Nastala chyba při přehrávání videa.
  • F.W.Colqhoun
    ****

    Zajímavost k autorovi Thomas Vinterberg: Grew up in a Danish hippie community. Na základě recenzí jsem čekal zdrcující pohanění ideje fungování v komunitě a morál v duchu komouši fuj. Parta lidí v jednom, byť velkém domě hlasuje při každodenních schůzích i o soukromých věcech a drhne to; aby také ne. Divák, který vyrostl v harmonickém prostředí funkční středoevropské rodiny, že jich ale je, se může z těch bláhových levičáckých nápadů potrhat smíchy. Kdo ale viděl i Festen, Vinterbergův určijící Dogma 1, kde se možná ještě sardoničtěji propíraly primární společenské struktury, a vezme vážně oba a některé další Vinterbergovy filmy, chápe, že Vinterberg podrobuje kritice setrvale prostě člověka, rozervance, jemuž není nic dost dobré. Společenství, jiné společenství a ze všeho nejméně samota. Jak pěje Dave Gahan: People are people. Z perspektivy filmového diváka dlužno dodat: ještěže tak.(30.4.2017)

  • kaylin
    ***

    Z hereckých výkonů jsem měl velmi dobrý pocit, protože mi přišly přirozené, ale přitom máte celou dobu pocit, že je to silně emotivní, že se docela tlačí na pilou. Nevím, jestli bylo potřeba mít tam celou komunu, jestli by nestačilo méně postav, možná by to bylo i lepší, ale takhle se mohlo předvést více herců. A předvedli se dobře.(3.8.2017)

  • leila22
    ****

    Opäť ďalšia severská chuťovka o trpkých vzťahoch, ktoré nás občas dokážu pekne potrápiť. Pretože ak ide o lásku, čo sa pokladá za normálne a čo už nie? Človek, ktorý miluje, uvažuje iracionálne a zámerne prehliada akékoľvek hranice. Pretože láska ich nemá. Skutočne je však potrebné v mene lásky k druhému stratiť súčasne sám seba? Dáni sú zvláštna kultúra, zbožňujem ich iróniu, ich humor, ich detailnú prácu s emóciami diváka, no zároveň si uvedomujem, že sa pohybujem na miestami veľmi tenkom ľade a že ide o takú tú tajnú, zakázanú lásku. Videné na Art Film Feste 2016.(26.6.2016)

  • Lanark
    ***

    Rodinou oslavu jsem stále neviděl a tak hamba mi. Nicméně už při posledním Vinterbergově "retro" počinu z anglického venkova jsem měl pocit, že Vinterberg zlomil nad lidstvem hůl, čte si na režiserském křesle v pauzách mezi záběry akorát Freuda a přemejšlí jak by ho do děje narouboval. Bohužel jediným výsledem je to, že všechny jeho postavy mluví a jednají stejně, ať to jsou 60 letí zámožní baroni a nebo čtrnáctiletá puberťačka. Je pak těžké nějakým způsobem se s jednotlivými postavami sblížit a začít jim aspoň trochu fandit nebo se je snažit pochopit. Protože čím déle na ně koukáte, tím víc za nimi vidíte jen chaotickým písmem počmárané stránky scénáře.(15.6.2016)

  • Gwaihir
    ***

    Komunitní život sebou nese radosti i starosti, jako každý jiný způsob existence. V tomto případě se však děj nezaměřuje ani tak na jednotlivé vztahy a jejich vývoj v rámci společenství samotného, ale komuna je tu spíše jakýmsi specifickým prostředím, v němž se odehrává trošku nestandardní rodinné drama o nevěře v severském stylu, a jejíž změny se odvíjí hlavně od něj. I tak jde ale o poměrně pozoruhodnou sondu do každodenního bytí lidí, kteří se snaží vše vyřešit společně, rádoby rozumnými rozhodnutími. 65 %(11.6.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace