, aby těmto chudákům pomohla. Vlastně ani tyto nemocné ale v podstatě nikdo nijak nediskriminuje, nikdo nad nimi neohrnuje nos - ano, lidé se bojí, aby se od nich třeba nějak nenakazili, ale zároveň s nimi taky soucítí, a to dokonce tak, že semtam přimhouří oko i ten, kdo by to opravdu neměl dělat! Kam tím popisem mířím? Bez záporáků čili bez hrozby prostě není žádné napětí a vychází z toho jen architektonicky zajímavý slabý odvar romanťárny s nádechem sci-fi. I nad těmi třemi hvězdami jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že rovněž i já přimhouřím oko. (31.08.2016)

Nineteen Eighty-Four meets Giver. Futuristická sci-fi romanca zo sveta, v ktorom sú zakázané emócie. Sveta takmer ako z pera Georga Orwella a jeho 1984. Sveta čistého, technologicky vyspelého, avšak chladného. A presne taký chladný ako svet v ktorom sa odohráva je samotný film. Drake Doremus ma za sebou síce skvelú vzťahovku Breathe In, ktorá taktiež stavala na vzťahu dvoch postáv, no niečo podobné sa mu vo futuristických kulisách nedarí zopakovať. Vizuálne je film veľmi zaujímavý, so skvetou hudbou, kamerou a prostredím. Točilo sa prevažne v Japonsku, ktorého prostredie samé o sebe vyzerá dostatočne sci-fi bez toho, aby film musel používať CGI efekty, ale aj toto snehobiele prostredie sa postupne opozerá, Doremus nijako nerozvíja jeho pravidlá a sústredí sa iba na vzťah dvoch hlavých postáv. Darí sa mu síce budovať melancholickú atmosféru, ale inak nič iné nepredvedie. Filmu chýba spád, akýkoľvek zvrat a postupne sa rovnako ako jeho svet opozerajú aj postavy. Technicky mu síce nie je čo vytknúť, ale po polhodine už iba monotónne smeruje k záveru. Film síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. A čo je najpodstatnejšie chýbajú mu emócie, na ktorých by chcel stavať. Navyše medzi ústrednou dvojicou nefunguje takmer žiadna chémia. Nicholas Hoult hrá štandardne dobre a má aj dostatočnú charizmu, ale jeho protistrana v podobe Kristen Stewart je nevýrazná, herecky nijaká, jednoducho nezaujímavá. A to sa v takom prípade ťažko buduje vzťahovka o dvoch postavách. Záver tak vyústi do prázdna. CELKOVO: 2,5* (5/10) (01.07.2016)

Romance v bílé. Rozhodně intenzivní jiskření mezi hlavními postavami, a to je tak celé. Chvílemi mi to připadalo jako videoklip...všechny ty záběry na rty, ruce, uši, krk....a hodně bílé barvy. Takový přesvícený klip od Calvina Harrise. Takže v pohodě, jenže nic nového mi to nedalo, což je trochu škoda, protože základ byl slibný. I když možná se mi teď víc zapalujou lejtka... *Nicholas je fešák. A ty jeho ruce? Wow! (16.03.2017)

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)