poster

Vyšší moc

  • francouzský

    Snow Therapy

  • dánský

    Force Majeure

  • švédský

    Turist

  • norský

    Turist

  • slovenský

    Vyššia moc

  • anglický

    Force Majeure

Drama / Komedie

Švédsko / Francie / Norsko / Dánsko, 2014, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bachy
    *****

    Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej.(21.8.2016)

  • lupuscanis
    *****

    Zavřu oči a vidím záběr na dva muže, stoupají hlubokým sněhem strmě vzhůru na vrchol, plíce plné čerstvého vzduchu, slunce, nebe bez mraků, samota přátel, znáte to... V poměru k horským titánům nepatrní, a přece v té výšce svobodní jako nějací bozi. Vytržení, pro teď, z toho, co jednoho z nich tak náhle přepadlo tam dole v údolí, až to shodou okolností částečně ulpělo (jeden z vícero odlehčenějších momentů, bez nichž by „obraz" nemohl být úplný) i na tom druhém, a co si s sebou do hor nesou. Chvilkový stav, který nemůže, než rychle pominout. K čemu asi celé tohle odbočení ke sdílení mezi muži, k ryzosti přátelství, které trvá, i když i ono je v téhle konkrétní situaci skoro bezmocné v tom, že nenabízí odpověď, ani rozhřešení? A k čemu, snad ještě případněji, důraz na postupné, trochu tajemné, objasňování reakce dětí na oba rodiče? Hanekeovský motiv ala Caché, ačkoli Haneke má určitě docela jinou představu o tom, kdy a jakým způsobem napětí vyvolané tím, co se skrývá, zmírnit. (Snad proto, že má větší důvěru v sílu filmového obrazu, než Öslund?) Ve vyjmenovávání prvků, které zjednodušené porozumění typu, ukažme si na Něho, na Ni, podle mě silně zpochybňují, by se dalo pokračovat. Opravdu lze celou tu seversky bergmanovskou drobnokresbu, všechny její náznaky, přebít jednoznačným verdiktem? Ŕekl bych, že otázky, které film pokládá,, nemají snadné vyústění, nelze je rozseknout, a tím se jich pohodlně zbavit. Proč? Jednak je tu už naznačená nejednoznačnost snímku, jeho nepoddajnost vůči zjednodušením, která se sama nabízejí. A pak je tu něco, co potvrzuje, že film nabízí více možných čtení a neumožňuje mezi nimi snadno rozhodnout nikoli náhodou, totiž povaha situace, jež má, jak napovídá i název snímku, v sobě něco, co se nedá zvrátit, čemu se nelze vynout, něco mezního. Jakmile k „selhání” dojde, nedá se odestát, a co víc, nabaluje na sebe další nevratnosti, valí se jako lavina. Naléhá. Volá po tom, aby se něco stalo. Ale při tom je zřejmé, že se nic stát nemůže. Nelze konat a nezranit, dál nezraňovat. Nelze mlčet, mlčení by se nedalo vystát, jenže stejně tak se zdá, že není možné mluvit - protože, 'o čem bychom mluvili, když ti to nemůžu odpustit'? Jediné, co by (snad) bylo možné? Vydat se všanc a přiznat svou slabost. Otázkou tedy není vina. Alle nevinnost.(20.1.2019)

  • Othello
    ****

    Archetyp severského rodinného dramatu, na který se dá zkrátka spolehnout. Tentokrát dostává sodu pozice muže ve společnosti a hlavně očekávání a představa o tom, jaký by měl daný muž být. Tomas před domnělou lavinou vezme čáru jako první, ba ještě nezapomene vzít si s sebou ze stolu mobil, následně se k tomuto činu veřejně nehlásí a ještě se pokouší získat v tomto tématu iniciativu nad ženou. Nijak zvlášť ještě rodinné pohodě nepomáhá dorazivší čerstvě rozvedený Tomasův přítel s jeho dvacetiletou hajtrou a zarostlým charismatem týpka, co si může dovolit mít tak nějak všechno na háku. Jediný okamžik, kdy Tomas dokáže svoje mužství nějak exaltovat je na neuvěřitelné atavistické kalbě, kde po sobě zpocený polonazí chlapi lejou piva a blejou, do čehož jim bliká stroboskop a duní techno. Problémem dané situace je také zasazení, kdy luxusní horské letovisko sice skýtá mnoho možností k realizaci, zábavě a relaxu, ale v dlouhý statických záběrech nám postupně dochází, že žádné z postav tam nic nepatří, nemá tam svůj kout a místo, kde by se mohly uvolnit. Oproti občasné hysterii na imdb, kde se chlapi bojej o svoje přirození a krejí se za větami "it is male-bashing feminist bs" v tom spíš vidim docela optimistickou a věrohodnou sondu k zamyšlení, která v zásadě řiká: "rodina tě vykastruje, ale je třeba se přes to přenést a mít to všechno tak nějak v piči".(12.5.2015)

  • Dadel
    ***

    Tato švédská hanekovina pouze smutně ukazuje, že není všechno Haneke, co se třpytí. Námět filmu je zajímavý, ale zbytečná snaha o artové zpracování s nadužíváním dlouhých záběrů statickou kamerou dělá z filmu snobskou záležitost. Kdyby byl natočen trochu konvenčněji, na působivosti by mu to neubralo a nebyla by taková řehole ho dokoukat do konce. A to jsem nezmínil nejtrapnější složku filmu - hudbu, kterou tvoří výhradně Vivaldiho Léto (zřejmě pokus o ironii), které se ozývá asi 20x na náhodných místech filmu a je značně otravné.(3.1.2015)

  • castor
    ****

    Vyjet z kolejí zvaných správný otec a ideální manžel se nevyplácí. Ale co když? Jedna krizová situace, jedny vleklé důsledky. Film Švéda Rubena Östlunda rozloží jednu na první pohled fungující rodinku. Stačí k tomu jedno rodinné posezení na terase, přičemž se začne do údolí řízeným odstřelem sunout lavina. Lidé zpanikaří, ač se, co oni nakonec pocítí, jedná pouze o oblak sněžné mlhy. Živitel rodiny od stolu zbaběle uteče, sám, bez dětí, bez manželky. Štiplavá dohra nás začne pronásledovat, stejně jako děti manželů i jejich přátele, kteří jsou zatažení do dusivě trapných situací (zřejmě nejsilnější moment filmu). Navíc se na horách nedá nikam moc utéct, prostě se tu mlčí, chodí kolem horké kaše, pak tiše hádá, pak hystericky rozpadá. Kamera je neúprosná, postavám v dlouhých statických záběrech nedá nic zadarmo. Civilní evropský skvost. Žádné cpaní rodinných hodnot, žádné jasné soudy, žádné univerzální rady.(21.2.2015)

  • - Horské cesty v poslednej scéne s autobusom sú v skutočnosti priesmyk Stelvio v severnom Taliansku. (misterz)

  • - Režisér Ruben Östlund získal inšpiráciu pre niektoré scény v scenári zo skutočných záberov na YouTube. (misterz)