Straka v hrsti

Podobný obskurní film s takovým drajvem nepamatuju. Hudba PV je perlou českých soundtracků. I dnes mi Straka připadne trochu jako "trezorový" film, vysílali to vůbec někdy? Pohádka na dobrou noc (jak prý tvůrci film prezentovali komoušům...ti asi pak museli mít při projekci hrůzu v očích) to teda není, ale supr, u mě dobrý. (16.08.2011)

Uffff!! Totální underground!! Tak tady se Juraj Herz teda pěkně rozjel. Spousta symbolismu, který je všechen těžko k pobrání, různé alegorie, scény jak pod vlivem LSD, bizarní prostředí a postavy, doba, která je těžko specifikovatelná. V každém druhém záběru nahé ženské. Neskutečný hudební podklad Pražského výběru dodává absolutní originalitu. Členové skupinu ve filmu také figurují. Soudruzi, kteří film posuzovali, při některých scénách museli vřít jako rozpálená trouba a pokud se prokousali až ke konci filmu, museli určitě omdlévat. Ten konec je úplná rána mezi rohy! Je vidět, že všichni herci si filmování naprosto užívali a dlouhé záběry bez střihu působí vyloženě divadelním feelingem. Straka v hrsti je odvázaným experimentem, který se Herzovi možná až příliš vymkl z rukou. Anebo naopak? Chtěl Herz soudruhy vyloženě totálně podráždit a vyhecovat? Vypadá to, že ano. Tak jako tak, tenhle film se musí hodnotit buď odpadem nebo plným počtem. Já volím druhou variantu, poněvadž v českých zemích nikdy nic aspoň trochu podobného nevzniklo a pochybuji, že někdy ještě vznikne, a také za obrovskou odvahu Juraje Herze se komoušům postavit a nepodlézt, nenechat se zastrašit jejich vyhrůžkami a film přesto natočit a dokončit, i když už věděl, že stejně skončí v trezoru a jeho další tvůrčí práce může být nadobro zakázána. Klobouk dolů před takovým tvůrcem a osobností, jakou mistr Juraj Herz každopádně byl. (03.07.2018)

Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu. (13.07.2013)

Pohlcující a hodně divoký crust punkový trip, který se Herzovi podařilo natočit jen díky tomu, že tvrdil, že v opuštěné pískovně za Barrandovem natáčí pohádku. Má to chaotickou strukturu a režijně to působí značně rozkolceně, až trochu happeningovým dojmem. Je zjevné, že se v osmedesátých letech Herz zaplavil na nějaké pirátské kopii MAD MAX a tohle je výsledek. Geniální low budget kostými a výtečný soundtrack jako bonus. (23.01.2019)

"Kdo se chce dvořit mé paní, musí jí nejprve poslat dar upřímný leč cenný, nejlépe z drahého kovu či kamene, jinak všechno marnost." Experimentální podobenství, tak to je žánr přesně pro mě. Tedy vlastně teď jsem si vzpomněl, že není. Já tomu prostě nerozumím. Vždyť já jsem se na to díval jen kvůli hudbě Pražského výběru, protože kdysi jsem sjížděl na kazetě ještě nevydanou Straku v hrsti pořád dokola a rád ji proženu reproduktory i dnes. Jenže hudba to sama neutáhne a v mixu zbrojnošů, mastičkáře, maškar, zlodějky a záporáků na sajdkárách mě nebavilo hledat to, proč si snímek poměrně snadno našel cestu do trezoru. (09.09.2018)