Hon na pačlověky

Vcelku příjemný film se skvělým Samem Neillem a zajímavým obézním spratkem v hlavní roli, který hrál více než přesvědčivě. Velkým plusem je příroda Nového Zélandu, která doslova oku lahodí a také chválím perfektní scénu s obrovským divokým prasetem. Humoru je poméně, ale kouká se na to hezky, přesto na 4* se necítím. 70% (08.03.2017)

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

Nesčetněkrát notovaná písnička a přesto se jí Waititimu podařilo zahrát tak, aby zněla jinak. Oproti podobně laděným záležitostem má film nespornou výhodu v přírodě Nového Zélandu, která tu hraje jednu ze zásadních rolí a pak taky v povedeném castingu. Sam Neil je jistota a starého bručouna si tady střihnul s chutí a představitel dětské role byl přesně tím správným spratkem, jakým měl být. Co se gagů a vtípků týče, tak tu není nic, co by jste někde jinde neviděli, ale halvní kouzlo snímku spočívá právě v tom, že se tu člověk dokáže zasmát tisíckrát viděným věcem. 75% (08.10.2016)

Nevrlý, postarší vidlák z novozélanské buše a problémový kluk bez rodičů jsou na útěku před zákonem tak dlouho, až k sobě najdou cestu. Velice "low key", jednoduchý příběh, který je ale vyprávěný velmi obratně a se srdcem na správném místě. Tenhle příběh o dvou sympatických loserech, je odlehčený trochu ujetým (novozélanským) humorem, který mi trochu připomněl starší dílka Petera Jacksona. Příroda je nádherná a oba hlavní protagonisté své role zvládají s přehledem - mladý Julian Dennison má přirozený talent a Sam Neill je zkušený veterán, který má i ve svém věku obrovské charisma. Příjemné je, že tenhle film patří do kategorie "zahřeje u srdíčka" bez toho, aby byl patetický. 70 % (28.02.2017)

O hloupých pro hloupé. Už jsme zase u toho, když se smějeme, že někdo upadl. Dokud se Waititi cachtal v indie vodách (Eagle vs Shark) dala se občasná superprimitivnost schovat pod romantickou podivnost nebo pocity melancholie a bizarnosti, jenže tady už je to jen a pouze na první signální. Chápu, že tady nemůžu hledat ani hloubku ani originální přístup k filmařině, ale asi by mi stačilo, kdyby Waititi nepsal postavy a jejich dialogy tak, že doslovné znění vtipu vytušíte 15 vteřin před jeho vyřknutím. Tak tudy ne, jdu si pustit Swiss Army Mana po sedmé #kviff2016. (04.07.2016)