Sicario: Nájemný vrah

Intenzivní akční krimithriller, který zrazuje protagonistku i diváka. Sicario se po většinu času tváří jako chirurgicky přesný procedurál typu Zero Dark Thirty, poskytující nám dostatek informací a věnující zvýšenou pozornost přípravě a provedení jednotlivých akcí, jež vedou k dalším akcím, nikoli vztahům mezi postavami. Ve skutečnosti skoro po celou dobu sledujeme revenge movie v duchu Fordových Stopařů, který nám ovšem tají, kdo se mstí za co (resp. že se vůbec někdo mstí). Přísun informací je ve skutečnosti výrazně omezený (oba brutální výslechy, kdy v náznaku neomezené narace na chvíli opouštíme hledisko hlavní hrdinky, končí dřív, než se něco podstatného dozvíme) nás staví do stejné pozice jako Kate, nacházející se v cizím, výlučně muži ovládaném prostředí. Po celý film se marně snaží pochopit, jak – slovy Javiera – „fungují hodinky“ a nahlédnout pod povrch, namísto toho, aby jen sledovala ubíhající čas. Stejně jako v nekompromisním prologu, kdy jen tak tak uhne výstřelu z brokovnice a dozví se díky tomu, co se skrývá za zdí, má ale i po zbytek filmu hlavně velké štěstí a nulovou kontrolu nad tím, k čemu kolem ní dochází. Protagonistčině omezenému přístupu k informacím odpovídá snímání některých dialogů v celcích, dávajících vyniknout její bezbrannosti vůči nepřátelskému světu, v němž se octla. Sicario je především chytrou, bravurně rytmizovanou žánrovkou s některými z nejpůsobivějších akčních scén roku (jedna z nich prozrazuje stejně jako finále Zero Dark Thirty inspiraci videohrami), která na nás hnus, nepřehlednost a nebezpečnost války s drogovými kartely přenáší zejména stylistickými volbami a strukturou vyprávění. Kdybychom k němu přistupovali jako k psychologické sondě nebo komplexnímu portrétu poměrů na americko-mexických hranicích (à la Traffic), zřejmě by neobstál. Zvýšená pozornost věnovaná od začátku jednomu mexickému policistovi slouží čistě utilitárně zejména k posílení naší emocionální angažovanosti (a zajištění silného posledního záběru), nikoli k nabídnutí plnohodnotného pohledu z druhé strany. Zlo, kterému zde postavy čelí má podobně unikavou podobu jako v thrillerech Michaela Manna (jehož práce se zvukovým designem během přestřelek je neméně precizní), zatímco westernovou ikonografií a nekompromisním (a ani trochu cool) přístupem k násilí Sicario asociuje filmy Sama Peckinpaha. Vlastně i tematizace (oproti dřívějšku mnohem méně zřetelné) hranice mezi civilizací a divočinou a jejího překračování a posunování, dělá ze Sicaria jeden z nejlepších Mexikem načichlých revizionistických westernů od Divoké bandy. 85% (23.10.2015)

V hlavních rolích Denis Villeneuve, Benicio Del Toro, Roger Deakins, Benicio Del Toro, Josh Brolin, Benicio Del Toro, jo a pak tam taky hraje Emily Blunt. Nechci, aby to znělo vůči ní nějak zle - hraje totiž výborně, a její postava, v podstatě definovaná morálním "nadstandardem", je v podstatě divákem samotným. "Bohužel" tohle je především film pro pány o jiných pánech, kteří pochopili, s kým mají tu čest, a nehodlají (někteří z důvodů tak silných, že to ani víc nejde) se s tím absolutně nijak mazat. Sicario je lehce artovými prvky šmrncnutá akce (dobře, na dvě hodiny ne zrovna energií, střelbou a explozemi překypující), ve které po čase opět naprosto nehorázně exhibuje Benicio Del Toro. I díky němu se nemůžu ubránit vzpomínkám na Soderberghův Traffic. Nedejte se ale mýlit, tenhle film je jiný. Ona je taky jiná doba. A tím nemyslím jen to, že nějaký Rolling Stone dělá skrze někoho jako je Sean Penn rozhovor s hlavou těch zku...šených obchodníků s terorem, motivovaným čistým ziskem. Těch pět hvězd, které jsem kdysi dal Trafficu, si schovám pro případnou korekci po repríze. Každopádně tuhle morálně podvratnou záležitost s exkluzivní kamerou (chudák Deakins bohužel letos opět při Oscarech narazil, tentokrát na orgie, které uspořádal seňor Lubezki v Revenantovi) si nenechte ujít. Zvlášť pokud máte pocit, že Benicia máte přečteného;) 80% PS: Po repríze nakonec tu pátou hvězdu dávat nebudu, ale přemýšlel jsem o tom docela dlouho;) (14.05.2016)

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal. (05.06.2021)

Až na úvodní sekvenci, ve které FBI vezme náklaďák, projede s ním dům a najde v něm cosi zapáchajícího, mi Denis Villeneuve opět potvrdil, že je opravdu režisérem jednoho filmu. Dlouho jsem neviděl tak nudný a nezajímavý snímek, který mi byl postupem času čím dál víc lhostejný. Kam jsi dal oči, Benicio? (08.11.2018)

Já toho Villeneuve prostě žeru. Celý roky si vybrušoval svůj styl na festivalových artovkách, aby nyní začal Hollywood ládovat jednou žánrovou šlehou za druhou. Po bravurním Zmizení tak přichází snad ještě větší režijní majstrštyk Sicario, který se řadí mezi ty nejvíce vtahující zážitky posledních let. Pomalé tempo, až nečekaně drsná a brutální atmosféra, která si nebere servítky, a hlavně chytrě vystavěný scénář, jenž si s divákem výtečně hraje. Chápu, ten nečekaný obrat v druhé polovině asi hodně lidí nepřekousne, mně ovšem k režisérově stylu a celkové atmosféře sednul, jak ten pr*del na hrnec. Samotný závěr ve mně navíc rezonuje i týden po projekci a poslední třetina graduje tak geniálně, že jsem se bál každého výstřelu. K tomu si připočtěte audiovizuální genialitu Rogera Deakinse (jestli už teď ten Oscar nepadne, tak už nikdy), pohlcující soundtrack skvělou hlavní trojici, u které divák neví, koho vychvalovat dřív. Prostě jeden z filmových vrcholů roku, jak se patří. (24.10.2015)