Petrolejové lampy

Čepek sa v tomto filme chechtá rovnako imbecilne ako keď u Lipského stvárnil Einsteina. Až ma napadlo, že to je azda jeho normálny prejav radosti a začal som si priať aby bol už iba vážny. Jeho a Janžurovej herecké výkony sú ale skvostné a na diváka doslova vrhnú náklad nadčasovej depresie a osudovej bezvýchodiskovosti. Tentokrát nuda nehrozila a bezkatarzný záver iba potvrdil Herzovu povesť tuzemského majstra "všednej" hrôzy. (9.1.2016) (09.01.2016)

Nečekal jsem příběh a scénář v této nedotažené podobě, takto mě to moc nezaujalo a do děje jsem se bohužel nedostal. Alespoň že ve druhé polovině se to více rozjelo a nabralo to dramatické momenty. Hlavním tahounem tohoto snímku přesto zůstávají herecké výkony Čepka a Janžurové, na které se dá koukat. (09.04.2010)

Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera. (12.05.2012)

Popravdě mě ten film dost minul, ale už pro ty oči Petra Čepka nemohu nedat aspoň 4 hvězdy. Jeho herectví, to je prostě něco neuvěřitelného. Janžurku jsem naopak nikdy moc nemusel a ani zde mě nijak zvlášť nenadchla, byť jsem si vědom toho, že to výborná herečka prostě je. Na můj vkus mi ten film přišel moc lyrický a občas jsem nechápal, co se tam děje (snad i vinou mé neznalosti předlohy), ale to bude možná i tím, že jsem se na to zas tak nesoustředil. Když se nově dívám na Herzovu filmografii, zjišťuji, že mi to zase jako taková sláva moc nepřijde - vyjma mé srdcovky PANNA A NETVOR a samozřejmě SPALOVAČE MRTVOL tam už moc filmů, které podle mě za něco stojí, nevidím. PETROLEJOVÉ LAMPY by k nim asi patřit měly, ale obávám se, že se jsem si k nim cestu prostě nenašel a už druhý den se mi skoro vykouřily z hlavy. Škoda - všem, komu se tento film líbil, to ovšem srdečně přeji. (03.10.2016)

Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí... (17.11.2006)