Labyrint: Zkoušky ohněm

"Dobrý večer, tady Zlosyn, zánik lidstva, oddělení smrtící izolace nezletilých." Postupem do druhého levelu tvůrci "s citem" pošlapali jedinečnost původního labyrintu, kterých najednou byly hromady a z každé po letech bloudění našlo cestu ven stádo zmatených mladistvých. Já tomu tedy moc nerozumím, což se dá lehce vysvětlit tím, že tento snímek nemá obvyklé zbytečnosti, jakými jsou začátek a konec. Budu si tedy muset na vyvrcholení nějaký ten rok počkat, ale troufnu si tipnout, že Zlosyn vyhraje kontumačně, hrdinové se dobrovolně zavěsí na háky a Země odletí do jiné galaxie. Nebo to bude jinak? A není mi to jedno? (08.08.2016)

Moc jsem nepochopila zásadní věc ... k čemu byl vlastně ten labyrint, když jsou ta děcka pro lidstvo tak důležitá? Proč je tam nechali chcípat? U dvojky došel dech a inspirace, takže bylo nutné vymyslet honem rychle nějakou zápletku? Snažila jsem se, a to vážně moc, chápat souvislosti nebo spíš jsem je hledala. Ale pokud si zřejmě nepřečtu knihu, tak mám smůlu. Tam ty smysluplné nitky zřejmě budou, nitky, které filmaři prostě opomněli zdůraznit, aby každý všechno pochopil, i takový jako já. Pokud bych pominula labyrint jako důležitou část děje, tak jsem se docela bavila. Děj je rychlý, adrenalinový a zombíci řádně hladoví. (14.04.2020)

V The Scorch Trials sa uteká z opevnenej citadely púšťou, čelí sa hordám hrdlorezov v podobe zombies aj obrím búrkam, aby sa potom rozhodlo, že sa do citadely zamieri naspäť. Znie to ako Šialený Max: Zbesilá cesta, je to ale nekonečná nuda, čo len mechanicky strieda úteky pred nemŕtvymi hajzlami s uplakaným dialógovým smutnením našich vyvolených. Svoje momenty to má, napríklad pri bizarnej postapokalyptickej rave party alebo niekoľkých dynamicky nasnímaných bitkách, všetko ale vo finále udusí stupidita generického scenára, ktorého niekto ukradol z pľacu Hunger Games. The Scorch Trials sú 131 minútové sklamanie. (02.09.2022)

Středa, první podzimní den. CineStar na Černém mostu, sál číslo osm. Dva fleky jako kráva na plátnu, dvě krávy za mnou. Zima jako dobytek, jeden dobytek i za mnou vedle těch krav. "Jsem v kině, mami, přijdu po desátý" říká dobytek do telefonu v půlce filmu, zatímco dvě krávy už tou dobou mají probrány novinky v péči o beďary, o kosmetice, účesech a už taky díky nim vím, že Michal je debil a Honza zase děsně smrdí. Nepomáhá prosba, nepomáhá výhružka, nepomohlo by ani kdyby do sálu vjel bagr a zasypal je. Aby toho na Pepince nebylo málo, film stojí za hovno. Tlupa nezajímavejch puberťáků běhá sem a tam a já do psí díry ani po druhým dílu ještě pořád nevím, proč a co se k sakru na tý naší kouli stalo?!? Narvat do filmu zombíky je pecka, naprosto vynikající, originální a šokující nápad. Proč to ještě nikdo neudělal? No a když skončil ten dvouhodinovej kolotoč lidský imbecility a filmovýho zmaru, rozsvítilo se v sále a já v záplavě smetí po zvířatech, co se do kina choděj akorát nažrat a vyzvracet, našel na zemi lístek, kde bylo napsáno 209 korun. No ty vole tak řekne mně už konečně někdo, na jaký planetě já to vlastně žiju? (24.09.2015)

Druhý Labyrint se malinko vine ve stínu stejnoročního béčkového blockbusteru San Andreas, ovšem Labyrint je na tom o malinko lépe, hlavně díky ucházející inteligenci hlavních postav. Samotný název filmu mě do kina lákal na další famózní jízdu v úplně novém smrtícím bludišti, plných nových nestvůr. Namísto toho tvůrci tohoto pokračování (na přání) připravili podprůměrnou a nekulminující dobrodružnou akci v otevřeném apokalyptickém světě. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (14.09.2015)