Komuna

„Nudím se, Eriku. Něco se musí stát. Ty nezavřeš pusu. Seš milej, ráda se s tebou směju. Ale jako bych to už všechno slyšela.“ - „Aha.“ - „Chci mluvit i s někým jiným. Jinak se zblázním. Tahle fantastická vila se musí zaplnit fantastickýma lidma!“ Jen aby se to Anně nepřejedlo aneb kdo chce kam, pomozme mu tam…Co uděláte, když zdědíte velký dům? Prodáte ho za tučnou sumu? Anebo se tam nastěhujete s partou lidí a pokusíte se žít ve společenství? Zpočátku to vypadá krásně. Zábava, podporování se, budování něčeho nového a velkého. Divák ovšem tuší, že mezi takhle různorodými lidmi to dřív či později začne skřípat. A přestože Komuna kvalitou nedosahuje jiných Vinterbergových filmů, postupně se hlavně v psychologické rovině solidně rozjede, a to i herecky (vládne Dyrholm). Nejlepší jsou společné kuchyňské scény, z nichž většina obstojně graduje (zároveň nabízí i různorodý mix emocí publika). Jen je škoda, že konec vyznívá utopisticky. Přesto na rozdíl od jiných hodnotících neskončím u průměru a přihodím 1* navíc. (10.11.2023)

Opäť ďalšia severská chuťovka o trpkých vzťahoch, ktoré nás občas dokážu pekne potrápiť. Pretože ak ide o lásku, čo sa pokladá za normálne a čo už nie? Človek, ktorý miluje, uvažuje iracionálne a zámerne prehliada akékoľvek hranice. Pretože láska ich nemá. Skutočne je však potrebné v mene lásky k druhému stratiť súčasne sám seba? Dáni sú zvláštna kultúra, zbožňujem ich iróniu, ich humor, ich detailnú prácu s emóciami diváka, no zároveň si uvedomujem, že sa pohybujem na miestami veľmi tenkom ľade a že ide o takú tú tajnú, zakázanú lásku. Videné na Art Film Feste 2016. (26.06.2016)

Komúna na mňa pramálo zapôsobila a ak už áno, tak svojimi wtf-scénami a wtf-komunitou. Celý film ma zaujímalo viac menej iba to, či takéto spoločenstvá ľudí skutočne existujú a či im to dokáže aspoň nejaký čas fungovať, pretože z môjho pohľadu to bol jeden nevydarený experiment - aj myšlienka o bývaní v spoločenstve, aj film samotný. Dve hviezdy za nápad a niektoré vtipno-trpké momenty. (16.09.2016)

Komunitní život sebou nese radosti i starosti, jako každý jiný způsob existence. V tomto případě se však děj nezaměřuje ani tak na jednotlivé vztahy a jejich vývoj v rámci společenství samotného, ale komuna je tu spíše jakýmsi specifickým prostředím, v němž se odehrává trošku nestandardní rodinné drama o nevěře v severském stylu, a jejíž změny se odvíjí hlavně od něj. I tak jde ale o poměrně pozoruhodnou sondu do každodenního bytí lidí, kteří se snaží vše vyřešit společně, rádoby rozumnými rozhodnutími. 65 % (11.06.2016)

Co zbylo se slibného námětu společného soužití volnomyšlenkářské skupiny, ve které všichni zažili šedesátá léta v nejlepším věku? Jakýsi bludný kruh, ve kterém se míchají (ne)naplněné potřeby se skrývanými city a falešným úsměvem. Ano, základní dějová linie je řešení neřešitelného. Ona, On a Ona o dvacet let mladší. Vše ostatní, námětově možná mnohem zajímavější, se zde děje velmi nahodile a zpovzdálí na sebe jen zoufale upozorňuje. Skvěle zrežírovaná, nicméně pro mě nepříliš záživná romance, jež se mohla odehrávat prakticky kdekoli. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (28.03.2017)