Il sorpasso
Sviatočná vychádzka
The Easy Life
Režie:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Catherine Spaak, Annette Vadim, Claudio Gora, Linda Sini, Nando Angelini, Edda Ferronao, Jacques Stany (více)Obsahy(2)
Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(více)Recenze (57)
Konfrontace dvou přístupů k životu. 1) Lehce ponudnělý velmi italský snímek má pro mě přitažlivost zejména kvůli dobovým reáliím, které ukazuje._____ 2) Didaktický konec pak celou tu poněkud umělou atmosféru volnosti a nespoutanosti usměrňuje a relativizuje._____ 3) Líbily se mi i parádní radostné písničky. Zkuste třeba tuhle: Guarda come dondolo / guarda come dondolo con il twist / con le gambe ad angolo / con le gambe ad angolo ballo il twist / Sarà perché io dondolo / saranno gli occhi tuoi che brillano / ma vedo mille mille mille lucciole / venirmi incontro insieme, insieme a te /. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 1963 - Najlepšia réžia ()
Drsna komedia, ktora sa nic nehra. Tak to mam rad, i komedie musia byt tvrde - take Richardovky su samy o sebe dost drsne filmy. makka komedia je naopak Klec Blaznu 1978 tusim. Vittorio PlynovyMuz /Questi Fantasmi/ vytiahol mladeho sympatickeho Trintignanta na blaznivu a zdanlivo bezcielnu jazdu napriec Talianskom 60. rokov. Ja sam som uz stretol typy chlapcov, ktori sa spravali ako Vittorio - a musim napisat, ze z tych dvoch bola sympaticka buddy dvojka. Ovsem, komedia je to drsna, hlavne od polky som vedel, ze nieco skarede sa chysta - priamo to viselo vo vzduchu : 89 % ()
No jo, svůj k svému. Jinak to nefunguje a dopadá to tak, jak dopadá. ()
Parádní road movie. Jednoduchý příběh, z dialogů srší spontánnost (Rohmer by mohl hodně z toho učit), brilantní výkon Gassmana, až se mi nechce věřit že tohle on hraje. Tento film nemá chybu. /plus Mila Stanic/ 5/5 ()
... si vyhodila z kopýtka. Zemi ladnou tryskem bere. Doslova. Doprava, doleva, spolu rovně. Pod kapotou přede motor neposeda. Rozpálí mapy cest, roztaví značky měst. "Bellisimo uomo." Bohémská, vitální nátura. Říman "Amore." Bourák Bruno. Když sešlápne plyn, roztančí kola. Roztočí silniční "mejdlo." La dolce vita, jehož nakažlivě nevázaný, zářivě odvázaný, perlivý, burácivý úsměv zůstává už jen v zrcátku zpětném. ()
Původní dabing 1964...Vozka,Vrabec... Zázrak že se zachoval... Introvert a sebestředný ukecaný extrovert kompatibilní spojení...?! Klasická Italská komedie kde se víc mluví než mysli...Konec vnímám jako varování že i tak to může vypadat když se žije "takzvaně na plný pecky"🤭 ()
Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. ()
To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. ()
Vynikající klasický dobový dabing! Jinak jako závan starých dobrých časů plný kouření neuvěřitelného množství cigaret kdekoliv a kdykoliv, jízda ve sporťáku bez pásů, plácání holek po prdeli, impulsivních rozhodnutí a užívání života není mnoho lepších filmů. Herecká hlavní dvojice je výjimečně odlišná a chvílemi mě štvali oba dva, ale zároveň se výborně doplňovali. Navíc je ve filmu záplava naprosto nádherných ženských, to prostě jen čumíte. Taky bych chtěl jet do Říma. ()
Vittorio Gassman byl živel. A vypadal fakt výborně. Z jeho Bruna bych se tutově zbláznil, ale být součástí jeho rozjuchanýho víkendu mě bavilo. Rád bych napsal, že konec dobrý, všechno dobré, leč… ()
Řekl bych, že se Dennis Hopper ve své Bezstarostné jízdě dost inspiroval tímto filmem. ()
"To poznám. Tam chodí jedna čierna so šedivým pruhom. Som do nej blázon. Aida, 3000." Bláznivý taliansky road-movie postavený na totálnej odlišnosti pováh dvoch hlavných postáv, Bruna a Roberta (výborní Vittorio Gassman i Jean-Louis Trintignant). Priznávam, že Bruno mi bol spočiatku značne protivný pre svoju vtieravosť, ale postupne som si ho celkom obľúbil kvôli jeho úprimnej bezprostrednosti a tiež kvôli jeho skvelému pozorovaciemu talentu (rodinné tajomstvá odhalené jediným pohľadom!). Najskvelejšie momenty filmu prichádzajú vtedy, keď sa do príbehu primotajú členovia rodín oboch postáv, ale najmä vtedy, keď sa šialená jazda autom trochu zvoľní a naši hrdinovia sa zastavia na podmanivom toskánskom pobreží zaliatom slnkom (až vtedy začína tá pravá jazda). Páčil sa mi ten briskný humor, vtipné dialógy (narážky na Rímanov) a výborná bola aj kamera. ()
Sváteční vyjížďka je místy poměrně zábavná, ale rozhodně není ničím, co by člověk musel nutně vidět. 62% ()
60.léta, Italská riviera a dvojíce nečekaných parťáků v autě vybízí k letnímu koukání, pod povrchem jsou však i vážná témata jak žít. Konec zbytečně tragický. ()
"Víš, který věk je nejlepší? Ten, co žijeme teď!" Road movie tragikomedie o floutkovství a nezodpovědnosti. ()
Není divu že se stal kultovním a inspirativním třeba pro Dennise Hoppera (Easy Rider). Prosluněná Itálie a její dobová výpověď . Nejvíc mě bavilo to autorádio. Malý černý desky coby prehistorie CD. Myslel jsem na to jak to vypadalo u nás v tý době, ale radši jsem si moc ten film nekazil. ()
Super příklad nové vlny ze začátku šedesátek. Gassman je správný bonviván a Trintignant jako úťápnutý studentík naprosto bezvadní. Zběsilá jízda Italií z města, přes periferii a venkov až k slunému moři dává úplně dýchnout prostředím, kam pasuje tak bohémský a avantgardní film jak řiť na hrnec. K tomu skvělé songy od Pepitta di Capri. Tenhle film jako by diváka opravdu odnesl 60 let zpátky v čase. ()
nostalgická sladko-bôľna komédia o živote...quasi perfetto ()