Sicario: Nájemný vrah

Přes veškeré nemalé kvality (především první polovina je žánrová dokonalost a je to nebývale intenzivní) se to ve třetí třetině překlopí v "prozření z naivity" a nic víc. Což by nemuselo být nutně ke škodě, kdyby nebylo tak okatě průhledné "co a jak" již od scény v letadle (což je cca dvacátá minuta) a především kdyby hlavní hrdinka nebyla tak nerealisticky hloupě übernaivní (neplést s tím, jaké má morální zásady), jakkoli Emily tu roli ustála se ctí, že to v jinak uvěřitelném procedurálním filmu působí vyloženě jako pěst na oko. A tak divák závěrečnou dvacetiminutovku čeká a čeká až dojde k tomu, co všichni již stejně dávno vědí. Že to celé navzdory prostoduchému scénáři přeci jen výtečně funguje, je pak zásluhou souhry kvarteta Villeneuve/Deakins/Del Toro/Jóhannsson. Ovšem možná jsem jen natolik rozmlsán Donem "The Cartel" Winslowem, že by mi i absolutní majstrštyk s touto tématikou přišel jako mlácení prázdné slámy. (29.10.2015)

Kdybych nevěděl, že bude Villeneuve točit Blade Runnera, řval bych, že musí točit Blade Runnera. Jeho hrátky s hutnou atmosférou a pomalým tempem totiž nemají chybu, a právě díky nim je Sicario tak zajímavou podívanou - i když se toho v něm zase tolik nestane. Někdy v půlce filmu se bohužel vynoří dějové vzduchoprázdno a člověk moc neví, na čem je. Pečlivě vystavěné finále ale spolehlivě vrací míč do hry a vysvětlí vám, že to tenhle Kanaďan myslí s Hollywoodem zcela vážně. Sicario samozřejmě těží hlavně z vývoje vztahu Benicia Del Tora a Emily Blunt. A jelikož je jeho podání brilantní, já jsem opouštěl kinosál spokojený. Těch meditativních pasáží, které stojí vyloženě na Deakinsově kameře, je sice trochu moc, pokud se ale u dvojky Blade Runnera trochu přidá „na ději“, může Villeneuve natočit neskutečnou pecku! (8/10) (20.10.2015)

Zdejší časté komentáře, kritizující postavu Emily Blunt, jsou hloupé a pramenící z nepochopení konceptu filmu. Naopak, tím že Villeneuve zvolil středobodem vyprávění křehkou ženu, coby jakousi divící se a nechápající Alenku v říší divů, uvedl v tápání a kladení si otázek i diváka samotného. Emily je krásným protikladem toho drsného světa drsných můžu, nejdoucích pro kulku daleko a závěrečné rozřešení je emocionální pecka, dávající předcházejícímu dění smysl a význam. V reálu pak asi dopadnete tak, jako můj kamarád, který zpočátku děj komentoval slovy „Je to nějaký zmatený.“, aby pak na konci omluvně pronesl „Tak jo, Villeneuve, pěkně si to se mnou sehrál, jako kočka s myší.“ O podobné autenticitě a syrovosti, kterou Sicario předkládá, si pak 99% filmové produkce může jenom zdát. A jedno je jisté – charisma má jednobuněčné dvojče a to se jmenuje Benicio del Toro. (20.12.2015)

„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ (13.07.2016)

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal. (05.06.2021)