Przypadek
Náhoda
Blind Chance
Blind Chance
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (více)Obsahy(1)
Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Hoci scenár sa snaží byť psychologickým, hlavnou postavou nie je Witek, ale osud Problémom Przypadku je, že bol natočený v období medzi Kieslowskeho politizovaním a sústredením sa na osud človeka pre človeka, nie pre režim. Je veľmi zložité pokúšať sa skombinovať tieto dva faktory. Väčšina filmu sa venuje vyložene politickému pozadiu a rieši jeho vplyv na jednotlivca, preto by mal záver podčiarkovať tento motív a nie klesať k deus ex machine v podobe výbuchu lietadla. Zo začiatku sa kamera veľmi zaujímavo pohráva menením reality prvej osoby do tretej v jednom zábere, čo navodzuje skvelú, subjektívnu atmosféru, no neskôr od toho upúšťa a zostáva pri technike ručnej kamery v exteriéroch a statickej v interiéroch. Často používa švenky, zoznamuje s prostredím a vyhýba sa rušivej strihovej skladbe. Šedé prostredia socialistického Poľska zvýrazňujú celkovú atmosféru v krajine, vynášajú vnútorný svet na povrch. Przypadek zachycuje morálny nepokoj 70. – 80. rokov. Kladie filozofické otázky, núti diváka zamyslieť sa. Teda, pokúša sa donútiť. Azda s menšou prímesou nezáživnosti, siahodlhých dialógov (ktoré vôbec nie sú podstatné pre dej, len pre politizovanie vtedajšej doby) a slovných duchov minulosti by sa to darilo väčšmi. Najväčším problémom filmu je, že sa toho v ňom deje priveľa, no mnoho situácií nie je priamo ukázaných, len spomenutých. Divák sa tak môže veľmi ľahko stratiť v dejovej línii. (Pri trojnásobnom motíve vlaku nemožno nespomenúť Jaca von Dormaela - Mr. Nobody - ktorý by zrejme darmo popieral inšpiráciu Przypadkom, aj keď atmosféricky a výtvarne smeruje do úplne iných končín.) ()
Witkovi telefonuje těsně před smrtí otec, aby mu sdělil: Nemusíš nic. Mladý medik tomu nerozumí a nerozumí tomu ani divák, než (jen ten druhý) zjistí, že Witkovi byly dány tři životy, o jeden více než Veronice. Jejich podobu určuje náhoda - cosi, čemu Krzysztof Kieślowski jistě nevěří, ale co je s ohledem na 'úmrtí otce' a daru, k němuž dojde předtím, vlastně možné. Kromě podnětného zpracování tématu o nevyzpytatelnosti života a leckdy paradoxních následků náhody a rozhodnutí nabízí Kieślowski sugestivní a filmařsky bezchybnou náladu šedého, ukouřeného a upoceného Polska raných osmdesátých let, světa, kde jsou bobry hustší než síť konfidentů státní bezpečnosti. Ponaučení? Chodit na vlak včas. A jestli něco divák od polského filmu z roku 1981, jsou to odkazy na Woodyho Allena: Nemusíš nic. Proč ti to všechno povídám? / Protože jsem ti vyprávěla o filmu 'Manhattan'. ()
Tykwer ve své Lole určitě čerpal z tohoto snímku, který říká: je to všechno náhoda. Stačí zmeškat vlak a váš život se může změnit. ()
Originálny nápad, z ktorého zrejme ťažil aj film Srdcová sedma (1998). Žiaľ, ja nemám rád politické filmy a v tomto filme hraje politika/ideológia významnú rolu. Hlavný hrdina v troch príbehoch buď vstúpi do strany, alebo sa pridá k disidentom, alebo je nestranný, čiže vyhýba sa obom stranám. Príbehy sú ale príliš jednoduché, vyrozprávané nezáživným a chladným štýlom. A nesympatický hlavný hrdina dojem celkového chladu a bezemočnosti ešte umocňuje. Film si takto nevzrušivo plynie skoro celý čas, vedú sa v ňom dlhé reči o ničom. Ešte k tomu ten tuctový, dookola sa opakujúci jediný hudobný motív. ()
Nepochybně velice dobrý a hodnotný film, jen si myslím, že řekne více lidem co v té době žili, pro mě je to tak trochu nepředstavitelné. Ten konec s tím letadlem to byla teda síla. ()
Poměrně těžký film k hodnocení. Už jen po řemeslné stránce, kdy se ze začátku dlouho zdá, že Kieslowski vůbec neukočíruje filmovou řeč tak, aby se z ní začal srozumitelně skládat příběh, nebo kdy využívá trochu komické pseudo-existenciální odvozeniny ze západních módiček, typu laciného sexu nebo náhlé smrti v závěru filmu. Do Wajdovy osobytosti a preciznosti to má hodně daleko. Scénáři se také v jednotlivých kapitolách nedaří odhalovat hlubší souvislosti jednotlivých variant Witkova života, zůstává dost přibližný, nechtěně náznakový. Přesto, že své myšlenky lenivě nedotahuje, se mi film dost líbil. Jeho téma a (asi typicky polská) odvaha, s jakou se do něj pouští, je parádní. Mapuje dost kriticky možnosti života v socialistickém bloku s různými úskalími, které v sobě mají. A i když je Náhoda vázaná na specifické historické souvislosti, funguje v tomto dost nadčasově. ()
Krzystof Kieslowski... k němu nemám co dodat. Evropský film... k němu nemám co dodat. A s těmi náhodami: častokrát jsem si říkala, jak by se můj život odvíjel, když by se v tu jednu jedinou chvíli událo úplně něco jinýho, s jinými lidmi, jinou náladou.. ()
celé je to malinko rozvleklé, někdy jsou dialogy trochu moc dlouhé..ale to mi přijde jenom jako člověku neznalému tehdejších polských poměrů. Jinak je to podle mě dokonalé dílo - za čistých 5* ()
3 sprinty, 3 osudy...1 vlak a 1 Bogusllaw Linda...a hledačka s Čuškou na podlaze...co víc dodat? ()
Mnohem lepší než Lola běží o život, která se filmem inspirovala. Právě proto, že je tu přesah: do politiky, života, náboženství. Skvělý film. 3x život a pokaždé jinak. ()
Kieslowski nenatočil žiadny slabý film, ale tento na mňa zapôsobil najviac. Ani neviem prečo. Veď život v komunistickom Poľsku by mi nemal byť blízky, aj hlavne vekom(som "pozdnejšie Husákové dieťa") no podľa mňa sa dá tento príbeh aplikovať do hocijakého prostredia, pretože je univerzálny a v náhodu či osud sa veriť dá. Koľko vecí predsa môžeme urobiť inak, no žiaľ ich tak nespravíme. A tiež je ťažké posúdiť, ktorá osudová línia bola pre hlavného hrdinu správna či dobrá. Keď už nič inšie neutkvie v mysli diváka po vzhliadnutí Náhody,tak už možno navždy ten čudný pocit po zmeškaní (nielen) nejakého dopravného spojenia... ()
s odstupem času mi ten konec přeci jenom dává smysl, kieslowski se opět vytáhl ()
Kápnul jsem na to náhodou, ale vůbec toho nelituji. Tři alternativy, jak bude vypadat další život Witolda Dlugosze závisí na tom, jestli chytí ujíždějící vlak nebo ne. Nevěřím, že by podobný film mohl v té době vzniknout u nás. Závěr sice trochu připomíná 'Nezvratný osud', ale je to velmi zajímavý a hodnotný film. ()
"Nemusíš se stydět, každý má strach. Prosím tě jenom, abys byl..." ()
Osud neexistuje, sú len náhody, ktoré nedokážeme vedome ovplyvniť. Jak by vyzeral náš život, keby sme v rozhodujúcom momente „nestihli vlak“? Je možné, že by si pracoval a žil niekde úplne inde, poznal iných ľudí ako doteraz, mal iné dievča, iné postavenie, mal úplne iný život. Všetko by mohlo byť sto krát iné, len jedno by ostalo možno rovnaké. Ty sám. ()
První polovina je místy výrazně nezáživná, přesto film hodnotím vysoko za jeho myšlenku, zpracování a ztvárnění hlavní role. Je neuvěřitelné, jak velkou a zásadní roli v našich životech náhoda (aneb souhra neovlivnitelných okolností) hraje. Máme sice nějaký svůj charakter, vlastnosti a dovednosti, ale do jaké míry ovlivníme to jak a kde skončíme? Do jaké míry si my volíme cíle a do jaké si cíle volí nás? Tváříme se že máme věci pod kontrolou, ale svět máni hází od jedné nezvratné situace ke druhé. Osudy druhých můžeme ovlivnit snáz než ten vlastní. Jednou větou. V tom lidském hemžení jsme nicotní, ale v našich očích nic většího než naše životy není. Před Kieslowskim smekám za jistotu nad výběrem situace, na které svoji esej ilustroval. ()
Topořící úvod :D Takový to, když se vám přehraje před smrtí život před očima (v parádní střídavý POV formě), aby se k těmhle vizím vztahovaly a odkazovaly následující tři paralelní životy hlavní postavy, rozdělené drobnou náhodou (aka Lola běží o život). Netematizuje náhodu zrovna každým coulem, každá varianta trojděje je v začátku protkána náhodnými událostmi, které můžeme porovnávat s ostatními životy, ale potom se náhoda postupně bohužel, až na pár připomínek, ztrácí a nakonec ji Krzysztof úplně popře nevyhnutelnou osudovou událostí. Čekal jsem víc náhody :( ()
Snáď si nemyslíte, že by Krzysztof v tomto prípade spravil výnimku a poriadne vás nevytrieskal svojim dobrodružstvom poznania. Veru nie, vážení, a bude vás tou otázkou mordovať stále a naliehavo, než konečne zmúdriete. Tá otázka sa pýta, koho viniť za to, že mu o pár milimetrov ušiel vlak. Už viete? Nie? Tak Náhodou ešte raz, a pekne od začiatku. ()
Kieslowski diváku jako vždy nakládá celý vagon myšlenek, který hnedtak nepřerovná. Život každého z nás je sice určován mnoha a mnoha faktory, ale určitě jsou jisté "bifurkační body", v nichž se linie láme a vydává jedním(,) nebo druhým směrem. Je pak možné, aby se tyto různoběžky někde protly? Velmi hluboké téma zpracované tradičním Kieslowského stylem, v hlavní roli dobře zahrál Sekal. Kieslowski byl zkrátka mistr a za to, oč se svými filmy snažil, má můj neskonalý obdiv. ()
Tak to byl celkem zvláštní polský film z období tzv. morálního neklidu, vyobrazující zvláštní atmosféru 70. let v Polsku s menší zastávkou v našich končinách, které ve filmu působí mnohem zanedbaněji než tehdejší Polsko. Příběh je o jistém Witekovi, studentovi medicíny, jehož život se odvíjí podle různých scénářů v závislosti na tom, zda stihne nebo nestihne na nádraží na peróně dohnat vlak z Lodže do Varšavy. Začátek je poněkud zvláštní a celá tato zvláštnost, pro některé hloubka, prostupuje celým filmem. Nejprve sedí v letadle a křičí "Ne!" Dále je zde krvácející osoba, kterou vezou nemocniční chodbou. V dětství se Witek naučil psát (nečekaně), na střední škole randí s Czuszkou, na vysoké zase s Olgou. S ženskými problém tedy neměl. Jednoho dne umírá jeho otec a po telefonu mu akorát sdělí, že "už nic nemusí dělat". Po tomto hovoru spěchá na nádraží v Lodži, aby stihl pohřeb svého otce a zde dojde k jakémusi rozštěpení jeho příběhu. V prvním scénáři při běhu porazí chlápka s pivem a vlak stihne. Ve vlaku potká starého komunistu Wernera a také je zde pár chlápků s týpkem, kterému nabízí útěk, který on ovšem odmítne. S Wernerem se baví o komunismu, o mučení a bití při výsleších v 50. letech a také o tom, zda ta idea má smysl. Stane se komunistou, přeruší svá studia medicíny a setká se se starou dobrou Czuszkou a hned si zapíchají, což je zde krásně vyobrazeno (dalo se pohonit). Pak se na oko zapojuje do ilegálního odbojového hnutí, které tiskne zakázané knihy a časopisy. Povede se mu dostat do nemocnice, kde tato skupina vězní několik doktorů a má své "požadavky". Ve chvíli nepozornosti je propustí, pomůže jim utéct, ale sám se vrátí zpátky , aby to tam ti anarchisti nezapálili. Za odměnu může jet na speciální misi do Francie. Witek se prochází s Czuszkou, když v tom u nich zastaví policisté a ji zatknou, zatímco jeho jako komunistu propustí. Czuszka je propuštěna a Witek s ní chce navázat opět vztah a přidat se k anarchistům, ale je celkem dost nepříjemně odpálkován. A na letišti je mu jeho mise do Francie zrušena. Ve druhém scénáři Witek při spěchu na vlak srazí týpka s pivem a rozleje mu hrnek, zatímco zdrhá za vlakem, který nedožene a navíc se porve s výpravčími. Končí za to na 30 dní ve vězení a musí vykonávat veřejně prospěšné práce. Setká se s jednou ženskou, které banda týpků pravidelně plení dům, to jsem nechápal. Také se potká s kamarádem z dětství Danielem a jeho celkem jedlou sestrou spisovatelkou Werou. Stane se z něj silně věřící katolík - nechá se pokřtít a symbol Ježíše na kříži se pro něj stává velice důležitým. Chce získat pas aby se mohl vydat do Francie, ale úřady jeho žádost zamítnou, protože je to antikomunista. Může jej však získat, pokud se napojí na odbojové kontakty ve Francii. Doma se pak baví s Werou a vypadá to na další sex, ale zvoní mu telefon a je povolán do stejné centrály odporu - k anarchistům, ve které byl v první variantě, avšak je to tu vypleněno a zůstává jediný člověk, který pochybuje o jeho loajalitě. No a pak je tu třetí scénář. V tom opět Witek spěchá na vlak, a srazí chlápka s pivem, tentokrát se mu však omluví a vlak stejně nechytne. Na nástupišti spatří svou další lásku Olgu a za chvíli už spolu píchají u něj na podlaze - jo, dalo se opět dobře pohonit. Witek se tentokrát rozhodne pokračovat ve svém studiu lékařství a po dokončení školy chce učit na fakultě a pracovat v nemocnici. Witek s Olgou čekají dítě a tak se vezmou. Witek se tentokrát nepřidá ke komunistické straně ani naoko. Členům strany se sice žije lépe, ale je to velké svinstvo, co dělají. Na fakultě koluje petice za děkanova syna, který je obviněn ze šíření zakázané literatury. Witek však petici nepodepíše - je zodpovědný lékař. Dostane od děkana příležitost zúčastnit se místo něj zahraniční stáže v Libyi, kterou přijme. Při odjezdu vlaku směrem na letiště se od Olgy z nástupiště dozvídá, že čeká jejich druhé dítě. Na letišti jsou lidé, kteří se vyskytovali v prvních dvou scénářích. Witek si sedne do letadla, ale to vybuchne hned poté, co vzlétne...No, bylo to místy dost náročné na udržení pozornosti, těch složitých hovorů a symbolických významů tam bylo na můj vkus a příliš a ty seksuální scény si mohli odpustit. A také mě zaujal nepoměr jednotlivých scénářů - první zabral skoro polovinu filmu, a další dva se musely podělit o tu druhou půlku. () (méně) (více)