Co žere Gilberta Grapea

Co žere Gilberta Grapea je film co staví hlavně na výkonu herců a je to jenom dobře, protože jak Johnny Depp, Juliett Lewis, tak hlavně Leonardo DiCaprio jsou bezkonkutenční a předváděj neuvěřitelný výkony, takže jestli sem někde psal, že nějaká role byla DiCapriovou životní, či nejlepší, tak to sem ještě neviděl tohle, takže to se škrtá, protože jestli dostal Hoffman za rain mana oscara, tak DiCaprio měl dosta hned tři. Nicméně ani film sám o sobě neni rozhodně špatnej, ale bez Deppa, Lewis a DiCparia by byl film jednoznačně poloviční (12.10.2007)

Lasse Hallström je můj oblíbený režisér, jež točí vesměs feel good pecky. Grape mě ale vůbec nezaujal tématicky a bohužel jsem se nudil. Podobně jako Pravidla moštárny je to tak melancholicky natočeno a plně chápu, že v určitých kruzích to je kultovka. Nejošklivější role Dicapria je pochopitelně skvěle zahraná, ale moc se na to nechci znovu dívat..možná za pár let. (28.02.2020)

Na tenhle film jsem narazila v televizi úplně náhodou a začala na něj koukat jen kvůli mému oblíbenci Deppovi. Byla jsem ale velice příjemně překvapená, protože kromě skvělého Deppa tu byl i vynikající DiCaprio a skvělý příběh, který nejprve působí jako, že to bude sranda, ale nakonec se za tou odlehčeností a ironií objeví nefalšovaný smutek. (19.01.2006)

Ke Gilbertovi už zde bylo řečeno mnohé. Přesto jsem si jej vybral za oběť svého jubilejního (stého) komentáře. Důvodem je fakt, že je to u mě vyloženě srdeční záležitost. Tou je sice drtivá většina filmů, kterým jsem udělil pět hvězdiček, jenže tenhle patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Komentář ke Gilbertovi jsem dlouho odkládal - právě pro ten velký počet lidí, kteří už zde k němu něco napsali. Nedávno jsem však pojal fixní ideu, že stý koment by měl být tak trochu speciální. A nejlépe na nějaký speciální film. A tak konečně nadešel čas, abych i já přihodil své polínko do ohně... Co nového však ještě dodat, když většina tak nějak svorně sdílí názor, že Depp je tady velmi dobrý a di Caprio dokonce vynikající? Je to pravda... Juliet Lewis a Gilbertova matka (možná nejtlustší herečka světa, Darlene Cates) už byly taky po zásluze pochváleny. A tak vyzdvihnu dvě persony, o nichž se tady moc nepíše. Jde o Mary Steenburgen (Gilbertova milenka) a Mary Kate Schellhardt (Gilbertova mladší sestra). Obě zahrály famózně, obě jsou fantastické. I tak tu ještě pár herců k pochválení pořád zbývá ... Moje uctivá poklona směřuje samozřejmě též k Lasse Hallströmovi, který to tentokrát opravdu zmákl ... Nyní se konečně dostávám k tomu, abych si vůči některým názorům uživatelů zaoponoval. Mám teď na mysli názory, že film je „trochu nudný“, že se „místy vleče“ a tak podobně. Tak tohle by mě nenapadlo. Kdepak, ten film je přesně takový, jaký má být, jaký být chce. Záleží už jen na míře citlivosti každého, jak Gilberta přijme. Podle mě je to dokonalý film. Řek bych, že za svůj ho vezme hlavně divák citově vyspělý. A tím nutně nemyslím „dospělý“. I když u některých by to raději asi přece jen chtělo pár let počkat s unáhlenými soudy. (Viď, Johnny_D? :-) „Co žere Gilberta Grapa“ je dílo, které jde až na dřeň, a nikdy nesklouzne k lacinosti. Film, u něhož se nebojím použít slovo „krásný“. A to ve všech směrech. [Závěrem ještě malá osobní vzpomínka na rok 1994: Když byl Lindsay Anderson krátce před svou smrtí hostem na LFŠ, zeptali se ho, jaký je nejlepší a nejhorší film, který v poslední době viděl. Jako nejhorší uvedl Čtyři svatby a jeden pohřeb. A nejlepší? Hádejte.] (12.08.2006)

Citlivý, nikoliv však sentimentální film ze života maloměstského mladíka, jenž měl všechno a zároveň nic. Pozoruhodně široká škála působnosti nechává Gilberta bojovat s touhou opustit svou životní "malost", a místy ještě zoufaleji s nutností jeho přítomnosti doma. Retardovaný bratr Ernie a nemohoucí/neuvěřitelně otylá matka versus cestující kráska Becky... málokdy jsem nacházel tolik pochopení pro titulního hrdinu, jemuž osud naházel do cesty několik klacků, jinými mnohdy nepřekročitelných. V kombinaci s naprosto věrohodným prostředím maloměsta, ve kterém "se nikdy nic nestalo a nestane", a kde nedostatek příležitostí dává vzniknout klasicky jalovým stereotypům typu "obchoďáku za městem, do něhož v životě nevkročím", vyniká válka s vlastní hodnotou, případně s vlastními touhami o to silněji a upřímněji - přesto ji nikdo nikomu necpe až před nos. Rovnováha je zde dokonalá. Nenápadné, upřímné a famózně odehrané drama, které strčí do kapsy celou řádku svých žánrových kamarádů. (23.01.2009)