Bratr

Ruská drsná škola postrádající jakékoliv tempo a dramatičnost diváka utahá jednoduchou zápletkou, nijakou pointou a příšernou hudbou. Příběhů o pomstě či rodinných hodnotách v rámci mafie jsem už viděl přehršel a tahle skazka bohužel zapadá do toho nejobyčejnějšího podprůměru, který nemá na to, aby se v divákově mysli udržel déle než několik hodin po samotné projekci. Snad jen pro zaryté rusofily a odpůrce vlajky s hvězdami a pruhy. Stejný model, stejné schéma a stejná tendenčnost v tupé režii prostě nudí... (07.07.2005)

Nečakajte žiadny nablýskaný film v štýle G. Richieho. Toto je ruská drsná škola s výborným a pohodovým Sergeiom Bodrovom v hlavnej úlohe, ktorý všetko rieši s chladnou hlavou a ...brokovnicou, samozrejme. Veľká škoda, že už nie je medzi nami, to čo sa stalo celému štábu v Kavkazkých horách je neuveriteľná tragédia. 80%. (10.07.2011)

Ikonický dialóg filmu: "Čím si bol na vojne?" Danila (brat): "Pisárom na štábe.". Ikonická kapela filmu: Nautilus Pompilius. Brat zháňa (často márne) jej cd v music shopoch, ide na jej koncert v Piteri, napokon zoženie pirátsku videonahrávku ich koncertu. S obľúbenou skupinou je tesne spätý i jeden z hrdinových obľúbených predmetov - discman. Ten mu raz i zachráni život, pretože po ňom idúca guľka sa roztriešti práve o discman pripnutý za opasok. Ďalšími obľúbenými predmetmi sú zbrane - klasický revolver a v zábere brokovnica. S nekonečnou trpezlivosťou Danila zbrane vylepšuje, vyrába pre ne špeciálne náboje a podobne. Krásy Sankt Peterburgu (ľudovo Pitera) sú ukázané najviac prostredníctvom tržníc, starého luteránskeho cintorína. Sem tam sa mihne i iná pamiatka, napr.bronzový Medený jazdec (pamätník cárovi Petrovi Veľkému) na žulovom podstavci. Mestom prechádza zvláštna prázdna žltá električka (prázdna ako hrdinovia filmu), byty pôsobia zanedbane a ošuntele, všade plno fliaš, ubližovania ženám, ich poddajnosti násiliu, všade samá šlapka alebo bezdomovec. Alebo mafiánsky vydierač a násilník. Ruský štandard. Русский Стандарт. (25.08.2020)

Zcela okouzlen genialitou multiboďáka Houdiniho mu tímto děkuji za informaci - Křišťálový globus - výběr. Fakt boží koment, mudrlante, nasral jsem si z toho do bot......Tento drsný film mě opět smířil s ruskou kinematrografií. Možná si tu po druhé světové ustříkl nějaký Ivan zrovna, když šla okolo moje bábrle, ale pro utrpení široširé postsovětské duše mám až neočekávané pochopení. Kromě záživné akce a již zmíněného náhledu do vnitřního světa rusákova mi dílko přineslo jednu nečekanou lásku - skupinu Nautilus Pompilius. (12.06.2012)

„Město je zlá síla. Silné oslabuje.“  Nezapírám tomu snímku určitou společenskou výpověď a relativně autentický náhled do reálií ruského podsvětí 90. let. Gangsterky nebyly nikdy mým oblíbeným žánrem a Rusko snad nikdy v žádném směru mou oblíbenou zemí (aktuálně už teprve ne), ale snímek jsem zhlédl na doporučení a přistupoval jsem k němu zcela bez předsudků. Prodívat se touhle šílenou žumpou v značně odtažitém podání navrch jsem sice zvládl, jen pro mě z ní po celou dobu, snad až na pár scén v posledních 10ti minutách, nevzešel žádný silnější dojem. I přes téma rodinných vztahů na mě Bratr působil značně odosobněně a až na výjimky (taky k závěru) mě neoslovila ani přítomná hudba. Těch pár lepších záblesků, kdy jsem měl krátkodobý pocit, že začínám být ohledně dalšího děje a jednání postav napjatý, tak nějak pokaždé záhy vyhaslo. [45%] (14.01.2023)