La La Land

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)

// Nevim, Chazelle umí točit, umí i psát, ale imho se neumí trefit do černého. Nebo to alespoň zatím nedokázal. La La Land je perfektním spojením hudby a obrazu, stejně tak jako srdceryvným příběhem dvou lidí, kteří to v životě neměli úplně lehké. Ani sladká Emma Stone a "proč nemůžu být jako on" Ryan Gosling mě ale za dvě hodiny nedonutili fandit jejich vztahu tolik, jako se to třeba povedlo podobnému páru z 500 dní se Summer. Konec byl působivý, o tom žádná, dokonce i ta slza po menším citovém vydírání ukápla, jenom to prostě necvaklo tolik, jako jsem u podobných pecek zvyklej. A necvaklo to pro mě už ve Whiplashi, takže se prostě musí jednat o systémovou chybu, se kterou nic nezmůžu. Nicméně soundtrack JE naprosto BOŽÍ a musel jsem si ho ihned po odchodu z kina stáhnout do telefonu a poslouchat cestou domů, před spaním a zítra cestou do práce, jinak bych to asi nedal. Předpokládám nějaké fatální srdeční selhání nebo něco, takže to nehodlám riskovat. Anyways, La La Land - 9/10 (04.01.2017)

Nejlepší bylo těch 40 sekund s J.K. Simmonsem. Jeho postava tam má stejný charakter jak ve Whiplashi, jen z úplně opačného hudebního pohledu, to mi přišlo hodně vtipné. Jinak je to muzikálový pastiš (nebo pocta?), která má své dobré momenty. Dvě písně jsou celkem zapamatovatelné, konec mě mile potěšil. Jinak Chazelle se mi již opakově trefuje do konkrétních aspektů v mém životě, které jsou prakticky totožné, a jen tak někdo je nemá, nevím, jak to ten chlap dělá. Jinak snímek je to solidní, nic víc. Ten chtěný kýč a stylizace mi ale prostě přes pysky nejde, stejně jako to, že je toto dílo oslavováno mnohem víc, než o dvě třídy větší událost jménem Whiplash. Ryan Gosling z mého pohledu rozhodně zajímavější postava, než Emma Stone, ale Oscar proboha ani jednomu z nich! (08.02.2017)

Ok, tak ja k tomu asi neco napisu. Cekal sem na to dobre rok. Jako milovnika klasickejch hollywoodskejch muzikalu jsem si doma postavil improvizovanou svatyni s podobiznou Ryana Goslinga a Emmy Stone. Behem te doby jsem hltal kazdy prd, ktery se zjevil na Deadline, Hollywoodreporteru, Variety, ScreenJunkies a dalsich. Zacali se objevovat nadsene reakce z Benatek a dalsich festivalu. Na tema La La Land jsem zapradal diskuze s kazdou filmovou a serialovou hvezdou, ktera se zjevila u mne v praci... Prisla prvni upoutavka a ja jsem v reakci na to vylucoval vsechny mozne telni tekutiny. Otravoval jsem KarlaR s kazdou prkotinou, ktera by se mohla nahodit na MZ a na jeji Facebook. Usinal jsem s tim, ze me uz za par mesicu (tejdnu) ceka filmovy zazitek meho zivota. Slovaci meli premieru v predstihu a ja sem nase bratia zacal nenavidet. Svine jedny. Nasledne prisla vanocni premiera La La Landu v nasi domovine a ja prave zjistil, ze budu muset byt v praci 13 dni v kus 12-16 hodin denne. Zvysil jsem spotrebu (ne)povolenych podpurnych latek na dvojnasobek a nejak prezil ty nadsene komentare, ktere se zacali objevovat vsude okolo. KarelR me taky tenkrat taky nasral. Konecne nekdy druhy tyden v lednu jsem se dostal do kina a prvni dojmy byly znacne - jak to rict - nevim, nechce se mi ted minutu premyslet o vhodnem slovicku. Clovek, kterej by toho mel v zivote vic nacteneho, by na to prisel okamzite. Ten film me zakonite zklamal, ale je to stejne pecka. Reziser Damien se spis nez klasickymy hollywoodskymi muzikaly nechal inspirovat tou francouzskou vlnou sedesatych let, kterou jsem kvuli tomuhle jednomu filmu taky poctive nakoukaval, a naserviroval nam muzikal, kterej zamiril do nasich Ipodu ne 12, ale 4 pisnickami a ve zbytku nas nicil romanci, ktera citlivejsi (a vnimavejsi) duse mohla nicit hooodne dlouho. Blue Valentine to tak docela nebyl, ale stejne to byla excelentne provedena exkurze do sveta, kterej je nam tak strasne vzdalenej, ale zaroven se do nej (skoro) kazdej dokazeme velmi rychle vcitit. Redakce dobre vi, ze neni zrovna nejlepsi napad, abych psal recenze a vyjadroval se oficialne k premieram novejch filmu, a tak si muzu odpustit obligatni odstavce u hudbe Justina Horowitze, preciznim vytvarnym ztvarneni, fantastickym strihu a x dalsich vecech. Zakoncim to proste jenom tim, ze La La Land nenaplnil moje ocekavani. Vlastne ani nemohl. Dostal jsem vazne neco trochu jinyho, nez co jsem ocekaval, ale to mi nebrani zaradit to mezi TOP 3 minulyho roku po bok Arrivalu a Sing Street. Vetsinu tech oskaru si to zaslouzi. (31.01.2017)