Co žere Gilberta Grapea

Působivý snímek, který ukázal, jakou hvězdu bude mít stříbrné plátno v Leonardu DiCapriovi. Jeho ztvárnění retardovaného Arnieho je dechberoucí a nominace na Oscara zasloužená. Johnny Depp vedle něj herecky vypadá jako mladší bratr a ne naopak, ale je to dáno jednotlivými postavami, nechci tím tedy říci, že by byl Depp horší herec. (08.05.2009)

Co zere Wacoslava1? hromada nadhodnocenych filmu na CSFD jako je tento proste dalsi hrozne uslzeny a realny americky drama jenom ten Leopardo Di Kardio v roli retarda predvadi mnohem presvedcivejsi vykon nez v tech mrdkarskych rolich co hral po tom ale to nestaci uplne blbej a nechapu za co uznavanej film (19.05.2012)

Lasse Hallström je můj oblíbený režisér, jež točí vesměs feel good pecky. Grape mě ale vůbec nezaujal tématicky a bohužel jsem se nudil. Podobně jako Pravidla moštárny je to tak melancholicky natočeno a plně chápu, že v určitých kruzích to je kultovka. Nejošklivější role Dicapria je pochopitelně skvěle zahraná, ale moc se na to nechci znovu dívat..možná za pár let. (28.02.2020)

"Amy, where is Arnie?" Hořkosladké drama s hlavním tématem v upevňování rodinného ducha a navíc přesně podle mého gusta. Navíc s famózním obsazením, kterému vévodí introvertně naladěný Depp a naprosto dokonalý DiCaprio, kterému jeho Arnieho nepřestane věřit ani na vteřinu. Shodou náhod se v prvním velkém Hallströmově filmu sešli tři mistři menších rolí - v té době poměrně známá Mary Steenburgen, civilní, avšak osudová dívka Juliette Lewis a vyhlášený hollywoodský přihrávač John C. Reilly. I oni přispěli k neopakovatelné atmosféře totálního maloměstského zapadákova, ze kterého je to všude daleko a kde nejdiskutovanější událostí je pokus o zdolání vodní věže. Hallströmův ideální rozjezd k prvotřídní hollywoodské kariéře. (30.03.2007)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)