Režie:
Denis VilleneuveScénář:
Taylor SheridanKamera:
Roger DeakinsHudba:
Jóhann JóhannssonHrají:
Emily Blunt, Benicio Del Toro, Josh Brolin, Victor Garber, Jon Bernthal, Daniel Kaluuya, Jeffrey Donovan, Raoul Max Trujillo, Julio Cedillo, Hank Rogerson (více)Obsahy(2)
Idealistickou agentku FBI (Emily Blunt) pověří důstojník elitní vládní operační skupiny (Josh Brolin), aby v příhraniční oblasti mezi USA a Mexikem, kde neplatí žádné zákony, podpořila eskalující válku proti drogám. Tým vedený tajemným poradcem s pochybnou minulostí (Benicio Del Toro) se tajně vydává na cestu, během které je Kate nucena v zájmu přežití pochybovat o všem, v co dosud věřila. (Freeman Ent.)
(více)Videa (21)
Recenze (1 234)
„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ ()
To bylo tak strašně dobře natočené a scénáristicky nesmírně promyšlené. Divák celý film vidí očima hlavní hrdinky, čili je hozen rovnou do středu dění a prakticky vůbec nechápe, co se to kolem děje, vše do sebe krásně zapadne až závěrečnou desetiminutovkou. Sicario: Nájemný vrah je velice fajn žánrovka, která stojí za pozornost, ačkoliv velice pomalé tempo vyprávění nemusí sednout každému, já si užívala Villeneuveho budování atmosféry a jeho schopnost udělat i z obyčejné projížďky městem nervy drásající zážitek. ()
Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. ()
To si asi aj Fincher zúrivo robil poznámky, nie? Kristepane, to je brilantná záležitosť vo všetkých ohľadoch - od scenára cez dokonalých hercov až po geniálnu réžiu podporenú majstrom Deakinsom. K tomu pulzujúca hudba. Je to ostré, je to napínavé, má to nečakaný vývoj, čo sa týka vnímania, kto je vlastne hlavná postava a v podstate každá situácia sa rieši nehollywoodskym spôsobom (neskutočná "prestrelka" v kolóne). ()
Galerie (112)
Zajímavosti (31)
- Film byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Cannes 19. května 2015. (Terva)
- Keď režisér Villeneuve diskutoval so skladateľom Jóhannssonom ohľadom hudby, chcel od neho, aby vytvoril zvuk hrozby. Ako príklad uviedol Spielbergove Čeľuste (1975). (Real Tom Hardy)
- Termálne zábery neboli vytvorené v postprodukcii, ale nakrúcali sa termálnou kamerou FLIR SC8300. (Wargoo)
Nothing will make sense to your American ears, and you will doubt everything that we do, but in the end you will understand. Villeneuve jede! Objevil se přede mnou jako blesk z čistého nebe, který sebou přinesl návrat drsné, kanadsky studené detektivky, pak málem vypálil zrak i mozek mnohovrstevnatým a metaforickým Nepřítelem a teď přichází se svým příspěvkem k Drogové válce v Mexiku ve formě thrilleru. A že je to řádně těžkotonážní a podmanivý příspěvek, to už není žádné překvapení. Postava znovu dechberoucí (výkonem i vzhledem) Emily Blunt funguje jako návnada vhozená do říše nemilosrdných dravců a divák se s ní tak může pevně ztotožnit, protože se díky brutálně temné atmosféře a jen pomalému odkrývání stínů cítí podobně. Výborné metoda vyprávění příběhu, kdy může člověk spolu s hlavní postavou objevovat vše v stejný čas a postupně tak stejně jako jí, začne dávat smysl dění na obrazovce i jemu. A začne si uvědomovat, že tahle válka není ani trochu černobílá, ale nejtmavší šedá jaká jen může být. Hlavní zvrat filmu a celé jeho řešení není sice příliš nečekaný (hlavně pokud člověk viděl trailery), ale stále působí velmi uspokojivě. A závěrečné zúčtování opravdu zvýrazňuje morální ambivalenci i jakousi nedostatečnost všeho, o co je usilováno. Mimo výborné Emily si film jasně krade pro sebe hlavně Benicio del Toro, který dokáže přepínat od sympatického mentora k děsivému, vždy klidnému démonovi jako málokdo. A CIA archetyp arogantního agenta nad věcí zvládl Josh Brolin skoro stejně výborně. Oba ostřílení válečníci fungují pro nás i pro Alenku jako nejednoznační, ale (snad) spolehlivý průvodci šelmou drogového podsvětí. Kdo dokázal ale z této šelmy udělat opravdu nezapomenutelný, tísnivý, nekompromisní, atmosférický a depresivní 2hodinový výlet je kameraman Roger Deakins ve spojení s skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. To co oba v bezchybném duetu audiovizálu předvádějí, podpořeni střídmým a funkčním střihem a prací se zvukem, je něco naprosto vyčerpávajícího a nádherného. Průlety kamery nad vyprahlou, nekonečnou pouští, jen čekající na to, aby pohltila kohokoliv, kdo se do ní odváží, průlety nad Juarezem, nejděsivějším městem na zemi (jakkoliv to už nemusí být v současnosti úplně aktuální), výborně zakomponované do celkové scény průjezdu ozbrojeného konvoje, která je z mého pohledu ta nejvypjatější, nejvygradovanější a nejatmosféričtější scéna min. za rok 2015, statické použití kamery při noření se vojenské jednotky do symbolického i doslovného moře temnoty, a mnoho jiných dokonalých záběrů (včetně nejlepšího využití infrared a nočního vidění za velmi dlouhou dobu - scéna v tunelech je skoro stejně perfektní jako scéna v Juarezu !!!) - to vše Deakinse přímo vystřeluje směrem k Oscaru, nebýt toho že si ho zase nejspíš ukradne Lubezki. A stejně tak Jóhanssona k jeho vlastní sošce, protože každou takovouto nádhernou, ponurou scénu ještě znepříjemňuje svým přímo žraločím využitím temných smyčců a ambientních zvuků a dunění, vytvářejících pocit, že se člověk dívá na vysušené, nemilosrdné a neodpouštějící peklo. A to peklo se dívá zpět na něho. Film roku. 10/10 PS: Ten soundtrack je opravdu hrozivě černočerný, ale přesto ho nejde přestat poslouchat! () (méně) (více)