• Malarkey
    **

    Biografický film je u mě buď za pět hvězdiček nebo nehorázná sračka, a tenhle film o Rembrandtovi bude v té druhé skupině. Dalo by se z toho vyždímat více, ale i tak bych neřekl, že zrovna Rembrandt a jeho obrazy mají co říci světu i v samotném filmu a jestli jo, tak jen uzavřené skupince lidí, kteří na tom všem lpí. Takhle to pro mě byla akorát zpatlanina, která mi přišla příšerně natočená, nudná a naprosto k ničemu. Protože když to tak porovnávám s jinými filmy, nemůžu jinak. Tenhle film rozhodně nedoporučovat, nemá nic z toho co velké filmy s podobnou myšlenkou čítají alespoň v kostce samotného příběhu. Nuda, nuda, dlouho se táhnoucí nuda.(25.9.2008)

  • dzej dzej
    ***

    Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies.(13.10.2006)

  • Murphy722
    ***

    Ač tak ,či tak pořídil jsem si ho na DVD a jen na něm jsem ho viděl poprvé. Rembrandt v podání Brandauera byl docela přesvědčivý. I v celku velmi podobný malíři. Ale jak už tady zaznělo v průběhu to bylo velmi táhlé a zdlouhavé. Rembrandtovy děti umírali jak na běžícím pásu. Nemuseli tam dávat tyto scény jak umírali všechny jeho děti. jen tak v průběhu naznačit. Ale bylo to nutností pro vykreslení krutosti života. Ulice vypadaly dost uměle. A byl bych rád, kdybych se dožil lepšího zpracování Rembrandtova života.(22.7.2008)

  • sportovec
    *****

    Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob.(8.5.2010)

  • tomtomtoma
    ***

    Rembrandt Harmenszoon van Rijn byl jedním z největších nizozemských malířů světové úrovně. Navíc, sedmnácté století bylo dobou rozkvětu nizozemské společnosti a Amsterdam se rozrůstal do krásy. V Holandsku je díky klimatickým a povětrnostním podmínkám takové zvláštní měkké světlo, které dodává objektům tajuplnou noblesu a rozlet osvícené duši. Rembrandt byl tím, kdo toto kouzelné světlo ojedinělým způsobem dokázal vtisknout do svých obrazů a vizí. Tím se dostáváme k tomu, co je na tomto životopisném filmovém díle nejsilnější složkou. Tím je atmosféra a prostředí, které se zhmotnily v umělcových zachycených pohledech života a sestoupily v pochodujícím dvojřadu k stylovému orámování tohoto filmu. V náladě a barvě Rembrandtových mistrovských děl. Má to švih a půvab. Horší je to se stavbou samotného příběhu, který se ambiciózně pokouší uchopit celou šíři. A musí zjednodušovat, kouskovat, přebíhat a zjemňovat. Nemá čas pronikat pod povrch a setrval jen u neuzavřené kontroverze. Myšlenka neschází, ale zanedbává jí marná snaha o uchopení celé velikosti a rozlehlosti. Film splní svou zábavnou funkci, i když ne díky strhujícímu ději, ale spíše díky stylové formě Rembrandtových obrazů. Hlavní postavou životopisného opusu je malířská veličina Rembrandt van Rijn (zajímavý Klaus Maria Brandauer) v poloze věčného rebela, opovrhující maloměšťáckou přetvářkou. Zaujmou výjevy, nikoli posloupnost. Ve výjevech je nejcennější síla souboje marnotratného a okázalého prozření s obřadní a mrazivou přetvářkou společenské elity. Na jedné straně je zatvrzelost, na té druhé je zatvrzelost doplněna žárlivostí a pomstychtivostí. Hlavní ženskou postavou je první Rembrandtova životní družka Saskia van Uylenburgh (šarmantní Johanna ter Steege) v souznění a harmonii umění a života bez předsudků a falešných zábran. Druhou hlavní ženskou postavou je Rembrandtova druhá životní družka Hendrickje Stoffels (velmi zajímavá Romane Bohringer) a její oddanost a vedlejší vliv na nejvyšší gesta společenské revolty. Za největšího Rembrandtova protivníka je vybrán lékař Nicolaes Tulp (dobrý Jean Rochefort), chladná přetvářka v čele ctihodné elitářské společnosti, která nepromíjí manýry proti vlastnímu pojetí morální etiky. Nejrozpolcenější postavou je urozený Jan Six (zajímavý Jean-Philippe Écoffey) v přitažlivosti umělcovi bezprostřednosti a životní filozofie bez přetvářky i v odporu strachu ze ztráty výsostného postavení. Z dalších rolí: z nedorozumění zhrzená vdova po trubači Geertje Dircx (Caroline van Houten), horlivý karatel mravního společenského úpadku (pozoruhodný Richard Bohringer), vypočítavý obchodník s obrazy a první Rembrandtův mecenáš Hendrick van Uylenburgh (Franck de la Personne), umírněně jízlivá komentátorka pokryteckých kroků z urozené vrstvy Maria Tesselschade (šarmantní Caroline Sihol), nejtalentovanější a nejzaprodanější z Rembrandtových žáků Govaert Flinck (François Delaive), dychtivý Rembrandtův syn Titus Van Rijn (Léonard Matton, jako malý Jules Matton), či mladá a křehká malířova dcera Cornelia van Rijn (pohledná Ludivine Sagnier). Tento film vzdal poctu velikému malíři ve své stylové obrazové formě. Scény kvetou pod tahy štětce malířského mistra a jeho vidění světa.(1.1.2017)