Jack staví dům

V čem to Trier v této studii zla přehnal, že diváci na premiéře zhnuseně odcházeli? V samoúčelně šokující brutalitě, nebo v otrlém humoru totální nicoty? Kritici se nemohli shodnout - snímek ocenili od 0 procent po 100 procent. V úvodu vidíme přestylizovaní pekle a pak následují polemiky v prázdném obalu a lacinými odkazy na Hitlera. Naštěstí nadsázka zlo tlumí a osvobozuje. Nejsilnější sólo přijde, když vyznavač systému a čistoty dává sarkastickými urážkami najevo svou intelektuální nadřazenost. (30.03.2019)

„Máma říkala, ať nesedám cizím lidem do auta.“ - „Nevím, co vaše máma říkala.“ - „Mohl byste být sériový vrah. Bez urážky, ale vypadáte tak.“ A máma má přece vždy pravdu! Ale proč se tu bavit o Jackovi jakožto sériovém vrahovi, když to byl hlavně umělec. To, že se vám jeho práce nelíbí, ještě neznamená, že nejde o umění...Které 3 minuty asi museli vystřihnout, aby to divák vydýchal? No takhle, jestli např. nesouhlasíte s „upravováním“ dětských úsměvů či vyráběním slušivých peněženek z lidské kůže, tohle asi nebude pro vás. Což by byla škoda. Cynismus v kombinaci se šibeničním humorem na pozadí studie díla sériového vraha mě bavily (snad mě za to Verge nenavštíví…), napětí a zvrhlá atmosféra též nechyběly. Sice byly Jackovy zkraty dost zvláštní (heřmánkový čaj s koblihou?!) a toho filozofování (plus řečí o umění) bylo až zbytečně moc, film se mi líbil a u závěrečné (trefně vybrané!) písně jsem měl chuť začít tancovat. Trier za těch 5 let točit nezapomněl a já ho za to odměním 4*. „Takže sis našel rodinu?“ - „Ano, i tak se na to dá dívat…“ (07.07.2019)

Tak tohle se Trierovi podařilo. Takhle příjemně cílená provokace - to je vážně moje. Trierovi nechybí odvaha zajít až daleko za hranice toho, co se v dnešní době považuje za přípustné. Velice poutavou formou poukazuje na vzrůstající násilí ve filmu, které je důsledkem nedostatku násilí v životě. Už dlouho tu nebyla válka, která by se nás bezprostředně dotýkala a uspokojila naši touhu po násilí, tak to jako lidstvo doháníme nádhernými hrami a filmy. Dost mě udivuje, že třeba sex je pro děti mnohem důrazněji tabuizován než násilí a vraždy. Dokonce jsme to dotáhli tam, že dítě, které si prohání žížalku u hanbatého kousku kinematografie se cítí jako obrovský rebel, kdežto dítě sledující nějaký brutální film plný vražd a násilí se nad touto činností vůbec nepozastavuje, protože ji považuje za naprosto všední. Vždyť právě násilí vždy převážně formovalo a stále formuje tento svět. Naštěstí je tu mravokárce Trier. Přijde mi, že v této situaci postupuje jako zarputilý otec, kterých chce své dítě, těžkého 9letého kuřáka, zbavit tohoto nehezkého zlozvyku tím, že ho přinutí vykouřit celou krabičku cigaret. Trier ovšem záměrně nevolí cestu prezentace syrového násilí, ale všechno, dle svého zvyku, zabalil do esteticky uhlazeného kabátu. Všechno zde skvěle funguje, člověk se opravdu cítí, jako by se na 2 a 1/2 hodiny zabydlel v Jackově deviantní mysli. Matt Dillon je zde opravdu úžasný a naprosto uvěřitelný. Úplně nechápu zařazení mezi komedie. Jsem obrovským milovníkem černého humoru, ale tento snímek, především postava Jacka, mi přišla natolik uvěřitelná a situace, ve kterých se ocital tak reálné, že si naprosto dovedu představit podobně smýšlejícího a jednajícího vraha, že jsem se zkrátka zapomínal smát a místo toho mě provázelo silné mrazení v zádech. Vynikající kus filmařiny, ať se se bavíme o jeho zpracování či sdělení. Snímek se vám zaručeně zaryje pod kůži, ať už z něj budete mít pocity jakékoli. Trier mě více a více baví. (06.02.2019)

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)

4,5*/5...Opat film, na ktory sa nezabuda! THTJB je dva a pol hodinove peklo, ktore sa rozbieha pomaly a finisuje este zdlhavejsie, ale to medzi tym je horska draha (hoci tiez vlastne pomalsia:). Az sa niekedy bojim priznat, ze Triera mam v top 10 reziserov (a scenaristov). Pretoze Trier je tiez Pekelnik a neviem co vsetko. Pocas tvorby tohto filmu mal vraj silne depresie a zacal nadmerne pit. Pri tom, co napisal a natocil sa ani niet co cudovat, resp. tak dava Jack este vacsi "zmysel". Snad len Trier vie balancovat na hrane "este akceptovatelneho" a "uz tazko za hranicou toho co sa moze" a testuje divakovu toleranciu a vkus. Neviem ci tiez este niekto tak balancuje medzi nadhernou "tarkovskeho" poetikou, krasou, filozofiou, psychologiou a explicitnym nasilim (aj v rozmedzi sekund alebo to casto spoji dokopy). Co bola napr. scena "polovacky na rodinu"? Ten najtvrdsi a najciernejsi mozny absurdny humor alebo hlboka myslienka podana formou, pri ktorej len tazko ostat chladny a bez feelingu. Niekedy mam pocit, ze keby Trier nepisal a netocil filmy, je z neho "Jack", sam to priznal, ze Jack mu je najblizsie zo vsetkych postav (!?!). Takto si moze vyventilovat svoje alter ego, ciste pudy a svoj myslienkovy kolotoc, pricom uz davno ukazuje vztyceny prostrednik vsetkym a vsetkemu. Aj za tonov Bowieho hitu Fame... Kde inde sa da sklbit poetika dozrievania hrozna a jeho vplyv na vino v analogii s rozkladom ludskeho tela? Hitler a spol. de facto ako ikony? Moze byt aj vrazdenie umenim? Co je peklo a nie je ocistec vlastne este horsi? Atd atd... Tento film sa neda hodnotit nejakymi cislami alebo hviezdickami, osciluje niekde medzi kvazi filozofickou provokaciou jedneho "pacienta", az po genialny psychologicky filozoficky triler/"horor". Matt Dilon je bezpochyby demonicky a hodny Oskara, ak by ho ta trapna soska neurazila. Trier nesklamal- opat sokoval a je mozno kontroverznejsi a zaroven intenzivnejsi ako v Nymfomanke a Antikristovi dokopy... a zeby aj lepsi? Ja mam uplne jasno, len co by na moj nazor povedal psycholog? (06.01.2019)