Malevil

Vlažnejšie post-apokalyptické sci-fi, ktoré sa trochu hrá na viac ("Sme jediní preživší na svete"). Nedostatočne spracované charaktery majú za následok, že divák si k nim iba slabo hľadá cestu a je mu v podstate fuk, čo sa s postavami stane. Inak film ničím neohuruje, neprináša žiadny nový pohľad na problematiku a nevystupujú tu ani žiadne charizmatické postavy, ktoré by si človek nejako zapamätal. Na druhej strane, ale ani neurazí, keď samozrejme odmyslím pár pokusov o nejaký ten (trápny) vtip. (20.02.2015)

OK, námět je dobrý, zpracování též a dokonce i herecké výkony, jenže ... Zpočátku to jde, z ničeho nic bouchne bomba a atmosféra by se dala krájet. Řekl bych, že byla mrazivá a dusivá až nepříjemně. Jenže s tím jak si naši hrdinové začínají zvykat na nový svět se atmosféra pomalu vytrácí, až zmizí úplně. Naši hrdinové si žijou celkem spokojený život, chroupou radioaktivní zelí, popíjí vínko a život si občas okoření nějakou bojůvkou s dalšími přeživšími třeba o kontaminovanou pšenici. Jak se zdá radioaktivita nemá na život žádný negativní vliv, ba snad má i pozitivní, to jako když se slepá dívka projde v radioaktivním dešti a náhle je vyléčena ... No konec byl taky trošku mimo, takže nevím. Trochu rozporuplný film. Dobře začal, ale podivně skončil. 55 % (06.07.2011)

Skvělý román od Merleho, zmrzačený a osekaný způsobem, že bych nejraději otloukl literární předlohu režisérovi o hlavu. Odstranění postavy strýce považuji za hrdelní zločin. Vynechání osy příběhu - a to budování funkčního modelu společnosti za jiných podmínek, než za jakých vznikl stávající (viz třeba také Merleho "Protected mens") je zhovadilost, která zcela degradovala film. (04.03.2008)

Chybí přesvědčivost v tom jak fatálně přijímají svůj osud, aniž by se s ním prali..knihu jsem čet před mnoha lety a fascinovala mě... Scénář je založen na  knize Roberta Merleeho. Děj se však natolik odlišuje od knihy a záměru autora, že po natočení filmu spisovatel požádal, aby nebyl uveden jako autor předlohy. Zámek Malevil je ve skutečnosti hrad Bourines, jedná se o feudální pevnost přibližně z poloviny 13.století, která se nachází ve městě Bertholène v departmentu Aveyron ve Francii. (04.04.2020)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na obsah a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)