Zádušní oběť

V zádušní oběti je obětí především divák, který je v úvodních minutách chycen na zlatý prut, aby následně byl ponechán na břehu bez možnosti skočit zpět do vody a pozřít toliko důležitý kyslík v H2O. Když budu ignorovat fakt, že se jedná o televizní film, tak se stejně nemohu ubránit tomu, že celá výprava působí až příliš lacině a diváka logicky odrazuje bez návaznosti na kvalitu zápletky. 29 % (02.12.2019)

Příběh filmu je zajímavý, herci mohli hrát trochu lépe, ale celkem to ušlo, akorát ta atmosféra. V průběhu sledování jsem cítil jemné náznaky pokusů o její navození a místy jsem dostával pocit, že tu vidím možnou Českou obdobu Hercula Poirota, či Sherlocka Holmese, ale bohužel se nestalo, z atmosféry starých detektivních filmů mě neustále vytrhávala kamera z ruky, která se k tomuto tématu prostě nehodí, také jak se tu již někdo zmínil mi vybraný soundtrack ke konci trhal uši a celý konec příběhu mi přišel zbrklý. (03.01.2018)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

Jiří Svoboda, takže film na téma samá tragédie, tentokrát se přidal i Vladimír Körner, aby nám v tomto lehce napínavém, leč neoriginálním filmu přiblížili hrůzy válek, nesmyslnost antisemitismu a smrt Boha (spoluscénáristou byl zřejmě Friedrich Nietzsche). 50%, všudypřítomné otravné houslové sólo už ke konci trhalo uši. (09.10.2017)

Kdyby byla tahle televizní náročná záležitost z nelehké doby tak napínavá a plná emocí a zvratů, jak jí líčí obsah z dílny ČT, měla by určitě jiné hodnocení. Milan Knažko v roli vyšetřovatele je fajn, je to milá změna na obrazovce, hlasově hodně připomínal Martina Hubu. Ostatní ale nestojí za nic, a to ani jindy krásná Evička. Bandička Neužil, Jiráček, Hádek a flashbacky s nimi jsou televizní šmírou. (12.05.2017)