Režie:
Juraj HerzScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy… (Česká televize)
(více)Recenze (123)
V zobrazení chodu života a citů velmi civilní, lyrické scény na hranici únosnosti a otřesná kolotočová hudba daleko za ní. Vyznění pro mě (se třema dětma) vlastně nepochopitelný a nepřijatelný (nejspíš proto, že o to dítě tady zas až tolik nejde). Návštěva u ovdovělé důchodkyně je nejsilnější moment filmu - ztrátu nelze sdílet. ()
Nemůžu si pomoct, ale od určitého momentu snímku (sblížení spolužáků mezi stromy) jsem film přestal považovat za důvěryhodný, stavil se k následujícímu ději téměř apaticky a samotný (mějte mě třeba za cynika, ale téměř "šťastný") konec mě už nechal ledově chladným. Za výkon Marty Vančurové (její roli trpící, osamělé matky) a Jiřiny Šejbalové (vdovy, která byla vskutku na zabití) to budou lepší 3*. ()
Pred napísaním komentára som si ešte raz pozrel tento zaujímavý Herzov film. Dokonca som bol pripravený pridať mu i štvrtú hviezdičku. Ale nenašiel som dôvod. Filmu dominuje Marta Vančurová, v ktorej sa snúbi fyzická krehkosť a vnútorná sila. Stvárnila tu jednu zo svojich najlepších úloh. Aj panie Šejbalová a Medřická sa nestratili. Prehrou bol neuveriteľný a kŕčovitý Harapes. Hapkova hudba je vždy skvelá, niekedy však vo filme vyčnievala a ťahala ho k nejakej kolotočovej zábave. Páčila sa mi i výtvarná stránka filmu. Škoda, že vo filme bolo niekoľko pasáží alebo skôr drobností, pri ktorých som dvíhal obočie a mal dojem, že sa tam dostali nedopatrením. Aj preto ostávam pri pôvodných troch hviezdičkách. ()
Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu ocenit nadprůměrně. ()
Síla tohoto příběhu mi došla v plné šíři až po shlédnutí 13.komnaty Markéty Zinnerové, kdy vyšlo najevo, že Den pro mou lásku je příběhem jejím a příběhem ztráty její dcery Pavlíny - Princezny z třešňového království.... http://www.databazeknih.cz/knihy/princezna-z-tresnoveho-kralovstvi-34112 ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (11)
- V úvodních titulcích je Emma Černá chybně uvedená jako Ema Černá. (bomber7)
- Režisér Herz záměrně film točil tak, aby obraz působil měkce, při natáčení byly použity změkčovací filtry a na objektiv se mazalo sádlo. (raininface)
- Vlastimila Harapese nadaboval František Němec a Evu Píchovou TáŇa Fischerová. Když tuto skutečnost Harapes zjistil, zhruba rok s Němcem nemluvil. (funhouse)
Reklama