Mami!

Chvíľami tak neskutočne ukričané, že som po byte hľadal kde mám aspirín. A to, že obraz bo takmer počas celého filmu ako liliputka ma sralo ešte viac. Som uvažoval nad kukerom aby som dovidel čo sa deje. Chvíľami neskutočne fádne a zdĺhavé. Ale aby som len nekritizoval tak jednu hviezdu dávam za skvelú hudbu a tu druhú za ukážku vzťahu matky a syna a susedky a suseda. (15.11.2015)

Z Dolanovho štýlu možno cítiť nedostatok disciplíny a nadhľadu v opakujúcich sa spomalených záberoch, no tie zábery sú tak éterické, atmosferické a silne dýchajúce, že som čakala na každý ďalší. Xavier je tým veľmi osobitý a využíva to zrejme v každom svojom snímku, ale narozdiel od Imaginárnych lások má Mami! veľmi silnú tému a hmatateľné emócie, oproti Laurence Anyways plasticky vykreslené postavy. Nemôžem vytknúť ani opakujúce sa herecké obsadenie, Dorval aj Clément hrajú ako o život. Prekvapivo nejde ani tak o samotného Steva s diagnózou ADHD, ako Diane, ktorá túži po nezávislosti, no svojho syna miluje. Celú dobu som bola fascinovaná jej nevkusom, cez ktorý aj tak nejak pôsobila ako dáma. Už sa ani nepozastavujem nad vekom režiséra - ktorý má mimochodom výborný hudobný vkus - iba čakám na jeho ďalšie počiny.. neviem sa dočkať! (29.04.2016)

Taková spokojená rodinka: matka Kráva, synek výbušný Kretén, sousedka Charita aneb jak se dá žít mezi dvěma ústavními pobyty. No zrada na synkovi velká... Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (13.04.2015)

Sugestivní film vyprávějící příběh velké mateřské lásky, to ano, ale při téměř dvou a půl hodinách stopáže by se divák asi měl trochu ztotožnit s bolestí hlavních hrdinů (nebo je alespoň politovat). To se mi nepodařilo. Plusové body zaslouží písničkový soundtrack a změna rozlišení obrazu (pro mě nejsilnější scéna). (14.03.2016)

Mami! jsem chtěla vidět v TV, kvůli tomu jsem včera odešla i dřív z hospody - a byla jsem po zásluze potrestána. Přiznávám, že sledovat tenhle snímek pro mě bylo téměř od první minuty utrpení. Na nic mučivějšího jsem se už snad roky nedívala. Kromě hmatatelné a valící se jakoby utržené energie z řetězu, která ovšem byla aspoň originální, mi fest vadila ta nekonečná koncentrace slovní vulgarity - jestli to mělo působit autenticky, tak to se tedy minulo účinkem; na mě to bylo až příliš nucené a totálně přes čáru. Scénáristicky nedotažený mi také připadal příběh třetí hlavní postavy - sympatické sousedky Kyley. Bylo sice zřejmé, že je také po nějakém velkém traumatu, ale nebylo vůbec sděleno po jakém (dle vícero fotek v rámečcích v jejích pokoji se dalo sice usuzovat, že se stala nějaká tragédie právě na tomto poli, ale nedozvěděli jsme se to.) Celkově se však nedá říct, že by se tam nenašly silné okamžiky, to určitě ano, a asi bylo i dobře (z reálného pohledu), že to se skončilo, jak to skončilo. Já si ale stejně pořád myslím, že umělecká díla by měla přinášet naději či řešení, ne jen konstatovat beznaděj. (04.06.2017)

Tak trochu vyčítám snímku to, že hned na začátku prozradí celou zápletku: tohle totiž není o lásce, ta na to pramalý vliv, bohužel. Když čtu komentáře a poslouchala jsem rozuzlení dle některých, tisíc lidí, tisíc chutí. Dle mého ovšem Dolan naprosto bravurně popsal tu nejhorší formu ADHD, kdy se ještě před pár lety říkalo jen "to je spratek nevychovaný" a dnes se řeší, jakým způsobem můžeme dětem pomoct. Ano, dětem, on totiž i hlavní hrdina je dítě, nezletilé dítě, které vlivem tragické události a ještě tragičtější matky (která seč se snaží, s odpuštěním pose*e jakýkoli krok směrem k synovi), upadá do agresivních záchvatů a absence základních etických norem. A tím pádem, světe div se, koloběh sám ustát nikdy nemůže. On je totiž, ať se jeví ve smyslu svého agresivního jednání jakkoli, pořád dítě. A jeho matka vystihne v závěru přesně ten důvod, proč někdo na to má a někdo prostě ne. Toliko k hloubavému námětu, který mě zasáhl naprosto naplno. Co se týče hereckých výkonů, i mě například závěr přišel přepálený a někdy jsem se samým zajíkáním na plátně musela nutit, abych si nepřekryla uši. Zároveň mě ale napadalo, že celé vyjadřování postav, prostředí a děj mají jen dokreslit postavy samotné a dát jim tak prostor pro sebevyjádření jedné skupiny obyvatel. A to se dle mého povedlo. (12.11.2014)

Dolan boduje a to nemálo. Námět sám o sobě už je pořádným oříškem, nebo možná spíš perlou. Ale to co on je schopný s tím udělat všechno dostává na ještě úplně další úroveň. Ukazuje všechno. Celou škálu hořkosladkých momentů, které jsou tak perfektně načasované, že to snad ani líp nešlo. Chvíli se smějete, chvíli se zamýšlíte nad krutostí života, chvíli je vám do pláče a o pár minut později se sami v nějaké scéně/reakci poznáte ať už to je pozitivní, nebo negativní. Čistá radost, smutek, vztek - všechno se to střídá a přichází za sebou, Ve výsledku to ale nepůsobí vůbec uměle, jak by se takhle mohlo zdát. Má to ohromnou sílu, které ještě pomáhá citlivá kamera, originální formát (moment se změnou formátu mi přišel jako skvělý nápad!) a hudba. A v neposlední řadě ještě herecké výkony, protože všechny hlavní postavy se vážně povedly. Už dlouho jsem neviděla po všech stránkách takhle propracovaný snímek. Nečekejte žádný vybraný slovník, ale ani prázdné "psycho" scény, které se někdy u filmů s podobnou tématikou vyskytují. Všechno co se tady děje, má nějaký význam ( pokračujte v dívání a uvidíte ;)), Váhám, jestli mám dát pět hvězdiček, ale asi je dám.----"Život je jako bowling, když nemáš koule, tak je to těžké."---- (17.11.2014)

ukrutne otravny film + prehnane dlouhy (20.04.2015)

No neviem, nejako ma tie Dolanove filmy stále nenadchli - či už v prípade Laurence Anyways alebo Tom à la ferme, takisto ani teraz. Aj keď uznávam, že z tých troch filmov čo som od Xaviera videl sa mi práve Mommy pozdávala najviac. Námet o chalanovi s poruchovou diagnózou správania ADHD bol skvelý, ale prvé dve tretiny filmu boli strašne monotónne a bez poriadneho spádu. Posledná tretina už bola oveľa lepšia a keby sa v takomto štýle niesol celý film, tak by som bol určite spokojnejší. No za takýchto okolností som tak trochu sklamaný, pretože základ mal ten film naozaj parádny, no po dejovej stránke až prílišná fádnosť, ktorá ale aspoň v závere dosiahla potrebný efekt. Ale aj tak, 2* (no takmer tri). (27.04.2015)

Vydrželo mě to iritovat celou stopáž. Zajímavej efekt. (11.07.2014)

Nechci v nejbližší době film znovu vidět, natož abych někdy chtěl stejnou situaci na vlastní kůži zažít, a je jedno, z jakého úhlu pohledu by to bylo. To, co předváděli herci, je neskutečné a ve svých rolích vystupovali s citem, který zároveň trhali na kusy, a nacházejí jen ostrůvky klidu a svobody. Okamžitě mě zaujal zvolený formát, a když se s ním začalo pracovat, tak to bylo to nejhezčí z celého díla, i když se jednalo o jediný nádech. (10.08.2017)

Spočiatku som dumal, či neni ADHAD viac "chytena matka ako jej syn ... hihi.. Ale vážne. Výborný film, zaujímavý formát presvedčivé výkony hercov, a niektoré scény .. juj ... no a k tomu pár dobových (súčasných) piesni (v záverečnom dejavieu ten klavír so sláčikom bol úúchvatnýý). Klobuk dole páni a dámy. Naozaj klobúk dole. (23.05.2016)

Ty Dolanovy dvorni herečky já prostě žeru. Jenomže ten kluk mi lezl krkem (11.03.2018)

Steve možná trpí ADHD, ale zároveň je to dementní rozmazlený kokot a jeho matka je hloupá neschopná kráva, takže bych s tou diagnózou byl poněkud opatrný. Ono totiž prevence a dobré rodinné prostředí vyřeší kdeco, takže se z kluka nemusel nutně stát takový vypatlaný kretén. 50% (22.04.2018)

Zajímavý vztah matky se synem. Ale i děsivý! Klobouk dolů za herecké výkony, o tom žádná, ale vůbec mi nesedl ten děj. Nebavilo mě to a to je snad špatně, ne?! Vám to chvilkami přišlo směšné? Mě teda vůbec, nezasmál jsem se ani u toho bowlingu. Nejlepší a možná i pěti hvězdičková scéna byla ta s tou svatbou... takový kdyby byl celý film. ... ČSFD projekce Atlas ... fakt tam byla zima! (29.10.2014)

Ruzne rodinne pribehy mam rad a na tento film jsem se dlouho tesil. Vedle slusneho nametu, film tezi predevsim z vybornych hereckych vykonu ustredni trojice, v cele s vynikajici Anne Dorval. Hudbu bych si sice samostatne nepustil, ale do "Mamky" se hodila, zaujalo me i zpracovani celeho snimku. Spousta silnych scen, bohuzel, myslim si, ze filmu by i tak sluselo vice dramaticnosti. Trochu pritlacit na pilu, dam pet hvezdicek. Kazdopadne od Kanadanu velmi prijemne prekvapeni. (10.05.2015)

[MFFKV - 2014] Z Xaviera Dolana se začíná profilovat velmi zajímavý režisér. Jeho psychologické drama je vizuálně i dějově velmi podmanivé a příběh hyperaktivního Steva s poruchou sebeovládání a soustředění vás doslova přiková do sedačky. Vizuál je vhodně doplněn známými hudebními vypalovačkami a snová pasáž s hudbou Ludovica Einaudiho v závěrečné části filmu mě doslova poslala do kolen. Jenom by neuškodilo, kdyby byl film o trošku kratší. (15.07.2014)

Rozhodně žádná oddechovka. Rozhodně velmi silný příběh. Tomu klukovi jsem na začátku chtěla dát pár facek, ale pak jsem pochopila, že to tak jednoduché nebude. Obdivovala jsem matku, že do toho šla a prostě nechala mateřskou lásku vyhrát. Film se odehrává v jednoduchých kulisách a příběh nechávají rozehrát opravdu dobré herecké výkony tří hlavních protagonistů. (01.11.2014)

V tomhle filmu se u mě neustále střídali WTF momenty s náznaky, že by to zas tak hrozný být nemuselo.. Ovšem nevhodně dlouhá stopáž to už zabila úplně, posledních 30 minut jsem pořád koukala, kolik je, a když už to sakra skončí.. Nesympatická mamka s absolutně protivným hlasem, která dokáže přehrát snad úplně každou scénu mě doháněla k šílenství.. Nápad opravdu zajímavý, ale zpracování nepovedené.. Nepřidal tomu ani prvoplánový sountrack, který prostě chtěl těžit ze slavných songů.. Jednou a dost!.. (04.11.2014)

...těžko se něco říká tam, kde bylo vše řečeno... dynamický film se vším, co k dobrému bijáku patří... pomalé scény, dlouhé záběry zblízka nadupané emocemi, skvělé téma a VYNIKAJÍCÍ herecké koncerty... skvělé, chtělo se mi vstát a dlouho tleskat a volat bravo... (30.05.2015)