La La Land

Nejslabší z oscarových adeptů na nejlepší film. Hravost a iluze vydřená bez toho, aby vytvořený svět v rámci vlastních pravidel dával smysl. Mám z toho pocit, že vypustit hudební čísla, drželo by to pohromadě lépe, což je u muzikálu dost fuck up (ale zase by tím nevynikla vpravdě fantastická kamera). Pro výborné herce a odvahu uhnout na konci od běžného konceptu to přesto v hodnocení vytlačím nad průměr, přestože jsem xkrát během projekce váhal, že to nedokoukám. (07.03.2017)

Spíše taková hra na muzikál, na můj vkus příliš umělá a za srdce nechytající. Dobrá hudba, ano, zručně zrežírovaná taneční čísla, správně kýčovitá výprava a kouzelná Emma Stone... Jenže nebýt (zaplaťpámbu působivého) finále, nezbavil bych se za celé dvě hodiny pocitu, že se tady někdo pouze efektně předvádí, plní si sen natočit něco, co bude vypadat jako to, co už se netočí, a tak nějak při tom zapomíná na diváka. (17.01.2017)

Po Neon Demon a The Nice Guys tretia tohtoročná óda na L.A. Rok 2016 nemohol skončiť príznačnejšie ako filmom o posadnutí nostalgiou a snahe žiť v zidealizovanej minulosti. Pozerá sa na to skvelo, piesne sú chytľavé, kulisy krásne farebné, občas je to aj vtipné (I Ran!), ale nesie si to so sebou klasické vady muzikálov ako riedky dej a prepálenú stopáž. A niekedy zlý lip sync. (01.01.2017)

Bublinkavo farebne čvachotavé, synchronizované, zamilované, aj emočne vcelku dojímavé. Teda také, akým by mal muzikál byť. Až teda na pár výhrad. Či vlastne jednu, ale nadväzujúcu. Takú všeobecne protikapitalistickú. Neustále zdôrazňovanie prešľapávania si individuálnej cesty k úspechu v konaní hrdinov pripomína skôr filmy typu Oni žijú! (r. John Carpenter), kde boli slovné rady nabádajúce k takémuto správaniu podrobené ostrej kritike (ambiciózne reči tam viedli zmutované pizdy a navoňaní idioti z inej planetárnej dimenzie, kurviacej prirodzenosť na Zemi). Tu sa také nerieši, tu sa na kariére tvrdo pracuje. Berie sa každý štek, každý konkurz. A aby bolo na žrádlo a byt - tvrdo sa fachá. Sympatické je to potiaľ, pokiaľ sa ústredná dvojica borí s prerazením nahor. No potom nasleduje veľká, no nie až tak brutálne dojímavá pointa (pozor: nasleduje spoiler!): je možné dosiahnuť svoj sen, lenže ten je nezlučiteľný s veľkou láskou. Alebo inak: úspešnej kariére musíme vždy niečo veľké obetovať - v tomto prípade výnimočný vzťah. (04.01.2017)

Příliš málo muzikál či naopak až příliš muzikál. Těžko říci. V první třetině jde ještě o regulérní muzikál, kde jedno skvěle zrežírované hudební číslo na jeden záběr střídá druhé. Jenže pak se zpěv vytrácí a zůstává zaláskovaný (a vizuálně kochavě nádherný) hold technicolorové éře Hollywoodu a klasickému jazzu. Sice stále v podobě hudebního/tanečního filmu, ale nikoli muzikálu v pravém smyslu. Nebo naopak je tu písní přespříliš a úvodní třetina se měla rovněž obejít bez nich jako většina zbylé stopáže. Rozhodně to však mělo být o patnáct či dvacet minut kratší. Trn z paty tomu ovšem vytrhává hořkosladké "vždycky budeme mít malovanou Paříž" finále. Tam bych tomu odpustil první poslední. (04.01.2017)