Mallory
Mallory
Mallory
Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Miroslava NeradováObsahy(1)
Po unikátních časosběrných dokumentech Marcela, René a Katka přichází dokumentaristka Helena Třeštíková s novým filmem, v němž 13 let sleduje hlavní hrdinku Mallory, která se po těžkých životních peripetiích odhodlaně snaží vrátit do běžného života. S Mallory se život nemazlil, ona se však po porodu syna dokázala vymanit z drogové závislosti a zvládla i období, kdy se ocitla s dítětem na ulici a žila jako bezdomovec. Mallory dnes na střední odborné škole studuje obor Sociální činnost a své uplatnění nakonec nalezla v pomoci těm, jejichž životy zná nejlépe – lidem na okraji společnosti. Film Mallory je tak kromě jiného filmem o naději, že každý má šanci změnit svůj život. (Aerofilms)
(více)Recenze (109)
Mallory pro mě nebyl dokument, který by se mi líbil od první minuty. Naopak...na začátku jsem se díval na třicetiletou ženu, která mlela o velké životní změně. Nebyla mi sympatická. Narkomanka, která nejspíš stejně jako Katka nenajde sílu změnit svůj život. Posun v čase o sedm let mě už ani nevyděsil. Mallory přebývá v odstaveném autě, nemá na ubytovnu... ale prvním překvapením je, že pracuje jako číšnice. Poslouchám ji a postupně si uvědomuju, že se jedná o inteligentní ženu, která má neuvěřitelnou vnitřní sílu a specifický humor. A která bohužel na začátku svého života udělala tu velkou chybu, že propadla heroinu. Od tohoto okamžiku ji začínám fandit. Sleduju všechny její životní ztráty, které jsou málokdy kompenzovány něčím pozitivním. Několikrát se dokonce zasměju, ale v případech jejího boje na úřadech to snad ani k smíchu není. Úřední šiml se řechtá a Mallory je pořád bezdomovkyně. Nakonec se na ní usmívá štěstí (které tedy není v podobě vánoční loterie o byty), nachází práci, podnájem. A dokonce začíná studovat... Helena Třeštíková dokumentuje cestu ze dna a nezbývá než doufat, že ta bude pokračovat dál... ()
Neumím hodnotit film a hlavní protagonistku zvlášť. Vlastně si ani nemyslím, že je to v případě časosběrů Heleny Třeštíkové, jejichž autorství z valné části jeden neví komu předně připsa, na místě. Budu tudíž osobní důsledně a mám něco na adresu blazeovaných pisálků se srdcem na pravém místě, vedoucím řeči o sebeurčení, vině a schopnosti něco se sebou dělat: Kdo z vás by se dokázal s takovou vervou jako Mallory pustit do úklidu směťáku, na kterém vám nezbývá než bydlet? Kdo z nás sráčů na Mallory má?! Respekt všem, kteří statečně bojují, Heleně a v neposlední řadě Jiřímu Bartoškovi, prvnímu profesionálnímu herci, který (ne)vystupuje ve filmu Heleny Třeštíkové. Fuck off ouřednice (nejen) na byťáku a všichni ti blokující zákon o sociálním bydlení. ()
Po filmu debata a panáky s Mallory v užším kruhu - nemělo chybu, úžasná ženská! ()
HOPE. ()
Road movie. ()
Obdivuji silné lidi, kteří bojují se životem dál i když mají každým dnem pocit, že se vše jen rozpadá a drtí. Doufám, že se má Miroslava Neradová dobře a kluk roste a učí se. 80% ()
Je obdivuhodný jak se z těhotné feťačky závislé na heroinu bez domova, která pak dlouhou dobu bydlí v nepojizdném autě, stane vystudovaná sociální pracovnice. Síla vůle bojovat za nefeťácký život a dostat do péče syna z ústavu vs zoufale nepřekonatelné překážky osudu. Ikdyž je tento 13-tiletý časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o Mallory, tak nakonec si odnáším pocit, že Jiří Bartoška je opravdovej frajer. PS: akorát je pak prapodivný feeling, že to dostalo cenu ve Varech, jakoby si ji Jiří dal sám sobě ()
Třeštíková je tak trochu jako Stephen King - dělá pořád ty stejné věci a dělá je pořád stejně dobře. Dokument o jednom lidském osudu odvíjejícím se v průběhu let je tedy opět kvalitní a stojí za zhlédnutí. Já jsem ho už ale sledovala s větším odstupem než třeba Katku, a tak na mě například vykonstruovaný protipól štědré české celebrity, které by se pro nás plébs rozdaly, versus neschopné baby na úřadech, působil směšně naivně a černobíle. Stejně tak i Malloryno tričko s Karlem, známým to zastáncem všech bývalých narkomanů a sociálně slabých. Ono totiž nejen v kvantové fyzice platí, že pozorovatel ovlivňuje pozorovaného a já si začínám myslet, že je nejvyšší čas na dokument mapující vliv Třeštíkové na život jejích pozorovaných objektů zájmu. ()
Druhá strana mince Katky a závěr pomyslné trilogie, který překvapivě dýchá nadějí. Bez sentimentu a melodramatu. Vynikající. ()
dulezita prace. ta mallory ma dar slova a hezky popisuje sve pocity. popis pocitu narkomana byl hodne vybornej. ta zenska vubec neni / nebyla blba a byla i sarkasticky vtipna. . uvidim po besede, po filmu... .....................................................................Dobrý večer, moc se omlouvám, že ruším a doufám, že jsem alespoň trefila tu správnou adresu... Dnes jsme byli se školou na filmu Mallory a mě i další spolužáky film a celkově Miroslava Neradová jako osobnost hluboce poznamenala a chováme k ní větší respekt než k celému učitelskému sboru dohromady. Bohužel jsme po představení již nemohli déle zůstat, ale velice bychom chtěli Mallory vyjádřit úctu, ocenit její odvahu, sílu a postoj, jaký má k životu. Rozhodli jsme se, že bychom jí napsali, ale ne email, nýbrž dopis, jako ona psala Jiřímu Bartoškovi. Bohužel však již 2h brouzdám po internetu a nenašla jsem jediný kontakt, ani tu emailovou adresu, s kterou bychom se popřípadě spokojili... Což samozřejmě chápu a také moc dobře vím, jak moc je tohle intimní informace, která by se neměla nikomu sdělovat, ale i tak si troufám vás, kdyby to jen trochu šlo, poprosit o nějaký kontakt na Mallory... Udělalo by nám to obrovskou radost a byla by pro nás čest Mallory napsat :) Předem vám moc děkuji a přeji příjemný zbytek večera. Šárka Knížková, V6.A, Gymnázium Dr. Randy ()
JS2016. Síla ducha je nezměrná a Mallory je toho jasným příkladem. Silná ale mnohdy i vtipná sonda do 13 let života na okraji společnosti s touhou normálního žití. Takové malé české reálné Štěstí na dosah. ()
To se opravdu nedá... mnoho scén už na mě působilo nebo opravdu bylo nahraných... a nezlobte se na mě ten člověk byl pro mě absolutně nesympatický abych s ním během sledování musel nějak soucítit nebo se vžít do něj.... ()
Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová. ()
Silný příběh ze života, jen styl zpracování stále stejný jak z 80tých let ubírá na visuální "atraktivitě". Třeba by to chtělo koordinovat kameru a střih, když už za tím stojí takový polena bez života. To víc energie měla hlavní protagonistka. ()
Kebyže sa v tejto problematike neorientujem, tak dám bez váhania 4 ako takmer väčšina hodnotiacich. Bohužiaľ až na ojedinelé výnimky sú si títo ľudia na vine skrátka sami a pomoc buď odmietajú /alkoholici, závislí/ prípadne ju zoberú, ale nie sú ochotní na sebe pracovať a zaradiť sa do spoločnosti. A Třeštíková už svoj potenciál dávno vyčerpala.. ()
Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". ()
Třeštíková tenhle formát umí a díky osobnosti Mallory se podařilo poskládat časosběr s velkou výpovědní hodnotou. Následná beseda s aktérkou samotnou pak vnesla do příběhu ještě větší světlo a přidanou hodnotu. (Jeden svět Benešov - 9. 4. 2015) ()
Časosběrné dokumenty mne vždycky položí. Je zajímavé, jakou důvěru si musela paní Třeštíková u svých filmových hrdinů získat, když ji pustili tak blízko a navíc - podle mého názoru - dokázali kameru téměř nevnímat. Dostat se na dno společnosti je vcelku snadné, zvláště pak, pomůžou-li ti tam drogy či alkohol. Horší je získat sílu se ode dna odpíchnout. Mallory bojuje, ale má v sobě cosi, co ji nedovoluje být šťastnou. Je mi vždycky líto, že se pohybujeme jen v současnosti bez pátrání o příčinách. Zajímalo by mne velmi, co tomu sešupu předcházelo, kde má naše hrdinka rodiče atd atd.... ()
Mallory mi v některých chvílích bylo líto - třeba když neúspěšně žádala o byt a úředníci se zachovali tak, jak se zachovali, ale na druhou stranu neřeší jen napravené hříšníky. A nejvíc líto mi bylo jejího syna. Mallory mě překvapila svou inteligencí a sílou změnit se. ()
Třeštíková má buď velký štěstí anebo šestej smysl na to, že si vždycky pro svuj časosběrnej dokument vybere osobu, jejíž život se během časosběru ubírá neobyčejnym směrem. Mallory je tentokrát vlastně pozitivní postava. Dost jsem obdivoval, že i přes feťácký období, život (téměř) na ulici nebo neustálý řešení různejch problémů neztrácela naději na lepší život, pracovala (popř. aktivně hledala práci) a nakonec studovala za pomocí stipendia VŠ. Tragikomický bylo běhání po úřadech, kdy se v podstatě člověk dověděl, že pokud neni neplatič, nezaměstnanej apod., nemá na nic nárok. Hodně zajímavá osoba, která nemá v hlavě vzduchoprázdno, je dobrosrdečná (na což několikrát doplatila hlavně ze strany svejch partnerů) a nevzdává se. Napjatě jsem čekal, jak její cesta v závěru časosběru skončí a fakt jsem jí přál happy end, na kterej aspoň z části došlo. ()