Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Královský písař Janek (Matouš Ruml) a princezna Amálka (Monika Timková) myslí hlavně na různé legrácky a vylomeniny. Na hradě se chystá slavnost a vše se zdá zalité sluncem. Právě v tu chvíli se ale objeví temný mrak v podobě tří bohatých návštěvníků v čele s urozeným panem Dietrichem (M. Kramár). Podivná krádež jejich truhlice plné drahých kamenů, ze které je obviněn Janek, uvede události do pohybu. Janek, aby si zachránil život, musí zmizet. Amálka, jejíž ruku si nárokuje Dietrich jako náhradu za ukradený poklad, ho brzy následuje. Společně musí najít pravého viníka loupeže, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, odhalit záhadu tajemného znamení na Dietrichově paži a napravit jednu dávnou křivdu. Přitom oba zjišťují, že jsou si čím dál tím bližší a láska na sebe nenechá dlouho čekat. Jenomže pronásledovatelé jsou jim v patách… (Česká televize)

(více)

Recenze (356)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Hned na začátku musím otevřeně říci, že nemám tvorbu režiséra Janáka právě příliš v lásce, ale abych zůstal objektivní, musím konstatovat, že Princezna a písař se mu povedla mnohem lépe než tuctový předloňský ,,tucet měsíčků", to každopádně. Po dlouhé době tak Česká televize vyprodukovala a na Štědrý večer uvedla pohádku, která nebyla vysloveně špatná. Do zlatého fondu televizních pohádek se nejspíš nezapíše, ale jistě se v ní dá alespoň vysledovat určitý progres. Minimálně co se přiblížení současné moderní dětské generaci týče. Trocha té akce, trocha Le Parkouru. Je mi ovšem jasné, že konzervativněji naladěnému staršímu divákovi to zrovna nemusí být po chuti. Štědrovečerní pohádka by měla být tím nejlepším, co české televize v tvorbě pro děti za daný rok vyprodukují, schválně ovšem používám kondicionál, protože oznamovací způsob by tohle prohlášení neuneslo... ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Nepouštím se obvykle do polemizování s hodnocením ostatních, ale tohle je nespravedlivě oznámkovaná pohádka. Dá se jí jistě ledacos vytknout, ale rozhodně to byl pokus vybřednout z obvyklého skanzenového moru českých vánočních pohádek. ____ Námět i režie mají světlá i slabá místa. Osobně bych vinila spíše režii, která z toho mohla vytřískat víc, ale někdy prostě neumí vyprávět. Boj prchajícího písaře s vojenskou jednotkou v soutěsce je nepřesvědčivě podaný, protože je patrné, že takhle by prohrál. Svázání jednoho z padouchů v závěru je možné jen proto, že se trpně svázat nechá. ___ Jenomže cesta bažinami má atmosféru dramatu, až hororu. Princezna i písař se roztomile špičkují. Šermířské souboje (kromě toho v soutěsce) vypadají reálně a ne jako nacvičená choreografie. ______Akčnost pohádce vysloveně svědčí, když se hraje ve zdánlivém poklidu na hradě, přece jen z toho trčí česká pohádková tradice, která je svazující a otravná. Zase tady musí být nějaká legrační figurka (přihlouplý učitel Nárožného), král musí být laskavý a taky trochu trumbera (Bartoška v paruce, která by se hodila leda do muzikálu Cats). Výprava je dobrá (půjčená z jiného filmu), jinak je ale nedostatek peněz vidět v málopočetném komparsu, kdy hradní služebnictvo čítá maximálně dvacet lidí - taková chudoba film snižuje. ___ Motiv mohl být lepší, než jedna ztracená truhlice, kvůli které je v sázce celé království. To ještě podpoří dojem ubohosti a malosti říše. ___ Princezna Moniky Timkové se v hereckém projevu trochu hledá, ale písař Matouše Rumla má šarm, i když nemá klasickou krásu princů. ____ Tahle pohádka měla snahu, měla výborné momenty, ale nedotáhla je do konce. /26. 12. 14./ ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě. () (méně) (více)

Nach 

všechny recenze uživatele

Pohádka s průměrným scénářem, hereckými výkony a na tuzemskou televizi nadprůměrnou akcí. I když se nabízí otázka nakolik zde touha po akci přebila děj. Přesto však nelituji zhlédnutí tohoto filmu a ani mě nijak vyloženě neštval. Problém vidím v jeho zapomenutelnosti. Uteklo dvacet čtyři hodin a již si jen málo z něj pamatuji. 60% ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď, protože to při zapisování cizích myšlenek využije úplně nejvíc. Aspoň, že ten chlapík, který tedy má být písař, ač ho vidíme dělat ledacos kromě psaní, měl jisté kouzlo. Po všech těch chlapcích, do kterých se zamilovávaly princezny v posledních letech, je to docela osvěžující. Princezna je sice o půl hlavy větší než hlavní hrdina a její budoucí životní partner, ale, rovněž na rozdíl od mnoha princezen let předchozích a vlastně i letošních, je hezká a povšechně sympatická (jen ty její šperky, oko trpí, duše pláče). Zápletku s nepatřičně vydanou truhlicí si tvůrci vypůjčili ze staré kulisovky, připletli do toho miliontou variaci na téma "dávná vražda, snaha chopit se moci", co jsme viděli už třeba v Hrbáčovi, zázračné zachránění někoho, kdo nade vší pochybnost už měl být mrtvý jsme už také viděli tolikrát, že to je krutá zívačka. Někde dvacet let odložený rodič dá divákovi vzpomenout na "Jak vycvičit draka 2" (konečně chápu, proč nám ve škole bránili v opisování, u scenáristů to je opravdu trapas), když jsem u toho opisování. Udělej mi kocoura mi připomnělo těžký týden referenta Kubrta. Přesto tahle pohádka není nejhorší, co jsem viděla, a scenárista ani režisér nemusejí dělat ani čulibrka ani vozembouch, aby své diváky rozesmáli tam, kde je rozesmát plánovali. ()

Galerie (77)

Zajímavosti (10)

  • Interiéry se točily v Martinickém paláci v Praze, exteriéry pak například v Průrvě Ploučnice. Filmovalo se také na hradě Velhartice. Natáčení probíhalo v dubnu roku 2014. [Zdroj: Týdeník Televize] (M.B)
  • „Měli jsme s Matoušem jednu dramatickou scénu na lodičce. Měli nás táhnout, ale Matouš rozhodl, že budeme plout sami. Jenže najednou se začala lodička naklánět. Tahali nás na poslední chvíli z vody. Najednou byly z pětikilových šatů stopadesátikilové a bylo to drama. Matouš se hrozně omlouval a já byla ráda, že to byl poslední záběr dne,“ prohlásila Monika Timková. [Zdroj: ahaonline.cz] (SONY_)
  • Hercům se v scénách v řece dolívala teplá voda. (M.B)

Reklama

Reklama