Komuna

Nový Vinterberg není tak šokující a burcující k zamyšlení jako v Honu nebo v Rodinné oslavě. Na pozadí příběhu "starších květinových dětí" a jejich překonávání úskalí společného života pod jednou střechou přináší vlastně banální epizodu "opustil jí kvůli mladší". Ztvárnění nelehkých a nečernobílých vztahů ho řadí spolu s hereckým výkonem Dyrholmové k lepšímu průměru. Viděno v rámci Nordfestu v Evaldu. (18.11.2016)

Komunitní život sebou nese radosti i starosti, jako každý jiný způsob existence. V tomto případě se však děj nezaměřuje ani tak na jednotlivé vztahy a jejich vývoj v rámci společenství samotného, ale komuna je tu spíše jakýmsi specifickým prostředím, v němž se odehrává trošku nestandardní rodinné drama o nevěře v severském stylu, a jejíž změny se odvíjí hlavně od něj. I tak jde ale o poměrně pozoruhodnou sondu do každodenního bytí lidí, kteří se snaží vše vyřešit společně, rádoby rozumnými rozhodnutími. 65 % (11.06.2016)

„Nudím se, Eriku. Něco se musí stát. Ty nezavřeš pusu. Seš milej, ráda se s tebou směju. Ale jako bych to už všechno slyšela.“ - „Aha.“ - „Chci mluvit i s někým jiným. Jinak se zblázním. Tahle fantastická vila se musí zaplnit fantastickýma lidma!“ Jen aby se to Anně nepřejedlo aneb kdo chce kam, pomozme mu tam…Co uděláte, když zdědíte velký dům? Prodáte ho za tučnou sumu? Anebo se tam nastěhujete s partou lidí a pokusíte se žít ve společenství? Zpočátku to vypadá krásně. Zábava, podporování se, budování něčeho nového a velkého. Divák ovšem tuší, že mezi takhle různorodými lidmi to dřív či později začne skřípat. A přestože Komuna kvalitou nedosahuje jiných Vinterbergových filmů, postupně se hlavně v psychologické rovině solidně rozjede, a to i herecky (vládne Dyrholm). Nejlepší jsou společné kuchyňské scény, z nichž většina obstojně graduje (zároveň nabízí i různorodý mix emocí publika). Jen je škoda, že konec vyznívá utopisticky. Přesto na rozdíl od jiných hodnotících neskončím u průměru a přihodím 1* navíc. (10.11.2023)

Nemozem si pomoct ale strasne priemerne - asi ako Za vsechno muze laska a Kdyz se muz vraci domu. Mnesa zdalo ze sa postavy pohybuju v akomsi bludnom kruhu - zacina to pomaly, priserne pomale tempo tomu vladne, city ludia skryvaju, a do toho sa este falosne usmievaju. Dialogy nic moc, fakt sa mi zdali len ako vatovo plane plky, o hovne. Hoci by sa dej odohraval na predmesti helsink, Stokholmu alebo osla, nic by to nezmenilo, nuda, sedivy priemer . 50 % (24.04.2019)

O radikálech vyznávajících volnou lásku na troskách jejich osvícenství. Trine Dyrholm zdařila zachytila vnitřní boj ženy středního věku, která objevila novou svobodu sedmdesátých let, ale zároveň se stala její obětí. Její Anna nedokáže sjednotit své srdce s hlavou. Ulrich Thomsen ztvárnil podrážděného Erika. Jeho milenka je medicína pro jeho zvětralé manželství. Každopádně je to neobvyklý pohled na rodinné drama a na nové limity osobní svobody v sedmdesátkách. (05.12.2020)