Bílý Bůh

Mám dilemu, ako pristupovať k filmom ako Biely Boh. A nezľaknite sa, ďalej ako napr. Avatar, alebo rôzne zombie filmy. Kód je jasný, psy tu zastupujú niekoho iného (ale nie je to pre diváka nutnosť), mimozemšťania sú indiáni z dôb kolonizácie a zombíci sú obrazom tupého konzumného stádá. Napríklad. Baví ma potom sledovať film a v jeho priebehu si predstavovať namiesto psov práve menšiny a ako sa to bude metaforicky presne prekrývať s práve prebiehajúcim dejom. Biely Boh toho ponúkne však aj viac, vzťahy v rodine a ich porovnávanie so vzťahmi psov, vedľajších postáv a upozornením na motív dospievania a iné motívy, ktoré sa vyskytnú v pravý čas, mu pridávajú na intelektuálnosti. Stále však proste neviem, či je možné takýto film brať ako art, alebo či je Biely Boh vďačným diváckym sústom. Bez toho násilia by tento scenár super fungoval aj ako vážnejšia animovaná disneyovka. 70%. (28.07.2015)

Vynikající podobenství s naprosto neuvěřitelnou a přitom fungující vývojovou křivkou. Přepnutí mezi dvěma filmařskými polohami v půli filmu je geniální a dokonale oživí diváckou pozornost. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet originalitu, aniž by byla vykoupena křečovitostí a asi nejsilnější stránkou filmu je, že se mu právě toto daří. Za nešťastný považuji pouze název, který akcentuje rasové motivy, přičemž nosné téma je podstatně širší (v tomto smyslu je paradoxně mnohem výstižnější alternativní název "Underdog"). kleopatra: prosím, nezkoušej to a vrať se k Sexu ve městě; btw taky mám rád psy, ale netuším, jak to s tím souvisí;)) (10.09.2021)

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré. (07.12.2016)

Tento žánrový experiment, jak jej sám režisér Kornél Mundruczó označil, fascinuje tím, jak bezchybně funguje i přes množství zdánlivě nespojitelného. Jen si to představte: v hlavních rolích ztracený pes á la Lassie a jeho trápící se majitelka – třináctiletá holčička. V alegorickém příběhu ze současné Budapešti Mundruczó přepíná mezi syrově realistickým zpodobněním, jímavou sentimentální pohádkou a šokujícím hororem s takovou nepředvídatelností, jaká je jen zvířeti vlastní. A celou dobu si lámete hlavu nad tím, čím to, že mu to drží pohromadě. Tomu se říká tvůrčí genialita. (30.06.2014)

No fuj, hnusné psiská! Tento čoklácky exodus mi prišiel fakt zvrátený, a z celého filmu pociťujem skôr znechutenie ako nejaký obdiv. Najmä posledná pol hodinka mi pripomínala skôr horor, a nie nejakú psychologickú drámu ako sa film až dovtedy snažil viacmenej pôsobiť. Jediné, čo ma na tomto filme bavilo, tak to bol vývoj vzťahu sympatickej Lili a jej otca, no a samozrejme orchestrálne vsuvky. Tie čokle mi išli po celú dobu neuveriteľne na nervy. A že "najlepší priateľ človeka"... (17.09.2015)