Aguirre, hněv Boží

Zvláštní filmek s parádně houstnoucí atmosférou, Klaus Kinski nemá chybu, jeho herecká kreace je fantastická.. Dobrodružná výprava do deštného pralesa se po výměně šéfa expedice změní a nabere temný odstín.. Touha po slávě, bohatství, moci dokáže proměnit hlavní postavu v šílence bez zábran.. (23.11.2022)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

Jedna z těch klasik, o kterých se chtě nechtě nemůžu vyjádřit nijak moc kladně. Natočeno to bylo hezky, ale jinak je to prostě ten typ snímku, na který musí být nálada, jinak děsivě nudí a ani v nejmenším neosloví. (06.05.2013)

No tak bacha-tohle je fakt neuvěřitelná záležitost=Marnivost, pokrytectví, hrabivost a arogance starého světa pod záštitou božího slova-vše pomalu a bez slitování rozpouštěno v brutální krutosti krásné amazonie, která se nedá jen tak lehce oprcat do zadku..Velkohubé šílenství hořící v pekle ušitém přesně na míru..absurdita měnící se v horečnatou agónii..yeahhh!... Úžasně atmosférický film-pomalý, hypnotický, těžký, smrdící vypolstrovanou celou....Srovnávání s coppolovou apokalypsou je zcela na místě-jen tohle je trochu více zoufalé..už první záběry jasně ukazují, že tady je to bez šance a zbytek filmu jen koukáme na hloubkovou studii rozkladu............. Asi to fakt není pro každého ale komu to zrovna sedne, ten nebude litovat........cca 80-90%(podle rozpoložení) (22.06.2011)

Ponurý a pomalu ubíhající film, z něhož je právě díky tempu velmi dobře patrná marnost a bezvýchodnost celé situace. Cesta španělských dezerterů a zrádců za vysněným Eldorádem pod velením démonického Klause Kinského nemohla skončit jinak než jako hromada mrtvol a vřeštících opic. Pouze ďábel přežil. (22.06.2010)

Ach, ta německá poetika! Jako když chlápkovi useknete hlavu, a ta pak ještě chvíli v trávě něco povídá. Aguirre je opravdu 100% německý film, určitě by se dalo vystopovat ovlivnění například Büchnerem či Brechtem - ostrý apel na diváka, žádné zbytečné psychologizování, ale rovnou (a pořádně drsně) na věc. Když už je někdo šílený diktátorský fanatik, nemá žádné dobré vlastnosti, nedozvíme se, že ho v dětství týrali, není nám poskytnuto nic na jeho obhajobu. Můžeme jen zírat na úchvatné obrazy, které to přináší. Atmosféra je opravdu podivná, deset bodů z deseti zasluhuje hudba Floriana Frickeho (Popol Vuh) - jak jinak než kraftwerkovská, tj. absolutně německá. Těžko se vykládá, proč na mě film tak silně zapůsobil, není to dějem, pointou, formou vyprávění.. Je to něco nad tím vším. Je to Klaus Kinský propadající se do stále hlubšího šílenství, plující na voru na špinavé řece za zvuku podivných synťáků. Je to něco nevyslovitelného, co se nedá převyprávět, ale vždy zas jen ukázat. Proto miluju filmy. (24.05.2011)

Klaus Kinski je neuvěřitelně skvělý herec. A Herzog je neuvěřitelný magor ;-) (06.04.2011)

„Mnichu, nezapomeň se pomodlit, aby Boží konec měl všechny náležitosti.“ Hypnotické, kruté, lidské. Aguirre byl možná šílenec, ale Klaus Kinski svým herectvím posunul hranici šílenosti mnohem dál, než jsem si kdy dokázal představit. „Ožením se s vlastní dcerou a spolu založíme nejčistší dynastii v dějinách lidstva. Spolu budeme vládnout celému světadílu. Vytrváme. Já jsem Hněv Boží! Kdo jde se mnou?“ (13.05.2012)

Kromě výborné výpravy, krásné přírody a výborného Klause Kinskiho mě na tomhle filmu nezaujalo nic. Některé scény byly opravdu nudné a při některých jsem přemýšlel, jestli to má být drama nebo komedie. (29.02.2008)

Táto amazonská výprava je len o kúsok slabšia (4 1/2*) ako fascinujúci Fitzcarraldo, v ktorom sa Werner Herzog na podobnej ploche vysporiadal so sizyfovskou snahou dosiahnutia niečoho výnimočného (čo sa dá považovať aj ako paralela jeho vlastnej snahy v podobe filmu). Aguirre je však žánrovo rozporuplnejší - nie je to oduševnelé dobrodružstvo hraničiace s fanatizmom - tentokrát ide o fanatizmus v dobrodružno- (v zmysle putovania ala Coppolova Apokalypsa - žiadny Indy Jones) historickom podaní s výskitom množstva absurdností (hlava, niektoré úmrtia). Je to naprosto jedinečný pohľad na tému dobývania juhoamerickej civilizácie v tak šialenom podaní, že sa nedá akceptovať ako historický film, ale ako ironická apokalyptická štúdia posadnutosti nedosiahnuteľným (v čom sa blíži práve k Fitzcarraldovi, ale tentokrát je v centre pozornosti moc narozdiel od vnútornej spokojnosti spojenej s prekonaním neprekonateľného). Oba filmy spája aj démonický zjav Klausa Kinského, ktorý opäť exceluje a dá sa zaškatulkovať do kategórie hercov, u ktorých sa stačí zjaviť na plátne a stačí už "len" keď sú (ako napr. Tim Roth:)). Veľmi rád by som z 2 amazonských dobrodružstiev Wernera Herzoga videl nejaký dokument, pretože by ma zaujímalo ako nakrúcal v tak divokých podmienkach množstvo náročných scén (najmä tie s putovaním po rieke) a koľko vlastného utrpenia z realizácie filmu preniesol (vrátane hereckého obsadenia) zo skutočnej odyssey nakrúcania týchto filmov na plátno. V každom prípade z môjho pohľadu ten výsledok stál zato úsilie. (25.07.2005)

Tohle je film, který rozhodně nekousne každý, ale díky tomu, jak je Werner Herzog ve své režii sebejistý a jak je Klaus Kinski ve svém projevuje jedinečný, musím uznat, že tohle je prostě snímek, který stojí za vidění. Některé scény - natáčelo se v Peru - jsou skutečně krásně velkolepé a kameraman Thomas Mauch zaslouží poklonu. (20.08.2015)

Španělé a Indiáni se předvádějí, kdo umí lépe německy. 1) Pásmo událostí vytržených ze souvislostí mě spolu s nedostatkem kontaktního zvuku a podivnou hudbou nějak nezaujaly. Herzog zřejmě nebude moje krevní skupina. 2) Ať o věci přemýšlím, jak přemýšlím, nepřicházím na nic lepšího, než co jsem už uvedl. Snad jen: Svlékněte negra! Rychle! (20.09.2017)

Film epochal. (27.01.2008)

Drsný poetický film, Werner Herzog dost znepokojivě vyobrazil scény, ze kterých bych v dětství umřel hrůzou. Herci a démonický Klaus Kinski a taky etnická hudba skupiny Popol Vuh, to všechno je přesně namístě a vytváří jedinečnou naturalistickou atmosféru. (01.09.2008)

Z blonďatého Hitlera-Napoleona šel opravdu strach. Cesta sama je krásnou symbolikou bezohledného lidského pachtění za marnostmi. Na hraně autenticity. S hodnocením nemám problém. (31.08.2012)

Aguirre, hněv Boží režiséra Wernera Herzoga předkládá nejen úvahy o člověku a přírodě, ale otevírá otázku střetu dvou civilizací; v tomto případě domorodých indiánů a bílých dobyvatelů uprostřed nekonečné džungle amazonského pralesa. Kinského "komorní" herectví je tahačem Herzogova filmu a jedinečným ztělesněním nevypočitatelného, hrozivého, vytrvale odhodlaného maniaka, jehož zištná vize bohatství a slávy přivádí vše okolo něj k záhubě. S pomocí hudby skupiny Popol Vuh vytváří Herzog doslova hypnotickou atmosféru, zejména v samotném závěru. Je skutečně fascinující, jak tíživě silný pocit umí režisér budovat pomocí zvuků a hudby, a zůstává až s podivem, jak podmanivý obraz umí vytvořit, přestože natáčí velmi minimalisticky, téměř dokumentárně (skvělá práce s kamerou Thomase Mauche). Aguirre, hněv boží je velmi pomalý film, avšak s přesně (ne)vypočítaným tempem. Zároveň zůstává živoucím důkazem toho, že filmy jsou buďto dobré nebo špatné, bez ohledu na to v jakém jazyce vyprávějí. Velmi nedějový, dosti atypický film, který však dokáže emočně neuvěřitelně zasáhnout. 4,5/5. (25.01.2021)

No tak toto je opravdu pro fajnšmekry:) Srdcová záležitost, Dějiny dobytí Peru jsou moji nejoblíbenější knížkou. Kinski s Herzogem mě nezklamali. Gonzalo Pizarro, plul na voru přes celou Amazonku, až do Atlantiku a nakonec přistál s hrstkou nejvěrnějších u rodného Španělska. Pote se do Peru vrátil a stihl se ještě nejednou proslavit, postavit se indiánům, vlastnímu bratrovi i králi. Jeho vláda netrvala dlouho a neskončila sešlostí věkem jak by se dalo očekávat. Nicméně vše po čem jeho nenasytná duše toužila, alespoň částečně ochutnal. Herzogův příběh Aguirra, který se od Pizzara odtrhl skončil méně slavně, zato dokonale vystihl pocity plné očekávání, dychtivosti po zlatu a moci, záhy vystřídané vyčerpáním, beznadějí až totálním sebezničením jež prožíval nejeden konkvistador při výpravách do Nového světa. Překrásných 100 minut, které zhmotnily moje představy o hledání bájného El Dorada. Těžko s nečím srovnávat, tohle je uplně jiný přístup k filmu, člověk má pocit, že se přímo něčeho účastní, ne že jen pasivně sleduje. Výjimečný film, výjimečně natočený. Pro mě filmové El Dorado (16.07.2008)

Pomalé, filozofické cestopisné dobrodružstvo trochu ako z iného sveta. Soundtrack od Popol Vuh je magický a dokonalý. 4,5* (11.02.2018)

Je to prvý krát čo vidím Klausa Kinskiho v nebéčkovom horrore či westerne. Na moje prekvapenie mu herectvo išlo lepšie, než by fanúšik brakov (ako ja) povedal . Werner Herzog v tejto snímke zachytáva naivnú výpravu Španielskych dobyvateľov ktorí sa vydávajú nájsť legendárne zlaté mesto El Dorado. Dobyvatelia však v hlbinách džungle zisťujú, že prales si žije svojim vlastným životom, cesta naspäť po čase už nie je možná, neznáme choroby, domorodci a fauna ich skľučujú. Svet sa pred nimi uzatvára, no najväčším nepriateľom sú si oni. Snímka na mňa pôsobila ako podobenstvo. Malo to na môj vkus pomalšie tempo a poetickejšia kamera často akoby nevedela čo má nakrúcať ale inak išlo o vynikajúcu snímku, svojim spôsobom veľmi špecifickú ale vynikajúcu. 3,5* (10.01.2019)

Naprosto skvělý film. Expresivní záběry ve své netradiční skladbě se vzpírají klasickým řemeslným pravidlům. Potom je velmi těžké nestát se součástí toho podmanivého šílenství, které nás obklopuje. Velmi silný konec s opičkami mi připomněl krysy z Herzogovy verze Nosferatu (má oblíbená). Herzog podobně jako Coppola o pár let později v Apokalypse využívá děsů džungle, neviditelného nepřítele, když uslyšíme šíp, už je pozdě. Film je tak velmi tělesný. Veze nás po řece lodí ve stupňující se nepříjemné úzkosti podtrhnuté formálními vzpoury proti zvyku až k naprostému šílenství. Tohle a hrůzné oči Klause Kinskiho. Co chtít víc? Jedinečný zážitek (25.05.2011)