Hon na pačlověky

Na Hunt for the Wilderpeople jsem se těšila jako na Vánoce a k mému neštěstí jsem ho nestihla ani ve Varech, tak jsem si musela počkat až na domácí projekci. Vzhledem k tomu, jak vysoká byla moje očekávání, musím říct, že jsem trochu zklamaná. What We Do in the Shadows nemělo téměř chybu, tudíž jsem čekala komedii, která bude mít laťku ještě trochu výš. Zezačátku to vypadalo, že se Taika bude držet svých schopností, avšak humor nebyl přímo v tom duchu, ve kterém jsem ho původně čekala. Škoda, že si tam Louise Mills nestřihla o něco delší roli, ta mě tam bavila totiž nejvíc. Po hodince projekce mě to už přestávalo trochu bavit a bylo tak nějak jasné, že se to zpátky nevyšvihne. Sem tam zazněl ještě nějaký vtípek, ale celkově mám spíše průměrný dojem. Vyzdvihnu ale ještě skvělou hudbu a nádherné novozélandské exteriéry. A i přes mírné zklámání vyhlížím Taikovu tvorbu dál. (30.10.2016)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

Úvodní půlhodina je bez nadsázky geniální: Malý maorský raubíř močí na novostavby ve Wellingtonu, což má za následek přesun do divočiny na převýchovu. Po aklimatizaci je přešťasten z lovu vepřů, což však má pouze krátkého trvání, jelikož jeho nová matka skoná na srdeční příhodu. Aby se náš maorský chlapec nevrátil do víru velkoměsta, tak zapálí slaměného panáka se svojí fotkou a prchá do divočiny. V té chvíli se snímek stává k uzoufání nudným. 51% (31.10.2016)

Pohodová komedie (místy mi připomínala vulgárnější verzi Kolji), kterou bych klidně promítal jako dvojfilm spolu s Až vyjde měsíc Wese Andersona. Je to hravé, citlivé, vtipné, velmi dobře zahrané, natočené a skvělou hudbou doprovázené, vadilo mi snad jen, že to bylo i tak trochu předvídatelné. Nicméně bych si přál v kině takové filmy vídat častěji. (15.11.2017)

Není to zdaleka taková pecka jako Temnoty, ale místní odpady nechápu. Hon myslím ani neměl větší ambice než být zábavným filmem z "starý bručoun, mladý ničema/neschopný" podkategorie buddy movie. Postavy se povedly, tedy toho malého kluka považujete za smrada, kterému by prospěl armádní výcvik, a plně chápete Hektora, který to víc umí v přirodě než s lidmi. Střídmá stopáž odpovídá tomu, že většinu filmu jde hlavně o útěk před sociálkou, postupné sbližování těch dvou a potkávání různých individuí cestou. (10.07.2016)