Jako ty

Jako můžu tu hodinu popisovat jak je to podobné jiným filmům , kterých jsme viděli tuny (Equilibrium, 1984, Ostrov a spousta, spousta dalšího) - ale já bych se na to podíval z jiné stránky- bez lásky se prostě nedá žít, a kdo se o to snaží zákonitě spáchá sebevraždu, nebo se emočně uzavře (a to naprosto), bylo to prvně nudné, sterilní a bílé- ale potom je to melancholicky smutné. Mi se líbilo, a vyvolalo pár vzpomínek...80% (09.10.2018)

Pro mě to nejsou 3 hvězdičky, ale spíš dvě...je to takové ponuré, zvláštní a depresivní...takové bez citů :) Nedokážu si představit necítit a neprojevovat nějaké city...a hlavně - když už to umět, tak to v sobě potlačovat...Přišlo mi to hodně strnulé...což je vlastně dobře, jelikož to takové být mělo...Ale nějak mi to nesedlo...Budoucnost - zajímavá, dobře vyladěná a vymyšlená - to jejich jídlo bych chtěla...a nebyl tam vlastně vůbec žádný zásah jako do té lokality mimo Kolektiv...takže to bylo čiště v tomto prostředí a žádná "budoucnost" či ukázka toho, co se stalo s ostatními lidmi, kteří nejsou ovládání žít bez citů...Překvapil mě Guy Pearce - to bylo příjemné :) (19.03.2017)

Zaujímavým filmom tohto roku vyzeralo byť aj "Equals." O svete, kde sa buduje spoločnosť, no emócie, láska tu neexistujú. Existuje však choroba S.O.S., ktorá je práve najväčším nepriateľom týchto mieromilovných ľudí. A to sú práve emócie. A tak sa to snažia liečiť. V hlavných rolách tu máme Kristen Stewart a Nicholasa Houlta a musím povedať, že svoje postavy dali veľmi dobre. Aj v stavoch bez emócií, aj keď sa v nich búria všetky pocity. Čo by som ešte mohol pochváliť je vízia budúcnosti a aj vizuálne film celkom vyniká vo svojich tyrkysových a modrých farbách. Je to trošku zvláštne, ale nevyzerá to zle. Plus aj postavy sú tu dosť sympatické. Minimálne tie, ktoré majú aj nejakú osobnosť. No občas mám pocit, že sa nevyhneme niektorým klišé a potrebujeme mať hlavne pri závere veľkú drámu, ktorá je podľa mňa až trošku moc. Plus Kristen Stewart tu má svoje neverbálne gestá, ktoré občas môžu vyzerať pre niektorých komicky. Pretože je to Kristen Stewart, a takto sa tvári nech sa cíti akokoľvek. Ale ja by som na ňu v tomto filme až tak nenadával. Myslím si, že sa so svojou rolou popasovala celkom dobre. A plus sa mi páči, že aj Silas aj Nia sa toho čo sa v ich vnútri deje doslova až boja. Nápady by boli, spracovanie nie je úplne stopercentné, ale myslím si, že čo sa týka tohtoročných sci-fi, "Equals" patrí medzi tie lepšie. A stojí aspoň za jedno zhliadnutie. Hodnotenie: B (04.08.2016)

Byly chvíle, kdy bych i ty tři hvězdy dal, ale celkově je to tak utahané na tak prostou myšlenku a tak děsivě pomalé ve vyjádřeních, až by jeden plakal. Chápu, že pro ty lidi v takových podmínkách je dotknutí se prsty naprostá bomba, ale jako divák to sledovat tři minuty, to je člověk popohání očima, ať si pohnou a děj jde dál. A o tom to je - všechna ta pomalost (a časem i hraní s barvičkami, kdy se z chladně modrošedé přejde do nádechu červené nebo skutečných barev) jen zastírá, jak myšlenkově impotentní ten film je. Vše je dáno základní premisou - svět, kde nejsou dovoleny emoce. První, co vás napadne, že někdo se tomu vzepře. Autor pak opíše jediný přítomný konflikt ze Shakespeara a z Romea a Julie (jo, to s tím jedem) a nedobere se ničeho, nic nerozebere, nikam se nedostane. Do toho věčně vykulený hlavní hrdina a jako chlap vypadající hlavní hrdinka, a vyleze z toho něco nekoukatelného. SPOILER Prostě v té bezemoční společnosti hlavní hrdina zjistí, že má emoce, dokonce že se mu líbí holka z práce, po 45 minutách se konečně jeden druhého dotknou, pak plánují útěk, do kterého vstoupí jedno nedorozumění, ale nakonec to vypadá, že se zase jeden druhého dotknou. (28.09.2019)

Jakápak antiutopie? Vždyť tohle je utopie! Neexistují konflikty, všichni se mají dobře, spolupracují, společnost někam směřuje (do vesmíru), umění je rozvíjeno a podporováno, každý dělá to, co mu jde a co má rád, neexistují prakticky žádné zákazy ani příkazy, protože každý dělá a chce dělat to, co je správné. Daní za to je holt absence neformálních sociálních kontaktů a intimností, což ale vadí pouze nemocným jedincům - a proto společnost usiluje o vyvinutí léku, aby těmto chudákům pomohla. Vlastně ani tyto nemocné ale v podstatě nikdo nijak nediskriminuje, nikdo nad nimi neohrnuje nos - ano, lidé se bojí, aby se od nich třeba nějak nenakazili, ale zároveň s nimi taky soucítí, a to dokonce tak, že semtam přimhouří oko i ten, kdo by to opravdu neměl dělat! Kam tím popisem mířím? Bez záporáků čili bez hrozby prostě není žádné napětí a vychází z toho jen architektonicky zajímavý slabý odvar romanťárny s nádechem sci-fi. I nad těmi třemi hvězdami jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že rovněž i já přimhouřím oko. (31.08.2016)