Hluboký spánek

Detektivku, opepřenou romantikou bez laciného sentimentu, táhnou především vypilované dialogy, které se už v Hollywoodu příliš nenosí. Dnes totiž vládnou omalovánky na modrém pozadí a herci si obvykle vystačí se základy pantomimy. Jiskření mezi Marlowem a paní Rutledgeovou získává až neuvěřitelně erotický náboj, který eskaluje dvojsmyslným rozhovorem o dostizích. Tam, kde dnes režiséři hojně využívají houpající se plastikové balónky s bambulkami, si Hawks vystačí s koňmi. Zajímavé. Ale nejen tahle epizoda mne vede k nejvyššímu hodnocení, zápletka zahalená v temném noirovém hávu má prostě a jednoduše ten správný říz a chutnala jako dobře vychlazený ležák. A já měl žízeň. (25.11.2016)

Rád som využil šancu pozrieť si po rokoch ako sa Howard Hawks s Humprey Bogartom a jeho girls popasovali s jednou knihou Raymonda Chandlera. A som spokojný, ako pred rokmi. Nechovám pobožnú úctu k Bogartovej charizme, nepokúšal som sa ani tentokrát vyznať sa v tom, kto je kto a aké sú vzťahy medzi nimi , ale dobre sa mi na film pozeralo. A to je hlavné. Výnimočne pridám dve poznámky k niekoľkým prečítaným komentárom. Tie úžasné hlášky nie sú Bogartove, ale Chandlerove. A sebaisté prehlásenia, že Bogart je najlepší Marlowe všetkých čias píšu asi iba tí, ktorí nevideli seriál Detektiv Marlowe s Powersom Boothom z roku 1984. (21.01.2017)

Ještě před tím, než jsem viděl jakýkoliv film-noir, a znal jsem jména Chandler a Marlowe jen z doslechu, měl jsem určitou představu o tom, jak tento žánr asi vypadá v praxi. Shlédnutím Hlubokého spánku se mé představy potvrdily. Bogart v klobouku a baloňáku, ostře řezané obočí Bacallové lemující její hypnotizující pohled – to jsou věci, které v dnešní době symbolizují to, co si představujeme pod slovem film-noir. Oproti jiné „bogartovce“, Maltézskému sokolu, má Hluboký spánek trochu méně komplikovaný děj (přinejmenším je jasné, na které straně stojí hlavní hrdina:-) ), přesto jsem ale chvílemi tápal. Tyhle filmy ze 40. let mají ohromnou sílu člověka chytnout a podržet si ho až do konce. Jste okouzleni krásnými, skvěle hrajícími lidmi, rafinovaně vtaženi do děje složitými vztahy mezi postavami, překvapováni nečekanými zvraty. Osobně mám radši „sokola“, u takto kvalitních filmů je ale srovnání téměř nemožné. (09.06.2006)

Cynický detektiv s neuvěřitelným charismatem, smyslná femme fatale, atmosféra hustší než iridium, grázlů, že mezi nimi brzy ztratíte přehled – to je film noir co má koule i všechny ostatní náležitosti. Howard Hawks si se scénářem podle Chandlera poradil jako nic. Akorát místy nebudete vědět, která bije. Ono zde však ani tolik nejde o to kdo a proč (v tom údajně neměl jasno samotný Chandler), ale jak. Po řemeslné stránce jde rozhodně o vyšší standard. Bacallová a Bogart okolo sebe chvílemi vytvářejí takové erotické dusno, až zapomínáte dýchat. Jejich dialog o koňských dostizích je prolezlý dvojsmyslnými narážkami jako sklad obilí moučnými červy a patří k mnoha nezapomenutelným scénám, které není již po prvním zhlédnutí obtížné identifikovat jako ikonické. 85% Zajímavé komentáře: Winnfield, lesumir (20.01.2007)

Pokud se začne mluvit o žánru noir, Hluboký spánek je jedním z titulů, které se filmovému fanouškovi vybaví nejdřív, dalo by se říci, že to je dokonce výkladní skříň žánru. Přitom to není typický zástupce černé série, k noiru patří trpké konce a partnerská míjení, Hluboký spánek má na noir příliš optimistické vyústění. Film navíc oslabují dva nedostatky. Výslednou podobu ovlivnila cenzura, která nerozdýchala homosexuální vztah dvou záporných postav a cudně zamlčela i podstatu nelegální činnosti v Geigerově knihkupectví - tedy výrobu a distribuci pornografických materiálů. Tím se ovšem ztrácejí motivace a vazby důležité pro pochopení příběhu. Nedostatky má i scénář, který kupříkladu nemá žádné vysvětlení pro vraždu šoféra. Ikonický status ale Hluboký spánek nezískal omylem nebo zadarmo. Chemie mezi Bogardem a Lauren Bacall funguje skvěle a dala by se uvádět jako příklad ideálního filmového partnerství. Bogardovi role Marlowa sedla, typově se do ní hodil vizáží i intonací, navíc měl smysl pro ironii a dokázal svého detektiva v příhodnou chvíli lehounce shodit. Režisér měl cit pro atmosféru a filmové řemeslo ovládal znamenitě. Nebyl to sice žádný hledač nových cest, ale chápal, co v žánru funguje, jak to správně nadávkovat a použít. Spletitost příběhu a přítomnost hvězd pak pomohla zakrýt nedostatky scénáře. Celkový dojem: 85 %. (20.07.2017)