O-bi, O-ba - Zánik civilizace

Stuhr a Jandová, dva nejlepší polští herci té doby se dali uhovořit na pokus o postapo, asi dostali dobře zaplaceno. Jinak si neumím vysvětlit, proč mrhali svými talenty v tomto nepovedeném filmu. Průhledná alegorie mezi vysíláním o neexistenci Archy, tajuplným zdůrazňováním její existence a tehdejšími stranickými postuláty je zřejmě jediným malinkým plusem. Naprosto odfláknutý vizuál, na kterých mnohdy filmy tohoto typu stojí, nulová myšlenka, přemrštěná hudba, která by se více hodila k filmu o křižáckých taženích a režie rozbředlá podobně jako závěrečný sníh. (04.10.2020)

Kdybych měl vybrat několik režisérů, které bych vnímal v rámci sci-fi žánru jako zásadní, protože do něj přispěli buď opakovaně nebo s něčím osobitým i nadčasovým, Piotr Szulkin by se mezi nimi mohl spolehlivě ocitnout. Přeci jenom v letech 1979–1986 natočil hned 4 postapokalyptické sci-fi s ojedinělým stylem a atmosférou, z čehož minimálně Válka světů – příští století mi přinesla silný zážitek, i ty další dva filmy mi připadaly zdařilé, originální a hodné pozornosti. Jenže i mistr tesař se ve svém oboru někdy utne a mnou právě viděný, poslední zbývající snímek ze Szulkinovy postapo série na mě přesně jako takové utnutí zapůsobilo. Zápletka obsahující podobenství o přeživších lidech, kteří kdesi v podzemní továrně čekají na záchranu v podobě příletu (patrně neexistující) Archy, mě sice na chvíli zaujala, ale v samotném provedení ve víru nekonečných bizardností a bláznivých postav uprostřed klaustrofobického prostředí ke mě potenciální přesah příliš nedokázal proniknout. Zatímco nasledující Szulkinův film Ga, Ga – Sláva hrdinům měl v sobě zároveň pro mě podmanivou nadsázku a fungoval v něm absurdní humor, zde to vypadá, že se všechny ty bláznivé výjevy berou úplně vážně a občas to spadá až do odporné nechutnosti (naturalistické vracení před kamerou a pod.). Sice tu nechybí hutnější temná atmosféra, ale moc mě nevzala, pokud byla téměř celou dobu úplně stejná a negradovala. Ani oblíbený Jerzy Stuhr mě tady moc nedokázal zaujmout, ani k jeho postavě bloudícího chlápka jsem si jaksi nic nenašel. Celou tu bizardnost zachránila až poměrně slušná poslední třetina, kde děj se konečně někam posunul a nabídl i pár silných obrazů (mj. ten se slepě veřícími lidi na útěku za Archou uprostřed stoupající mlhy) a dost působivý „nadpozemský“ závěr, žel vzhledem k mým celkovým dojmům víc než lepší 2 hvězdičky nedokážu dát. [50%] (27.11.2021)

Nejmrazivější Szulkinův film, jenž nekompromisně vtahuje do podzemního světa, v němž už jde spíše o poslední zbytky lidskosti, kontinuity a jediným, co udržuje poslední pouta z humanitou je víra ve spásu. Szulkin a jeho štáb zde vytváří naprosto sugestivní a úžasně nafilmované obrazy a výjevy, jež daleko předčí to, co v té době vznikalo u nás. Praskající kupole jako memento blížícího se zániku, davy anonymních a čekajících lidí, jež nevědomky požírají poslední vazby na svůj rod a přitom připomínají hrůzné obrazy z koncentračních táborů, symbolický a nadějeplný motiv provazochodkyň... Film překypuje nápady a mrazivou ironií a některé scény jsou až na hranici geniality (muž zavřený v chladničce), navíc je velmi zajímavé sledovat pouť byrokrata, jenž se ze snahy o sebezáchovu a udržení pořádku setkává s různými postoji k nejisté spáse a nakonec z letargie procitne v ideu být sám spasitelem. Zde mi však opět přišlo, že Szulkin spíše mapuje a načrtává a nenechá témata pořádně rozvinout, postavit na nich pořádnou narativní strukuturu, i proto mi film přišel jako jakýsi velmi zajímavý filosofický traktát, jenž však nedokáže zcela naplňovat očekávání a potřeby filmového diváka. (30.09.2012)

Piotr Szulkin je specialistou na sci-fi v polském pojetí a pro své projekty dokázal získat i známé herce jako Jerzyho Stuhra či Krystynu Jandovou. Nejde o žádnou akční podívanou; děj se odehrává v čase po apokalyptické jaderné válce, jež vyhladila prakticky celé lidstvo; v temném ovzduší podzemního betonového bunkru, v němž živořící zástupy umírají v beznadějné šedi a v jejichž hrdlech mizí knihy a další pozůstatky starého světa, prodírá se mezi deformovanými charaktery a masou manipulovanou falešnou vírou v přílet spásné Archy jediný muž, který se snaží z bezvýchodné situace najít cestu. Děsivá vize budoucnosti, která oproti československým – vždy spíše komediálním – pokusům o žánr sci-fi neskrývá seriózní ambice, dokáže strhnout, avšak silnější sdělení nedovede zcela přenést, když závěr je až příliš interpretačně bohatý a přeci jenom – divák po jistém vyjasnění jinak zamlženého příběhu určitě trochu toužil. (16.01.2012)

Zřejmě pod vlivem Sexmise jsem předpokládal, že to bude spíše komediální záležitost. Možná i díky tomuto omylu na mě film zapůsobil silněji, než kdybych přesně věděl, co od něj čekat. Neřekl bych, že je to nějak extrémně depresivní film, nicméně optimismus a radost ze života z něj zrovna neprýští. Je tu pár zajímavých nápadů ohledně fungování zbytku lidstva v postapokalyptickém světě a pozornost je upřena zejména na to, jak se hlavní hrdina srovnává se stupňujícím se rozkladem a šílenstvím svého okolí. V podstatě tu není žádná nosná příběhová linka, což ale vůbec nevadí, spíš naopak. Film vám ani necpe žádné konkrétní poselství či myšlenku. Zato nabízí zajímavou vizuální stránku a atmosféru (ani už nevím přesně proč, ale v některých místech mi to nějak asociovalo Scottova Blade Runnera). (19.04.2018)