Modelář

Zelenka pokračuje v politických tématech a od Mnichova se přesunul k frustraci nad politickým systémem nejen u nás, ale i v USA. Jen tenhle pokus nedosahuje takových kvalit jako předchozí snímek. Sice i tady se zajímavě kombinuje (buddy movie a thriller), ale tady kvalita víc kolísá. Některé části filmu nejsou ani tak o příběhu, jako o vysvětlování různých pohledů na politiku a jak se lidé se systémem různě vyrovnávaj. Bavila mě hlavní postava, o které se nic neví a divák si větší čast filmu klade otázku, jestli je to fakt blbec, nebo to jen hraje. (08.01.2021)

Vnímám ten film poněkud rozporuplně. Na jednu stranu mě vcelku bavil, duo Hádek & Mádl nemá chybu (Kubařová je ovšem trapná a překvapivě zde vypadá i nějak staře, na to, že jí bylo jen 32), podobně jako všechny ty scény s drony (které mě doteď nikdy nezajímaly), a je z toho znát, že scénář byl hodně promyšlený. Potěšila mě tam také Elizaveta Maximová v malé roli ruské písničkářky (a to jsem ji doteď moc nemusel). Na druhou stranu mi repliky některých postav přišly trapné (právnička, Pavlova sestra, prezidentský kandidát...) a děj mi přišel nevěrohodný, stejně jako vysvětlení Pavlovy motivace k jeho finálnímu činu - v Taxikářovi, jehož podobnost se Zelenkovým filmem je nepřehlédnutelná, do sebe všechno zapadalo a dávalo to dokonale smysl, ale v Modelářovi mi to přišlo na sebe naroubované poněkud násilně, a moje myšlenky utíkaly do úvah typu, kde na to Pavel bere peníze, když nemá žádný stálý zdroj obživy, a zda je vlastně psychicky příčetný a nakolik ho poznamenal ten izraelský traumatický zážitek s výbuchem a proč se po celý film chová tak zvláštně, a tak všelijak podobně. Ztraceni v Mnichově se mi líbili hodně a přišli mi myšlenkově obohacující, ale Modelář mi přijde asi příliš tezovitý, zkratkovitý a nevěrohodný, navíc mi tam silně vadil product placement (zcela stupidní scéna s politickým meetingem v centrále AAA Auto) a samotný titul Modelář podle mě nedává vzhledem k obsahu filmu moc smysl; na druhou stranu zcela chápu lidi, kteří ten film vynášejí do nebes, protože v českém kontextu je to rozhodně výjimečný počin, i se všemi negativy, které tam osobně mám tendenci vidět. (16.02.2021)

Když se řekne "film Petra Zelenky a jeho přátel," stále si představuji nějakou super bombu, ale i to přestává v posledních letech platit... Zejména proto, že od současnosti je potřeba větší odstup, aby její zobrazení ve filmu mělo větší dopad. Z hlediska myšlenek, které si rozumný člověk pokládá, je snímek předimenzovaný, neplatí to však postavách a vyústění příběhu, které byli docela povrchní a zbrklé. (22.07.2020)

Petr Zelenka, velmi svérázný tvůrce, si bere na přetřes českou a zahraniční politiku, zvláště tu americkou. A apoliticky orientovaný divák vůbec netuší, o co mu vlastně jde, respektive, co chce svým počinem sdělit. Politicky orientovanému divákovi budou jeho vážně míněné postupy mnohdy k smíchu. Posuďte sami. Pavel (Kryštof Hádek), ústřední hrdina vyprávění, je chemik, modelář leteckých benzínových modelů, nabíjí elektrické koloběžky, občas přistihne svoji sestru (Helena Dvořáková) při souloži, jelikož u ní bydlí, a hlavně je vynikající navigátor dronů. A co je pro diváka nejpodstatnější, je ta skutečnost, že se začne značně nořit do vod špinavé politiky a jejich praktik, chce postavit před (český) soud George Bushe za zločiny proti lidskosti a na amerického politika Dicka Cheneyho (s tváří Jana Vondráčka) chce spáchat atentát. To je jen stručný výčet toho podstatnějšího z filmu, samozřejmě, že celý film je ve své struktuře poněkud obsáhlejší a složitější. Zahrnuje i nerealizovatelné předvolební sliby českých politiků. A také se váhá, co s vnadnou právničkou Veronikou Khek Kubařovou, která ke vší pánské uslintanosti náhle zmizí z filmu. Nechat ji oblečenou a jen přistoupit na její tvrzení, že nemá prsa a má velký zadek?! A také nezapomínejme, že hlavní hrdina má kamaráda, šišlajícího Jiřího Mádla, což je jeden z faktorů, co právě film vrhá do jeho nechtěné směšnosti. Námět je v naší filmové tvorbě opravdu unikátní. Od Zelenky ani nelze čekat něco, co by zapadalo do běžného rámce tvůrčího normálu. Jedni jsou z jeho tvorby nadšeni, druhé jeho prazvláštní výplody neoslovují. Já se držím někde uprostřed. Samotný námět má inteligentní proporce. Vše je ale poměrně polovičatě a nedotaženě řešené. Nedozvíme se, jak dopadly volby s politikem, co má na kontě komunistickou minulost coby nechvalně známý soudce z dob normalizace, kam se vlastně poděla jeho právní zástupkyně, jaký přesný účel má ve filmu plnit bohatý podnikatel a zároveň ženatý milenec sestry hlavního hrdiny (Jiří Štrébl). A tak je to celý film. Vždy to má potenciál, ovšem zakončení je neuspokojivé. Závěr filmu (atentát) už byl přehnaný a mimořádně absurdní. Kryštof Hádek odvedl skvělou hereckou práci. A Petr Zelenka si mě svými podivnými tvůrčími výplody (zatím) plně nepodmanil. 6/10 (18.01.2023)

„Od pantáty vedou dráty“. Petr Zelenka je úkaz. Solitér, který znovu dokazuje, že je jedním z nejoriginálnějších českých režisérů a scénáristů. Jak jsem zdůrazňoval u jeho předchozího kousku Ztraceni v Mnichově, buďme rádi, že takové tvůrce u nás pořád máme. Popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Zelenka rýpe i tentokrát, vytahuje několik kostlivců a je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Tedy zhruba první polovinu. Možná si totiž vzal až moc věcí, které přitom narušují a odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího: střet nespokojeného jedince se systémem. Anebo je to možná tím, že varuje před tempem a přeinformovaností dnešní doby? Jeho hrdina se vrací po traumatickém zážitku v Izraeli. Až nezdravě věří v absolutní spravedlnost. Evidentně je inteligentní, ovšem hodně nečitelný. Chce vrátit Česko na mapu světa tím, že k soudu dopraví mezinárodní případ zločinů proti lidskosti, jenž se táhne až ke špičkám americké politiky. Zkoumá morální stránku věci, svým způsobem se ale v mnohém hledá. Přijde mu vhod, když si na něj vzpomene dávný kamarád ze školy s nabídkou spolupráce: natáčení pomocí dronů. Paradoxně se díky nim dostává blíž ke svému cíli. Kryštof Hádek a Jiří Mádl (ne vždy jsem mu bohužel rozuměl) jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své rovněž odmakali na jedničku. Nápadité a jiné. A to se cení. (12.06.2020)