La La Land

Lahůdka, ve které si mě Chazelle jako diváka krásně povodil. Celé to krásně vypadá i zní, ale dlouho jsem měl problém přizpůsobit se tomu, že La La Land je až moc velké retro a pocta starým muzikálům. Dokud se neukázalo, že režisér si ty silné emoce, krutě pravdivé momenty a trošku drsnější zacházení s hrdiny šetří na poslední třetinu. Ta mě regulérně rozbila. A právě kontrast krásného snového světa plné barev a lásky a reality, která bývá ke snílkům někdy hodně krutá, posouvá La La Land mezi filmy, které je prostě nutno vidět. (15.05.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Asi nikdo nepochybuje o tom, že hlavní představitelé filmu na něm odvedli pořádný kus práce, ale to samotné ještě nezaručuje, že film bude dobrý. Tedy on je dobrý, ale ne výborný. Cítím z něj určitou robotickou snahu o lov ocenění. Zatímco Whiplash byla osobitá a undergroundová slast, která se stala velkolepou až prostřednictvím své prvotní skromnosti, La La Land dává své přednosti příliš na odiv. Tváří se jako spasitel žánru, předstírá, že přináší love story, která tady ještě nebyla, ale z mého pohledu jí chybí, ehm, srdce? Nepochybně se jedná o kvalitní počin, ale pro mě není víc, než docela fajn biják na jedno použití... 7/10 (29.01.2017)

Muzikál popravdě není a nikdy nebude můj šálek rooibosu. Na druhou stranu je ale Damien Chazelle hodně velké lákadlo, které by bylo škoda nechat si ujít. Už kvůli dokonalému Whiplashi. La La Land má totiž i přes obyčejnou zápletku naprosto krásná taneční čísla, perfektní pár v podobě Ryana Goslinga a Emmy Stone, velice pěkné písničky a dokonalou závěrečnou scénu, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník filmařiny, který tvrdí, že filmy jsou tu především proto, aby nás bavily. Celý film ale nemá jen těchto pár nej, on také zároveň dokazuje i to, že Damien Chazelle je nejen precizní filmař, ale i obrovský milovník jazzu, u kterého se dá předpokládat, že do budoucna nám ho s radostí ještě párkrát vnutí. A mně to teda vůbec vadit nebude. (22.01.2017)

„Chceš zůstat na další?“ - „Ne, měli bychom jít.“ Chazelle si u mě Whiplashem nasadil laťku pořádně vysoko a…nezklamal mě! Technická stránka je vypiplaná, příběh dostatečně nosný, herecké duo sehrané. Snímek se může plně opřít o skvěle zvládnuté žánrové pilíře jako taneční choreografii, chytlavou hudbu (těch písní je tu sice přehršel, ale hned několik bylo opravdu výrazných) a v neposlední řadě nevtíravý zpěv. A když už jsem u té otázky žánru…pro někoho byl ten přechod od muzikálu k hudebnímu filmu hůře přijatelný, mně ovšem přišel až překvapivě plynulý, a to kvůli změně nálady a atmosféry snímku. A přestože se film pocitově překlopí, úsměvné, zábavné, smutné i niterné scény se střídají až do výborného konce. Na rozdíl od Whiplashe jsem sice nebyl tolik stržen (příběhem či rytmem), ovšem nechal jsem se postupně okouzlit, řádně dojmout (!) a tuhle neobyčejnou podívanou si užil na 5*. „Nevyhazujte mě.“ - „Je konec! Je mi líto, Sebe.“ - „Jsou Vánoce!“ - „Ano, viděl jsem výzdobu. Hodně štěstí v Novém roce.“ (25.05.2017)