poster

Vyšší moc

  • francouzský

    Snow Therapy

  • dánský

    Force Majeure

  • švédský

    Turist

  • norský

    Turist

  • slovenský

    Vyššia moc

  • anglický

    Force Majeure

Drama / Komedie

Švédsko / Francie / Norsko / Dánsko, 2014, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tosim
    ****

    Tzv. malé filmy nestíhám už sledovat vůbec, tenhle tip od kolegy jsem ale zhlédl. Dočkal jsem se klasického filmu, se spoustou náznaků a delších, pro herce vděčnějších scén. Film má zajímavý výchozí námět a zpracovává selhání jednoho z páru v podstatě nadčasovým způsobem. Závěr ten, že nám mužům to jde spíše v davu, vám nemusí dojít hned, ale potěší. Aspoň něco.(9.11.2017)

  • Aluska88
    ****

    Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru.(14.1.2018)

  • Havaj8
    ****

    Tohle byl strašně zvláštní film. Severská tvorba, která na mě zanechala nějaký stopy. Den za dnem, to se mnou něco dělalo, ale nedokážu popsat co, nikdy jsem nic takovýho nezažil. Ani ne, že by mě to psychicky rozebralo, ale měl sem jakoby pocit prázdnoty, doslova se na mě přenesly všechny ty emoce z filmu. Není to rozhodně lavina, která nás pohltí, ale absolutní depresivní deka. Chvílema to bylo odlehčený nějakým vtípkem, ale to je jedině dobře, jinak by mě to taky mohlo odrovnat. Já možná ještě teď nechápu, co jsem to viděl a jaký že to mělo mít poselství, ale očividně jsem byl přesně v tom rozpoložení, abych byl ten správnej cílovej divák.(16.4.2018)

  • Frajer42
    **

    Čekal jsem podstatně odlišný film, kde bude rodina konfrontována s nějakou přírodní katastrofou a bude muset bojovat o svoje životy. Na jednu stranu jsem rád, že mě tvůrci překvapili. Na stranu druhou nejsem až tolik rád, čím mě to překvapili. Celou stopáž jsem byl v očekávání, že se stane něco hrozně brutálního, nečekaného a úžasného a ono se zkrátka nestalo. Rodinka je sympatická, prostředí je krásné, na scénu si odskočil dokonce i Tormund z Her o trůny. Jen se to prostě celé točí pouze kolem mírné manželské krize. Kdy manželka za hudebního doprovodu Vivaldiho zjišťuje, že osoba kterou si kdysi vzala se pomalu proměňuje v někoho jiného. Není to vyloženě zlé. Nevyhledávám filmy tohoto typu, přesto jsem na dané téma viděl hromadu lepších záležitostí. Lepší dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR.(22.3.2017)

  • Radek99
    ****

    Až na ten přespříliš vykonstruovaný konec vynikající severské vztahové drama. Původně to vypadalo, že Ruben Östlund chce svým filmem přispět k debatám o krizi rodiny, nakonec jeho film vypovídal spíše o krizi mužské role v současném genderem a politickou korektností znásilněném světě. A také o současné Evropě, v jejímž pohodlí lidský rod naprosto degeneruje, příroda je zkrocená, zima už neznamená smrt, dokonce i velehory jsou bezpečným místem pro rodiny s malými dětmi, všechno jsme si tady v Evropě ochočili a ono si to ochočilo nás. Dobře jsem si ten rozdíl uvědomil třeba na Novém Zélandu, kde ve stejně blahobytné společnosti ještě stále funguje pocit sounáležitosti a jakési vyšší odpovědnosti za osud druhých, jelikož nikdo nikdy neví, kdy udeří zemětřesení, přijde tsunami, zaúřaduje nevyzpytatelný Tichý oceán...a člověk bude odkázán na pomoc druhého. Tohle v dnešní Evropě naprosto chybí. Nadbytek a absence strachu nás rozkládají zevnitř. Filmu Rubena Östlunda pak ovšem trochu chybí odvaha postavit se kánonu politické korektnosti, rozpad vztahu a partnerský rozkol nakonec onou scénou ve vánici na sjezdovce uhladí a scénou v autobuse uhne úplně někam do absurdna (ta pochodující masa mi svou kolektivistickou vizí připomněla komunistické budovatelské filmy 50. let...akorát tady nepochodovalo dělnictvo vstříc dějinnému optimismu, nýbrž střední třída na sešupu dolů...za všechno totiž můžou diletantští řidiči autobusu...). Stejně tak aby se neprohřešil ani náznakem úlitby ke komerci, pečlivě v celé mizanscéně vymazal jakýkoliv náznak product placementu, zmizelo všechno firemní, loga z bund, lyží, lyžařských brýlí, helem, oblečení...a je to tak nápadně anonymní, až to bije do očí...svou sterilitou...(11.2.2015)

  • - Režisér Ruben Östlund získal inšpiráciu pre niektoré scény v scenári zo skutočných záberov na YouTube. (misterz)

  • - Horské cesty v poslednej scéne s autobusom sú v skutočnosti priesmyk Stelvio v severnom Taliansku. (misterz)