Monstrum

Zdařilý film, který bych si dovedl představit sledovat i v kině. Má jasný záměr a cíl, tah na branku, ale není triviální. Herecké výkony jsou spolehlivé a přesvědčivé, nepřehání se melodrama. Film je přímočarý jako hlavní hrdina, který se za všech okolností snaží nahlížet na život věcně a bez sentimentu. Těší mě, že jsem zase jednou viděl Jana Novotného v zajímavé roli, protože jeho styl a charisma jsou mi blízké. (05.06.2023)

Na začátku je sice tak příšerně digitální exploze, že mi cukalo v prstu nad ovladačem, ale udržel jsem ho. Zbytek je typická televizní promarněná šance od průměrného řemeslníka Polesného. Jan Novotný a pár dalších herců se sice snaží, ale co není ve scénáři... Zůstal dojem, že jsem místo filmu o zapomenutém sochaři viděl jen několik běžných milostných trojúhelníků jako z libovolného seriálu. A když vidíte, kvůli čemu produkce filmu nechala na chvíli na Letné znovu postavit kus Stalina, nevíte, zda je to spíš k pláči nebo k smíchu. :-/ (29.05.2017)

Nějaké ty hvězdičky musím dát už jen proto, že jsem se během filmu chtěl (musel?) podívat, jak to s tím památníkem resp. sochařem Švecem bylo "doopravdy". To je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu hodně špatně, když film samotný není schopen to dostatečně atraktivně a věcně podat. Oceňuji taky tu snahu o autenticitu, která se i s televizním rozpočtem poradila a exteriéry jsou koukavé. Herecky jsem ovšem moc spokojený nebyl. Ne že by mě vadil Čtvrtníček, ani Jan Novotný nechyboval, ale ostatní mě nezaujali, dokonce spíše vadili... (29.05.2017)

Viděl jsem už tolik mizerných českých filmů, že i přes spoustu oprávněných kritik (ale místy i kritik pro kritiku) považuji tento film za lehce nadprůměrný. Co mi snad vadilo (rozhodně to nebyly herecké výkony, Jan Novotný dokonce velmi dobrý, dramaturgie trochu pokulhává, ale přece jen jakž takž) bylo používání součaného jazykového úzu - přitom se to snadno dalo ohlídat. Zobrazení tragedie sochaře Otakara Švece (předpokládám, že to byl hlavní záměr filmu) patří do stálé mohutnějšího proudu světové kinematografie suplujícího výklad dějin. Oddělit je (historickou verbální fikci od explicitně zobrazené), případně vytvořit si vlastní názor (komentátoři se vesměs snaží oddělit se sami od filmu), je stále ošidnější. Dovedu si představit, že v hodině dějepisu se budou promítat jen filmy bez verbálního komentáře. Samozřejmě historické (nebo vizionářské, scifi), protože současnost film nenabízí. (25.09.2018)

Když jsem o příběhu Stalinova pomníku nad Prahou četl v Szczygiełově Gottlandu (mimochodem povinná četba pro každého Čecha), měl jsem pocit, že čtu další temnou pověst ze staré Prahy, že kolem Švecova Stalina pracuje týž genius loci jako kolem orloje, Golema či Faustova domu. Silnější námět filmu si člověk nevymyslí. Polesný s ním naložil tak, že si vymyslel dokonale zaměnitelné melodrama, zjevně bez umělecké ambice. Sledujeme milostný a skoromilostný několikaúhelník, k tomu kompletně přebytečnou linku jak z Danyho Smiřickýho o svazačce, která nechce dát (jasně, potřebovalo se nějak pořešit prozrazení toho výletu na hranice) a od začátku do konce všichni vedou hustý protikomunistický řeči jak ti nejdrsnější kovbojové. Pokud zrovna nevedou patetický řeči o tom, že snad jednou bude líp. Samotný námět se rozpadá v několik průřezových epizod bez atmosféry. Jestli ale někdo v brzké době zkusí "Frontu na maso" zfilmovat jinak a lépe, tak toho Novotného bych v roli Švece možná klidně nechal. Panu Polesnému doporučuji pro příští projekt z 50. let vyvarovat se takových slov, jakože někdo něco "má v genech", nebo že provedením kritiky kultu osobnosti začíná "tání". Espézeteky reklamuje už Marounek. (29.05.2017)