Tokio ghoul - √A

Tak trošku na vyvážení a vysvětlení... Proč se mi líbí Tokyo Ghoul : 1) akce - lidé jsou různí, nálady jsou různé zkrátka pro každý styl a žánr se najde divák i správná nálada. A tak i já mám občas momenty, kdy si chci pustit něco u čeho nebudu muset přemýšlet a kde se to v jednom kuse rube do krve a když mají souboje i pro mě hezký vizuál... Zkrátka já v tomhle díle opravdu nehledám smysl života, vesmíru a vůbec, prostě si chci jenom v klidu sednout a koukat se kdo si to s kým rozdá... Jistě mohl bych koukat třeba na wrestling, nebo si pustit Smrtonostnou Past, ale prvně jmenované mě nebaví díky nasvaleným aktérům (kulturisty a vůbec polonahé chlapy nemusím a ženský wrestling - baba s bicepsem větším, než mám já stehno, mě nevzruší, ale vyděsí...) a faktu, že vím, že to jenom hrají a to druhé už jsem viděl tolikrát, že to znám skoro zpaměti... 2) temná atmosféra - nejsem fanda hororů a tak najít něco co mě nebude vysloveně děsit, ale zároveň to bude mít temný příběh je pro mě dost složitá záležitost. Jinak chápu, že člověk co viděl některé hororové unikáty může považovat toto dílko za slabé a bez atmosféry, ale pro mě to atmosféru má i když na 5* by nebyla. 3) charaktery - jistě většina je plochá jak prkno a musím přiznat, že v první sérii jsem měl sto chutí Kanekiho za jeho pacifismus profackovat a když se začal ještě litovat, tak jsem ho musel na jednom fóru, kde ho opěvovali označit za "kočičku" (i když pan prezident Zeman to anglické slovo překládá jinak), na druhou stranu o to víc jsem si mohl oblíbit některé vedlejší charaktery, které zkrátka takové "pič.." pardon "kočičky" nebyly. A tak jsem si hodně oblíbil pana vyšetřovatele Kurea, který byl vážně hodně zajímavá osůbka a z ghůlů nejvíc "Gourmeta" už jen proto s jakým zápalem chtěl Kanekiho sežrat. Jistě, mám asi zvláštní výběr oblíbenců, ale od doby co jsem potkal charaktery jako je Hisoka, nebo Zaraki Kenpachi je můj vkus o něco bohatší a tak mám rád i takové osobnosti, které jsou silně za hranicí normálu. V tomto ohledu je ještě nutno dodat, že počet takovýchto šílenců v druhé sérii mnohonásobně vzrostl a tak pokud chce někdo jako já sledovat psychopaty rubat se navzájem, tak prostě vrní blahem... 4) zvraty - Pravda on ten děj moc neutíká, on se spíš plazí a o některých jeho aspektech a především logice nemá smysl uvažovat, protože se tím vystavuji riziku, že bych mohl dostat záchvaty smíchu, ale jsou chvíle kdy to dokáže překvapit. Vypůjčím si větu kolegy z diskuse a zeptám se, kdo, kromě čtenářů mangy čekal, že "Geralt odejde k záporákům"? Závěr: Tohle opravdu není filozofické dílo, ale čirá rubačka mezi partou totálních šílenců v docela pěkném kabátku s temnou atmosférou a toto spojení může plně korespondovat s chutěmi velkého množství nenáročných diváků, nebo i nadprůměrně uspokojovat náladu na prostoduchou oddechovou zábavu u náročného diváka. Když se k tomu přidá fakt, že spousta lidí (a já mezi nimi) hodnotí filmy nejen podle jejich hodnot a kvalit, ale podle intenzity dojmu, jaký na ně daný materiál má, tak vzhledem k akčnosti a temnému aspektu děje může být dojem opravdu silný a pak tedy i udělené hodnocení pro někoho jiného přepálené v poměru k tomu, jakou kvalitu dané dílo má... Bohužel poslední díl a jeho zpracování ve mě podstatnou dávku nadšení a nadhledu totálně zabil a musím říct, že takhle špatný konec jsem už dlouho neviděl. Jistě nečekal jsem nějaké hluboké myšlenky ale alespoň nějakou pointu, nebo alespoň konfrontaci názorů to asi přinést mohlo... (30.01.2015) (méně) (více)